Problém: příjmy, nebo výdaje zdravotnictví?
Na vině nejsou pouze výdaje ze státního rozpočtu. Rádi bychom apelovali i na ostatní aspekty zdravotnictví, které jsou neméně
důležité: soukromé výdaje pacientů, efektivita
poskytování zdravotních služeb a transparentnost
financování.
Lékaři a zdravotní sestry mají v České republice bezesporu výrazně nižší mzdy než jejich západní kolegové, což vede k jejich nespokojenosti a někdy i odchodu do zahraničí. V posledních dnech se rozpoutala veřejné debata o tom, co je za těmito nižšími mzdami. Dle zástupců České lékařské komory a odborů jsou hlavním viníkem nízké veřejné výdaje na zdravotnictví a vše vyřeší zvýšení platby za tzv. státní pojištěnce, prakticky vyšší příspěvek ze státního rozpočtu. My se však domníváme, že jsou to také soukromé výdaje ve zdravotnictví a organizace zdravotnictví, které hrají neméně významnou roli.
Celkové výdaje na zdravotnictví jako podíl HDP jsou pod průměrem OECD a výrazně pod západními zeměmi, to ano. Veřejné výdaje na zdravotnictví jsou ale pod tímto průměrem jen mírně. V České republice na rozdíl od západních zemí tvoří veřejné výdaje 85 procent rozpočtu zdravotnictví a rozdílem jsou především výdaje soukromé. Ty byly s velkou nevolí zavedeny formou poplatků za recept, návštěvu lékaře/pohotovosti, hospitalizaci a možnosti nadstandardu. Následně byly jako předmět politických kampaní zrušeny. Hlas lidu, hlas boží, dalo by se říci, ale proč tehdy neprotestovali zástupci ČLK a proč se nediskutovalo o tom, zda výpadek na příjmové stránce nesníží kvalitu zdravotní péče? Proč lidé ve volbách odmítli dodatečný zdroj příjmů na úkor domnělé rovnosti ve zdravotnictví?
Dle studie OECD Health at Glance 2015 nemůže být řeč o nedostatku lékařů v ČR, což je v debatě potlačováno. Podíl lékařů na 100 tisíc obyvatel je obdobný jako v ostatních zemích jako například Dánsku, Německu, Nizozemsku nebo Francii. Přesto lékaři mají výrazně vyšší přesčasy a časovou zátěž. Jak to? Na vině je zcela jistě přebujelá akutní lůžková kapacita, neefektivita pohybu pacienta systémem vedoucím k duplikaci zdravotních výkonů z důvodů nízké elektronizace (například karta pacienta, elektronizace receptů aj.); a také vysoká byrokratické zátěž lékařů, kteřímísto léčení „vyplňují papíry“. Nebylo by fér upozorňovat i na tyto zcela zjevné nedostatky uvnitř zdravotnictví?
Nadto není nikde psáno, že zvýšení veřejných výdajů plynoucích do zdravotnictví přinese kýžené zvýšení platů lékařů. Netransparentní financování nemocnic je dlouhodobě kritizováno ze strany Evropské komise pro svou neprůhlednost, zejména v případě nákupů zdravotnických přístrojů a prostředků (od jehel až po magnetické rezonance).
České zdravotnictví je bezesporu podfinancované, ale na vině nejsou pouze výdaje ze státního rozpočtu. Proto bychom rádi apelovali i na ostatní aspekty zdravotnictví, které jsou dle našeho názoru neméně důležité: soukromé výdaje pacientů, efektivita poskytování zdravotních služeb a transparentnost financování. Tyto tři velice důležité aspekty zdravotnictví jsou často ve veřejných debatách potlačovány a problém českého zdravotnictví je redukován na otázku platů personálu. Nesklouzávejme k plytkým debatám o veřejných výdajích, ale hledejme skutečně konstruktivní, apolitická a dlouhodobá řešení.