František volí Bernieho

Rival Clintonové Sanders letos neuspěje, ale socialisti v USA své poslední slovo ještě neřekli

VAmerice se schyluje k dalšímu důležitému souboji prezidentských primárek, příští úterý dorazí volební cirkus do New Yorku. Kampaň jede na plné obrátky, každá minuta se počítá. Ale přesto, ve čtvrtek večer, po televizní debatě s demokratickou rivalkou Hillary Clintonovou, Bernie Sanders odletí na dva dny do Evropy. V klíčových chvílích, kdy by měl na předvolebních mítincích přesvědčovat americké voliče, bude za Atlantikem. Jenže pozvání papeže Františka nelze jen tak odmítnout. Sanders se ve Vatikánu účastní konference o příjmových a sociálních nerovnostech a pravděpodobně se sejde i přímo s Františkem.

Bude to setkání dvou mužů velmi příbuzných názorů. Papež bývá nazýván socialistou, Sanders sám sebe za socialistu otevřeně prohlašuje. František své myšlenky propaguje, Bernie je vtělil do svého politického programu. Zavedl by obdobný systém zdravotního pojištění, jaký známe v Evropě, veřejné vysoké školství by bylo zadarmo, sociální síť by byla hustší a pohodlnější. Bernie by z Ameriky udělal sociálně-demokratický stát severoevropského střihu. Takovou skandinávskou Ameriku.

Což se zdá být na USA program tak divoký, že by mělo být jedno, kde bude Sanders trávit předvolební kampaň. Možná by měl zůstat v Evropě, protože doma je nevolitelný. Jenže takto jednoduše se to s Berniem a jeho americkými voliči nemá. Celkově Sanders primárky s velkou pravděpodobností prohraje, nominantkou do prezidentských voleb bude Hillary. Právě v New Yorku, kde vede v průzkumech a kde se hraje o velký počet delegátů (291), může pravděpodobnost posunout k hranici jistoty.

Více pomoci, záruk a služeb

Dosavadní průběh primárek, kdy Sanders drtí Clintonovou mezi mladými voliči, ve věkové skupině pod 35 let, ale vypovídá ještě o něčem jiném. V uvedené skupině (takzvaní millennials) Sanders pravidelně poráží Clintonovou v poměru 80 ku 20 procentům hlasům. A v průzkumech jeho voliči chtějí přesně to, co Sanders propaguje. Jednou větou: větší vládu, která občanům poskytuje více pomoci, záruk a služeb.

Jsou zde mnohá „ale“. Větší či menší část millennials postoupí na profesním žebříčku, začne více vydělávat a při pohledu na druhou část Sandersovy rovnice – tedy na své daně – vystřízliví a Bernieho opustí. V praktické politické rovině by pak Sandersovy návrhy neměly v současnosti šanci v Kongresu, kde ani mezi demokraty (o republikánech nemluvě) socialistů věru moc není. Lépe řečeno, Sanders je stále jediný.

Ale Sanders byl osamocený už před třiceti pěti lety, kdy vstoupil do politiky. Ještě před patnácti lety, už jako kongresman, byl vysmívaným podivínem, a ještě před osmi lety, kdy se stal senátorem, byl stále jediným vojákem v poli, bez vojska, které by jej (na celoamerické scéně) následovalo a bylo ochotno volit. V letošních primárkách mu ovšem zatím dalo dohromady svůj hlas už přes sedm milionů voličů.

Nebude to stačit, Hillary Clintonová zís- kala ještě o 2,4 milionu více, demokratický establishment ji dotlačí k nominaci. Což připouštějí i mnozí Sandersovi voliči. Jedním dechem ovšem připojují: Trend je však zřejmý, za čtyři roky, nebo za osm let, se někdo jako Sanders prezidentem už stane. Millennials v té době už vystřídají „baby boomers“, generaci Hillary Clintonové, coby nejpočetnější voličský blok v USA. A v jednom klíčovém bodě se mladí Američané od předchozích generací odlišují. Narozdíl od nich, pro které byl socialismus takřka sprostým slovem a strašidelnou představou, se millennials socialismu už neštítí.

Na barikádě velkých posunů

Dnešním americkým šedesátníkům či padesátníkům slovo socialismus evokuje Moskvu, studenou válku, nejistotu z existenčního soupeření dvou ideologií. Třicátníkům se ale vybaví Ikea, Nizozemci jezdící do práce na kole a dánské vysoké školy zadarmo. Prostě, jak už bylo řečeno, Spojené státy skandinávské. Navíc nejde jen o demokratické voliče, v některých důležitých tématech se posouvá celé společnost.

Není to například tak dávno, co se republikáni ani nechtěli bavit o tom, že americké zdravotnictví nechává desítky milionů lidí bez pojištění. Dnes sice stále zuřivě odmítají Obamovu reformu, zároveň ale slyšíte, jak republikánští kandidáti v televizní debatě unisono připouštějí, že systém nebyl dobrý, že odmítat někoho pojistit kvůli zdravotním potížím (preexisting conditions) je nepřípustné. Ještě před deseti lety to z jejich pohledu patřilo k přijatelným, samozřejmým rizikům amerického způsobu života.

Bernie Sanders bude ve Vatikánu mužem na svém místě. Papež se snaží změnit tvář katolické církve, socialista z Vermontu stojí na barikádě velkých posunů v Americe. Letos (ještě) nezvítězí, konzervativnější katolíci si oddechnou, pro tentokrát (ještě) nebude po Františkovu, Sanders se nestane prvním židovským prezidentem USA. Ale všeho do času, papež František se zdá být velmi umíněný. A voličů, šikujících se za Sandersovým programem, bude v Americe přibývat.