Panama Papers odhalily arizaci umění
PANAMA/PRAHA Umělecká díla zabavená nacisty jejich původním židovským majitelům jsou posledními zajatci druhé světové války.
Takto o nich aspoň hovoří zástupci Světového židovského kongresu, případně i další organizace, které usilují o restituci majetku zabaveného nacisty.
Jako největší problém při jeho vrácení se dosud jeví nemožnost dohledat stávající vlastníky sporných uměleckých artefaktů. Za ně jsou totiž často vydávány různé fiktivní firmy s neprůhlednou strukturou podílníků.
Jeden z takovýchto otevřených případů se nyní podařilo odhalit díky informacím obsaženým v tak zvaných Panama Papers: vlastníka obrazu Sedící pán s holí. Ten v roce 1918 namaloval italský malíř Amedeo Modigliani a jeho hodnota je odhadována na 25 milionů dolarů.
Obraz byl až dosud vystavován v několika galeriích, které patřily obchodníkům s uměním, židovsko-libanonské rodině Nahmadových. Ti ovšem jako majitele artefaktu vykazovali panamskou offshorovou firmu International Art Center (IAC), kterou založila panamská právní kancelář Mossack Fonseca.
Washingtonská deklarace
Dle Panama Papers ale IAC patří právě rodině Nahmadových. Ta nyní musí počítat se žalobou potomků původních vlastníků obrazu. Právníci, kteří se už řadu let věnují restituci židovského majetku, nyní doufají, že informace z Panama Papers umožní vyřešit i další otevřené restituční případy. Veřejná muzea se totiž v souladu s takzvanou Washington
Dlouhá cesta „Sedícího pána“
skou deklarací z roku 1998 zavázala vrátit uloupené umělecké artefakty a stejný postup byl doporučen i soukromým sběratelům.
V USA je arizace majetku nepromlčitelná
Ve Spojených státech navíc platí, že nárok na navrácení ukradených uměleckých artefaktů je nepromlčitelný. To dává potomkům bývalých majitelů do rukou silný nástroj, jak usilovat u původnímajetek.
Případ Modiglianiho obrazu ale poukazuje na širší souvislosti fungování trhu s uměleckými díly. Ten je sám o sobě velmi diskrétní záležitostí a například odborný časopis Art Market Report tvrdí, že polovina světových aukcí se odehrává v utajení.
Zbývající obchody sice probíhají veřejně, ale i tam prý málokterý sběratel vystupuje pod svým jménem. Naopak, nakupuje často prostřednictvím fiktivních společností.
Vedle rodiny Nahmadových figurují v kauze Panama Papers i další sběratelé umění, kteří využívali služeb panamské právní kanceláře Mossack Fonseca.
Patří mezi ně například španělská rodina Thyssen-Bornemisza. Ta již prostřednictvím právního zástupce přiznala, že vlastní offshorovou společnost v Panamě. Jak ale uvedla pro agenturu EFE, „je o tom španělská daňová správa informována“.
Ke klientům panamské kanceláře patřili i další světoví sběratelé umění, například vnučka Pabla Picassa Marina Ruizová-Picassová či rodina řeckého rejdaře Goulandrise.