Šumava – divoká příroda, nebo „divočina“?

Jiří Koželouh z Hnutí Duha ve svém článku Darují nám poslanci divokou přírodu? (LN 31. března) vítá projednávanou novelu zákona číslo 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny jako správný krok k pořádné ochraně divoké přírody. Vytýká jí jedině to, že „obsahuje zbytečné nedostatky, které divočinu ohrožují“.

Legalizace bezzásahového režimu

Co tedy novela přináší? Především jejím skutečným hlavním cílem je skrytě legalizovat tzv. bezzásahový režim, který dosud v zákoně oporu nemá a jehož zavedení a uplatňování v Národním parku Šumava stojí pouze na zneužití vágních formulací zákona 114/1992 Sb. (například §22 a §66) a na ignorování nařízení vlády číslo 163/1991 Sb., kterým byl NPŠ vyhlášen. Hnutí Duha ústy Jiřího Koželouha vlastně tvrdí, že tzv. bezzásahový režim je ta jediná správná cesta k ochraně přírodních hodnot a k rychlému vytvoření divočiny. Toto tvrzení má mnoho kritiků, ale protože jsou to pouzí odborníci na ekologii lesa a krajiny, mají do celoplošných médií přístup jen omezený, pokud vůbec; a oproti například Hnutí Duha jsou odkázáni pouze na odborné časopisy. Navíc píší věcně, nikoli propagandisticky, což pro leckoho evidentně není atraktivní.

Druhým faktickým cílem novely je „vyřešit“kauzu NPŠ, i když Jiří Koželouh tvrdí opak. NPŠ byl vyhlášen pro ochranu přírody a krajiny na Šumavě. Je mnohokrát prokázaným faktem, že Šumava v roce vyhlášení parku byla porostlá zejména lesy, které byly založeny jako lesy hospodářské; vedle nich se ostrůvkovitě zachovaly i zbytky původních lesů, ale ani ty nebyly zcela nedotčené. Šumavské lesy byly z hlediska plnění svých přirozených funkcí (to je to, co by skutečná ochrana přírody měla chránit) různě „kvalitní“(„kvalita“pouze vyjadřuje lidský zájem, s přírodou nemá nic společného). Zejména lesy za tzv. „dráty“se vyvíjely víceméně přirozeně a směřovaly k lesu přírodě blízkému s tendencí změny na prales. Tyto lesy byly věkově rozrůzněné (rozdíl věku stromů byl až stovky roků), přírodnímu lesu se mnohdy blížilo i prostorové uspořádání (les tvoří střídající se skupinky stromů různého věku a vzrůstu); vedle smrku však obvykle chyběly nebo nebyly dostatečně zastoupeny další dřeviny. Bezzásahový režim v NPŠ vedl ke zničení těchto „protopralesů“na třetině území NPŠ a ke vzniku velkoplošných monotónních holin s případnými staršími nárosty – dle Hnutí Duha k „divočině“. Současný stav lesů v NPŠ jako výsledek bezzásahového režimu má však k divočině daleko, a to v mnoha aspektech. Vznik pralesů byl reálně oddálen o stovky roků.

Jednoduché řešení komplexního problému

Propagandisté bezzásahového režimu se ohánějí developery a „dřevožrouty“, ale: podnikatelé se dřevem se ke kvalitnímu dřevu v NPŠ nemohli dostat jinak než přes těžbu kůrovcového dříví. Proto musela být v NPŠ pomocí tzv. bezzásahového režimu rozpoutána kůrovcová kalamita a developeři ani v našem prostředí právního hnoje nebudou mít šanci bez skryté podpory ze strany orgánu ochrany přírody – stačí se podívat na znění §§ 31, 32 a 61 z. 114/1992 Sb., jež Jiří Koželouh evidentně nezná.

Hnutí Duha bezzásahovostí populisticky nabízí jednoduché řešení komplexního problému a je lhostejné, zda na základě jednoduchého vidění světa, nebo proto, že je to osvědčený postup k dosažení úspěchu. Demagogii však nelze vyvrátit stejně stručně, jako ji lze šířit, proti demagogii lze postavit pouze poznání, a to jak občanů, tak poslanců.

Jiří Koželouh vyjadřuje naději, že poslanci rozhodnou pro bezzásahovost, s pohrůžkou, že „voliči budou jistě zvědaví, kteří poslanci budou navrhovat opak“. Doufejme, že pokud už poslanci musí odsouhlasit špatný zákon, alespoň nebude zrůdný a podlý.

Autor zastupuje občanské sdružení Šumava 21