Školní časopis a psací stroj po babičce
Je neděle kolem desáté hodiny večerní, designová lampička mi dává světlo v jinak temném obýváku, ležím na pohovce a na natažených nohách mám hučící notebook. Obrazovou i zvukovou kulisou mi je televizor hned naproti pohovce. Skleněný konferenční stolek a starší houpací křeslo mám na dosah ruky. Právě se snažím napsat článek a napadá mě u toho myšlenka: jakým způsobem by asi psal někdo článek do (nejen) školního časopisu před dvaceti, čtyřiceti, šedesáti, osmdesáti či sto lety?
Dvacet let nazpět není problém. Podobné možnosti zaznamenávání textu či podobné zařízení domácnosti. Ale co před sto lety? Úplně jiný svět. Dokážeme si ho vlastně ještě představit?
Pod lampou se zeleným stínítkem
Je neděle kolem desáté hodiny večerní, lampa se zeleným stínítkem zalévá mohutný mahagonový stůl světlem. V krbu dohořívá oheň. Přikládám pár polínek a plameny tančí jako bájné divé ženy někde uprostřed lesa. Vedle stolu je divan a křeslo s květinovým vzorem. Na psacím stroji se právě snažím napsat článek do školního časopisu. Myslím, že nějak takto by mohl vypadat začátek mého článku před sto lety.
Vlastně by mohl vypadat skoro stejně i v tomto roce, a to kdybych ho psala u své babičky. Pravda, krb, divan a mohutný stůl by sice chyběly, ale to nejdůležitější by tam bylo. Psací stroj. Jak já je miluju. U babičky jsem vždycky našla spoustu pokladů, ale teprve nedávno jsem se rozhodla a podnikla výpravu pro psací stroj. Výprava směřovala na půdu, kde, jak mi bylo řečeno babičkou, je harampádí a někde mezi ním i její psací stroj, bez kterého by se kdysi neobešla. Ano, byl tam.
Udělejte první váhavý úder a podlehnete
Po kontrolní prohlídce, zda je v pořádku, na něm zkouším psát první texty do svého deníku. Mám praxi ze svého dětského psacího stroje, který jsem dostala, když mi bylo asi deset. Na růžový kus plastu, který vypadá jako z devadesátých let, nikdy nezapomenu. Byl to on, kdo probudil mou vášeň k psacím strojům. Pak přišel na řadu stroj po mamce a teď stroj po babičce.
Pamatuji si na zvuky úhozů při jednom ze svých prvních pokusů o psaní na stroji. Pomalé a dlouhé. Kdo si myslí, že je to jako na počítači, plete se. Člověk ze začátku pěkně datluje, to ano, ale postupně se ze zdlouhavých úhozů stávají úhozy rychlé a krátké.
Zkuste to někdy. Zeptejte se doma (pra)rodičů, jestli náhodou nemají někde schovaný svůj starý psací stroj. Udělejte svůj první váhavý úder a vězte, že podlehnete velice snadno a rychle. Stejně jako já.
Vyšlo ve školním časopise Vlaštovka, který vydává Gymnázium Na Zatlance v Praze 5.