Za zmařený život náleží jen půl milionu

BRNO/PRAHA Nejvyšší soud se domnívá, že pokud je v důsledku trestné činnosti usmrcen člověk, náhrada nemajetkové újmy pro jeho nejbližší by se měla pohybovat jen mezi 240 tisíci a půl milionem korun. Částku je možné s ohledem na okolnosti případu přiměřeně snížit či zvýšit, ale jen s důkladným odůvodněním. Vše musí být doloženo a prokázáno, zdůraznil předseda senátu František Hrabec.

Soud vyvodil tyto obecnější závěry v kauze dopravní nehody na Domažlicku z roku 2014, jejíž viník porušil zákaz předjíždění, překročil povolenou rychlost a narazil do odbočujícího auta. Jeho řidička při havárii zemřela. Dceři zemřelé ženy Nejvyšší soud přiznal 700 tisíc korun, tedy částku převyšující obvyklé maximum. Mimo jiné proto, že při nehodě také jela v autě a viděla svou matku umírat.

Útrapy dcery byly kvůli přítomnosti u nehody větší než u jiných příbuzných. Jejich nároky Nejvyšší soud (NS) odmítl řešit a odkázal je na civilní řízení o náhradě nemajetkové újmy. Soudy v Domažlicích a Plzni přitom původně podle ČTK přiřkly dceři, bratrovi a matce zemřelé ženy odškodnění převyšující sedm milionů korun.

Nejvyšší soud formulací obecných zásad reaguje na právní chaos, který trvá od počátku roku 2014. Do té doby totiž občanský zákoník za usmrcení stanovil paušální náhradu, nejbližším zesnulého náleželo 240 tisíc korun.

Nový zákoník toto pravidlo úplně zrušil a při rozhodování o náhradě újmy na zdraví upřednostnil samostatnou úvahu soudců a zohlednění okolností jednotlivých případů. Zakotvil pravidlo, že škůdce musí odčinit duševní útrapy všem blízkým osobám zesnulého, a to peněžitou náhradou plně vyvažující jejich utrpení. Výši náhrady mají soudy stanovovat dle „zásad slušnosti“.

Toto rozvolnění pravidel podle Nejvyššího soudu způsobilo rozkol v rozhodovací praxi nižších soudů. První kauzy řešily trestní soudci v rámci takzvaného adhezního řízení, ve kterém se rozhoduje o nároku na náhradu újmy způsobené trestným činem. A někteří začali pozůstalým přiznávat mnohamilionové částky. To teď zatrhl Nejvyšší soud s tím, že nový kodex neměl za cíl, aby možná náhrada nemajetkové újmy byla zcela neomezená. Stanovil proto půl milionu korun jako horní hranici odškodnění za „běžné“usmrcení.

Zároveň popsal určité okolnosti, jež mohou vést ke zvýšení částky. Jde například o intenzitu vztahů mezi zesnulým a jeho blízkými či existenční závislost na zemřelém. Částky by ale zjevně neměly překročit milionovou hranici. „Přitom v některých situacích může být i milion korun málo,“myslí si soudce brněnského krajského soudu Michal Ryška.