Nemít jednoslovný název Česka pro svět je ostuda

„Jedině Czechia. Je to podle celoevropského kulturního modelu jednoslovných názvů,“říká jazykovědec Rudolf Šrámek, profesor z Masarykovy univerzity.

LN Proč myslíte, že tolik potřebujeme krátký název státu?

Když se rozhodnete, že pojedete na lyže dejme tomu na Dachstein, kam pojedete?

Na ledovec, do Rakouska. No, takže nepojedete do Rakouské republiky. Když pojedete do Tater, jedete na Slovensko, nikoliv do Slovenské republiky. A tak dále. Každý stát má dvě úřední podoby svého názvu. Jedna je takzvaně úplná, ta bývá zpravidla součástí ústav a zákonů daného státu, ale pro běžnou komunikaci, která velice usnadňuje náš styk, existuje také úřední název zkrácený. Téměř vždycky je jednoslovný, a proto máme Švédsko, Finsko, Norsko, Anglii...

LN Správně je však Anglie částí Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.

Jak jsem říkal, je to téměř vždy. Jsou některé naprosté výjimky, třeba právě Velká Británie. V normálním styku ale jedou lidé do Anglie. Náš stát jednoslovnou variantu nutně potřebuje pro komunikaci. Jednoslovné verze se vytvořily automaticky i v okolních státech: německy se už říká Tschechien. Dále třeba francouzsky Tchéquie, španělsky Chequia nebo rusky Čechija. Kromě našeho státu. My tvrdošíjně a zbytečně komplikujeme mezinárodní komunikaci, neboť poštovní styk se neřídí úplným názvem, víceslovným, nýbrž oficiálně zkráceným.

LN A vy byste preferoval anglický termín Czechia?

Samozřejmě! Nic jiného ani nejde. To je vzor Italia, Albania, Hispania... Jde o celoevropský kulturní model jednoslovných názvů jako Bavaria a podobně.

LN Pamatuji, že v devadesátých letech panoval odpor i proti pojmu Česko. Čekáte, že si lidé stejně zvyknou na Czechii?

Jistěže ano, jakmile to na dresech začnou nosit fotbalisté a hokejisté a nebudou tam mít nesmy- slný název „Czech“, což si lidé ve světě pletou s češtinou, Čechem nebo adjektivem český – není to žádný oficiální název státu. Vzpomeňte na Nagano, kde hokejisté měli mohutný nápis Czech! Jindy byla situace ještě komičtější, když se na dresy dostaly nápisy Czech team. Španělská názvoslovná komise při vládě nám dokonce poslala dotaz, zda se Česká republika opět rozdělila: na Czech Republic a Czech team.

LN Vede se o tom odborná diskuse? Řeší se to i v literatuře?

Existuje sáhodlouhá literatura. Pokud máte přímo na mysli Česko/Czechia, je to kupa literatury, můžete se zeptat na Českém úřa- du zeměměřickém a katastrálním, kde jsem deset let řídil celostátní názvoslovnou komisi, jež prosazuje i pro OSN standardizaci názvů států. To je složitý, diplomatický a politický proces. A my, Česká republika, jsme v tomto seznamu, ale mezi odborníky jsme téměř na posměch, protože figurujeme skoro jako jediná země Evropy, která si neudělá pořádek ani ve vlastním pojmenování.

Když jdou z nějakého státu do světa výrobky, bývá tam značka: Made in Germany, Poland, Austria... Ale my máme dvojslovně „vyrobeno v České republice“. Pakliže někdy přijedete do Brna na mezinárodní veletrh, uvidíte zmatek v nazývání naší republiky. Chudáci obchodníci pak volají ke mně na fakultu, což se opakuje každý rok: „Prosím vás, poraďte, jak vy se vlastně jmenujete?“

LN Co byste doporučoval?

Musí se to řešit na politické úrovni. Ministr zahraničí je teď v té věci aktivní. Měl by to schválit parlament a název zařadit i do ústavy anebo o tom vydat speciální zákon. Situace je u nás bohužel brána na lehkou váhu, ale v mezinárodním kontaktu to dělá paseku a ostudu.