Předměty si chceme vybírat
Jsem v maturitním ročníku osmiletého gymnázia. Upřímně musím říct, že chodit na střední školu o rok či dva více, asi bych skončila na psychiatrii se syndromem vyhoření. Ano, rozhodla jsem se studovat na všeobecném gymnáziu, musím mít tudíž všeobecný přehled, mám ovšem pocit, že docílení toho „všeobecného přehledu“například v chemii bylo na úkor jiných, mně osobně bližších předmětů.
V minulém školním roce jsem se například do noci učila chemické rovnice a vzorce, až mi nezbyl čas ani energie na mé oblíbené humanitní obory. Dopadlo to tedy tak, že jsem úspěšně prošla s dostatečnou do maturitního ročníku, v němž už přírodovědné předměty naštěstí nemám, ovšem známky z dějepisu či češtinymým znalostem neodpovídaly. Na jejich případné vylepšení už se nedostalo. Je tohle správné?
Učíme se nadbytek látky ve všech vyučovacích předmětech, a to i v těch, jimž nerozumíme a nemáme o jejich hlubší pochopení zájem. Myslím si, že dělení na humanitní a přírodovědný blok až v samotném závěru studia je skutečně pozdě. A také nevím, proč se mám učit stejné množství látky z biologie či chemie jako moje spolužačka, jež chce studovat 1. lékařskou fakultu. A proč má naopak ona znát datace i nepříliš důležitých událostí, když to ve svém budoucím oboru skutečně nemá jak uplatnit?
Někdo se profiluje dříve, někdo později. Já jsem již ve svých jedenácti letech věděla, že matematika není můj šálek kávy, ale zeměpis patří mezi má hobby. Jsou ovšem lidé, kteří ani před maturitou nevědí, kam je vítr zavane. A proto si myslím, že by forma středoškolského vzdělávání měla být více flexibilní. Učitelé by se měli více věnovat studentům, kteří projevují o daný předmět zájem, a zbytek, který na hodinách luští sudoku či spí (ano, i já jsem takhle některé hodiny trávila), naučit dobře základ, poté i nezbytnou nadstavbu a dále je nechat jít svou cestou. Může se stát, že některý student nebude projevovat zájem o žádný předmět.
V takovém případě je namístě donutit ho popřemýšlet o své budoucnosti a zaměření. Když ještě nebude rozhodnut, ať se tedy snaží ve všech předmětech. Vím, že hodně profesorů i rodičů by s takovým přístupem nesouhlasilo, nicméně díky debatám, které na seminářích často vedeme, zjišťuji, že většina studentů má stejný názor. Kdo bytostně neměl rád dějepis, napsal si datace na tahák, prošel s trojkou a neví v podstatě ani základní nezbytné informace. Odradilo ho totiž množství látky a třeba také přístup učitele.
Jsou samozřejmě i další věci, které na českém školství nemám ráda. Ať už je to dle mého názoru velice brzký začátek vyučování nebo občasné nakupení takového množství domácích úkolů, že je raději opíšete ve škole. Asi nejsem zářný příklad pilného studenta, jehož hlavním cílem je mít dobré známky, nicméně ráda bych pomohla ke zlepšení školství pro mladší generace. Nechci totiž, aby za mnou jednou mé dítě přišlo uplakané se slovy, že ho škola nebaví, protože se musí učit věci, které ho ani trochu nezajímají.