Kdo je kdo v české justici

Je jich jen pár. Soudců, kteří mohou a chtějí mluvit za justici jako takovou a justice i veřejnost to respektuje. Z povahy funkce jde o předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského a předsedy obou nejvyšších soudů Pavla Šámala a Josefa Baxu. K nim můžeme přidat ještě šéfa pražského městského soudu Libora Vávru a také prezidentku Soudcovské unie Danielu Zemanovou. Její postavení ale přece jen působí slaběji, než tomu bylo a je v případě jejích předchůdců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy. Velkou autoritou vládne místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala. Narozdíl od místopředsedů Ústavního soudu Milady Tomkové a Jaroslava Fenyka, o kterých není slyšet. Stejně jako o místopředsedovi Nejvyššího správního soudu Michalu Mazancovi.

VČeské republice neexistuje žádná entita, která by každého jednotlivého soudce zastupovala. Jistě, máme tu Soudcovskou unii, členství v ní je ale dobrovolné, a tak do ní vstoupila zhruba jen třetina soudců. Navíc není jednotná. „Kritika ministra spravedlnosti je to jediné, na čem se shodneme. V ostatních tématech jednotní nejsme,“nechala se například na podzim v kuloárech slyšet jedna z delegátek sněmu. Na druhou stranu se ale nezformovala žádná oponentní organizace.

Ovšeobjímající Nejvyšší radě soudnictví se pak jen mluví, ale není a bude dobře, když během mandátu současné vlády už ani nebude. Není možné, aby se takto důležitá instituce nahodila horkou jehlou. Zvláště když se o ní mluví už tolik let, proč to teď uchvátat. Proto je tak důležité, kdo stojí v čele Ústavního soudu a kdo zastává výrazné justiční funkce. Mluví totiž za všechny soudce a v blízké budoucnosti to nejspíše ani jinak nebude.