Co nechceme

ho politického vítězství, jako když někdo řekne, že protivníka strčí do kapsy (je to příprava trestného činu vraždy rozmačkáním, protože nikdo se v integrálním stavu do kapsy nevejde) nebo že ho utře jako prach z piána (stejné vražedné zámysly, jelikož před utíráním je nutno dotyčného převést do utřitelného stavu, tedy nejlíp zpopelněním, kteréžto zpopelnění předpokládá převedení ze stavu živého do stavu neživého). To bude obsaženo v tlachavých debatách, pokud k procesu dojde.

Ale co mě přimělo k psaní sloupku a k opovážlivému plurálu v titulku. K žalobě se připojili, vím ze zpráv, dva aktivisté, kteří se též cítí Konvičkovými výroky dotčeni a ohroženi. A to se mi otevřela kudla v kapse.

Zatím jsem jen četl o výstřelcích politické korektnosti i o prin-

Putna

Baldýnský cipu mikroagrese a o právu na bezpečný prostor, že tedy státní moc má hlídat imaginární prostor, v němž má být dnešní občan první kategorie – rovná se příslušník libovolné menšiny – mocí práva hájen proti mikroagresi, což je jakýkoli výrok, který dotyčný občan první kategorie může na sebe vztahovat coby ohrožení.

A zde parafrázuji slogan „islám nechceme“. Tenhle slogan mi přijde hloupý, protože islám je a byl a bude a houbeles mu záleží na tom, zdali ho nechceme nebo chceme. Asi bychom u nás nechtěli muslimské komunity typu no go zone, ale ty nám nehrozí, pokud naše politická reprezentace nezmění svůj dosavadní realistický postoj. Co ale nechci já, a věřím nebo aspoň doufám, že bychom měli většinově nechtít, je vpád aktivistické zvůle do trestního prá-

Rejžek va. Pak bychom se nevrátili do středověku, ale do hnusného údobí novověku, kdy mohl každý hledat ochranu před mikroagresí libovolné čarodějnice a státní moc se za něho postavila a čarodějnici upálila. Ale toto „žaluji, neboť se cítím býti ohrožen“je otevírání dveří do světa nesvobody tak odporné, že si to ani Orwell nedovedl představit. Ten popisoval zvůli centralizovanou, tedy definovatelnou a uchopitelnou. Zvůle rozptýlená do množiny zvůlí aktivistických, to je rakovina, s jakou se nedá udělat nic jiného než na ni chcípnout. ONDŘEJ NEFF