Spor o boty za dva tisíce každý vzdá

Musíme najít způsob pro rychlé a férové řešení spotřebitelských sporů, navrhuje děkanka brněnských práv

Zastávala jste názor, že nový občanský zákoník nebyl potřeba. Na druhou stranu už je účinný dva a čtvrt roku a žádná katastrofa nenastala. Nebo ano?

Určitě ne! (smích) Ale to já jsem ani netvrdila, jen jsem nepatřila k příznivcům tak razantní změny a věcně jsem kritizovala i návrh samotný. Dnes už je ale čas pro kritiku pryč, nový občanský zákoník je platný a účinný a my jako akademici už se nemůžeme hádat, kdo by to napsal jinak a lépe. Dokonalý zákon zkrátka neexistuje, protože je to vždy lidské dílo. Za novým občanským zákoníkem je velký kus práce, je to úctyhodné dílo a naší povinností je nabídnout jeho srozumitelný výklad nejen praxi, ale i občanům. Je to výzva a příležitost znovu promyslet řadu zásadních teoretických otázek.

LN Byla akademické sféra na takovou změnu připravena?

Na změnu člověk není asi nikdy dokonale připraven, ale pak se s ní vždy musí o to více poprat. Kdybychom před každou změnou takto přemýšleli, tak stále žijeme v jeskyních! (smích)

LN Je složité psát komentáře k nové úpravě, když není žádná judikatura?

Už docela přibývá prvoinstančních rozhodnutí. A velmi mě těší, že někteří soudci nad textem zákona přemýšlejí a velmi kreativně aplikují základní zásady. Na sjednocující judikaturu Nejvyššího soudu si ale musíme ještě počkat. Psaní komentářů a článků je dnes proto relativně svobodné, protože nejste vázáni názory svých předchůdců, ale zase to musíte vymyslet a svůj názor si ustát.

LN Vy se dlouhodobě odborně zabýváte ochranou spotřebitele. Máte pocit, že se v poslední době postavení českého spotřebitele zlepšuje?

Za asi dvanáct let, co se ochranou spotřebitele zabývám, se změnilo opravdu hodně. Spotřebitel je teď daleko více chráněn, i díky transpozici evropských směrnic. Obecně se zvyšuje právní kultura i znalosti spotřebitelů o jejich právech a povinnostech.

Podle nového občanského zákoníku je jako slabší strana chráněn nejen spotřebitel, ale i drobný podnikatel ve vztahu s velkou firmou. Což je naprosto správné, neboť to klade překážky zneužití práva silnějšího a vysílá to společnosti signál, že v právu má vždy vítězit slušnost a poctivost. Vždyť už Ovidius říkal: „Proto jsou zákony dány, aby silnější nemohl všechno.“To je tisíce let starý princip, který se ale s vývojem společnosti vždy projevuje trochu jinak.

LN Prospěl spotřebitelům nový občanský zákoník?

Ano i ne. Pozitivní změnou je zakotvení obecné předsmluvní informační povinnosti, tedy její rozšíření i na prodej v kamenném obchodě. Když si třeba kupujete notebook, tak vás obchodník kromě jeho vlastností musí seznámit též s vašimi právy a povinnostmi.

Na druhou stranu vznikly úplně zbytečné výkladové problémy kolem zákonné záruky za jakost. Tedy zda je i nadále garantováno, že si věc ponechá vlastnosti po 24 měsíců, se zohledněním běžného opotřebení. Podle mě ano, protože zákon je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele. Pro ně se tedy zřejmě nic nezměnilo, ale uvrhlo je to do právní nejistoty. Dokud totiž nemáme autoritativní rozhodnutí soudu, jsou to jen akademické dohady a nelze se o nic opřít. Když se na to dívám pragmaticky, tak kdykoli kupuji něco dražšího, tak si od prodávajícího nechám výslovně sdělit, zda akceptuje zákonnou záruku za jakost nebo zda mám jen základní garanci za vady existující při převzetí věci.

LN Mohou se nyní lidé lépe bránit třeba „šmejdským“prodejům předražených hrnců mimo obvyklé obchodní prostory?

Spotřebitel má silnější ochranu svých práv, také se v posledních letech posílila veřejnoprávní regulace a role České obchodní inspekce. Ve sféře soukromého práva je ale potíž, že na papíře má sice spotřebitel řadu práv, ale jejich prosazování v realitě pokulhává. Když si totiž koupíte boty nebo hrnec, následně odstoupíte od smlouvy a obchodník to takzvaně neakceptuje, co vám zbude? Obrátit na soud, který je drahý a bere čas i energii. A každý vzdá spor o dva tisíce…

Velmi nám chybí rychlá a levná procesní cesta pro bagatelní spotřebitelské spory. Navrhovala bych zavedení spotřebitelského arbitra po vzoru arbitra finančního. Nešlo by o mediaci, jež byla letos v únoru zavedena, ale o autoritativní rozhodování, samozřejmě s možností následného soudního přezkumu. Umím si představit i využití hromadných žalob. LN Měly by se úplně zakázat rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách, jak je aktuálně navrženo v pozměňovacím návrhu k zákonu o spotřebitelském úvěru?

Arbitráž primárně slouží pro řešení obchodních sporů. Ve spotřebitelských smlouvách ji akceptuji za předpokladu, že pro ni budou stanoveny přísné podmínky a rozhodování sporu rozhodcem nemůže být zneužito v neprospěch spo- třebitele. Což se bohužel před několika lety v masivním měřítku dělo, rozhodce byl nezřídka kamarádem prodávajícího a spory rozhodoval dokonce bez odůvodnění. Něco takového do demokratické společnosti nepatří. Když jsem českou praxi rozhodčích doložek popisovala na jednom sympoziu v Německu, tak se mě ptali, zda jsme členským státem EU, protože něco takového evropské právo a judikatura přímo zakazuje. Byla to opravdu ostuda a je dobře, že se tato praxe díky změně právní úpravy i posunu v české judikatuře znemožnila.

LN Už rok stojíte v čele brněnské právnické fakulty. Máte pocit, že už se povedlo vaše priority dát do pohybu?

Otevřeli jsme diskusi o formě přijímacího řízení, kam bych ráda přidala test ze základů společenských věd. Připravujeme i úplně novou koncepci doktorského studia, kde by měla být větší vazba mezi studentem a školitelem.

LN Přitom vaše vítězství v děkanské volbě vyvolalo velké emoce. Byl to strach z radikálních změn, protože máte pověst rázné ženy? Studenti vám říkají „krvavá Markéta“...

To je pravda, protože jsem vždy zastávala tezi, že zkouška je od toho, abych prozkoušela studenty, zda to opravdu umí a pokud ne, tak musí přijít ještě jednou! (smích) Ale vážně, neřekla bych, že to byla obava ze mě, jako spíše z nového a neznámého.

Situace se uklidnila, v mém kolegiu jsou dva bývalí děkani fakulty a zůstali také někteří další proděkani. Byla zachována kontinuita, žádná katastrofa ani revoluce nenastala, fakulta normálně funguje a společně pracujeme pro její budoucnost.

LN Favoritem volby byl „fakultní“kandidát Petr Mrkývka, proti kterému jste kandidovala vy na vlastní pěst. Je špatně, vygeneruje-li fakulta jen jednoho kandidáta, jenž je pak zvolen?

Víte, já jsem produktem roku 1989 a pevně věřím, že demokracie je nejlepším způsobem uspořádání společnosti a na jejích principech je třeba trvat, ať už je to ve vysoké politice nebo v akademickém prostředí. A demokracie je přece založena na soutěži myšlenek. A podstata volby spočívá ve výběru aspoň ze dvou možností. Vkaždé volbě by semělo najít několik lidí, kteří budou diskutovat o svých představách o budoucnosti fakulty. Neexistuje-li konkurence názorů, tak se zpronevěřujeme samotné myšlence demokracie.

LN Jelikož jste byla zvolena především hlasy studentských akademických senátorů, objevil se návrh, aby byla účast studentů v orgánech akademické samosprávy omezena. Co vy na to?

Na naší fakultě je zastoupení pedagogů a studentů paritní, takže ani jedna skupina si nemůže zvolit „svého“děkana. A já jsem přesvědčena, že studenti jsou zárukou zdravého rozvoje fakulty, protože jsou progresivní a často mají dobré nápady. Akademická obec je z povahy věci konzervativní a „nerozvážné mládí“chce věci měnit, je radikální a ochotné riskovat. Účast studentů bych proto nijak neomezovala.

Ostatně když se podíváte do historie, tak nikdy nebyla velká propast mezi akademiky a studenty. Právě naopak, od středověku to bylo jedno společenství, které spolu žilo a navzájem se ovlivňovalo. Tak by to mělo být i dnes. Na práci s mladými lidmi je krásné, že když je člověk otevřený jejich názorům, tak se nestane konzervativním mentorem trvajícím na svých poučkách. Akademik by měl studenty doprovázet po cestě objevování práva. Nemá autoritativně nařizovat a jednostranně „zjevovat pravdu“, ale spíše moderovat inteligentní dialog mezi partnery ve vzájemné úctě.

LN Během děkanské volby jste říkala, že je třeba opustit český euroskepticismus a více se zaměřit na zahraniční právní systémy. Je české právo opravdu zakuklené ve své skořápce?

Jelikož je právo obecně velmi provázané se státem, tak každý právní řád je z povahy věci sebestředný. Ale jsme členským stá-

Děkanka Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Do funkce nastoupila 1. dubna 2015. V děkanské volbě o jediný hlas akademických senátorů porazila bývalého proděkana fakulty Petra Mrkývku. docentkou občanského práva, odborně se zaměřuje především na ochranu spotřebitele. tem EU, což musíme brát jako výhodu a obohacení a nikoli jako ohrožení. Čeští právníci jsou zahledění sami do sebe a neradi se ohlížejí na cizí právní úpravy. Já říkám, že je třeba zahraniční právo poznat a vzít si z něj to dobré. Tím získáte určitý nadhled, poodstoupíte od pouhé exegeze domácího práva. Český euroskepticismus není vůbec namístě, měli bychom co nejvíce využívat možností evropské integrace – cestovat, studovat, srovnávat…

Jsem produktem roku 1989 a pevně

věřím, že na demokratických principech je třeba trvat jak v politice, tak na univerzitě