Fandila jsem prostitutkám

Ve Francii neustále někdo demonstruje. Reprezentantky nejstaršího řemesla oprávněně

Ve Francii pořádají protestní demonstrace nejen studenti, zemědělci, policisté, zaměstnanci drah či letecké dopravy, ale už i prostitutky! Čtenáři, kteřímě znají jako autorku humorných fejetonů a knih, asi ani nebudou číst dál, neboť si pomyslí, že si zase dělám legraci. Leč nedělám. Prostitutky s veškerou svou sexy výbavou tu vyšly do ulic s transparenty, aby protestovaly proti nejnovějšímu rozhodnutí Národního shromáždění. Podle minulý týden schváleného zákona musí totiž každý jejich klient, kterého při tom policie přistihne, zaplatit pokutu ve výši tisíc pět set eur. Chytí-li ho s prostitutkou podruhé, bude ho to stát tři tisíce a tak dále.

Myslím, že dalším krokem zbavujícím člověka vlastní vůle a degradujícím ho na úroveň ovce v ohradě bude prohibice. Co jiného zbývá? Tady v naší sladké Francii se nejen nesmí kouřit ve veřejných prostorách, ale od července se budou krabičky cigaret prodávat s obalem bez označení druhu za jednotnou cenu deset eur. Ještě chybí zakázat sledování všech oblíbených francouzských filmů, těch nádherných filmů s Belmondem, Delonem či Funesem, kde herci v některých chvílích nevytáhnou cigaretu z úst. Ta zhouba musí taky pryč!

Zároveň s cigaretami jsou tedy zakázané erotické služby. Každý nechť provozuje sex jen doma a jen za účelem rozmnožování (zřejmě pokud možno čistých ras). Takže v rámci chovatelství ušlechtilých druhů ovcí zbývá ten alkohol. Nic jiného mě už nenapadá. Ve Skotsku, v jednom z největších producentů nejkvalitnější whisky, to tak skoro už je. Je zakázáno vejít do baru s dítětem, byť bylo v kočárku a byť jste chtěli pít jenminerálku. Co kdyby to nevinné dítě během pobytu v baru spatřilo lahve s alkoholem! Hrůza.

Počítám, že ve Francii to zavedou zanedlouho. Představuji si zastupitele v Assemblée nationale, tedy v parlamentu, kteří hlasovali nejdřív proti kouření a teď proti prostituci, onomu nejstaršímu řemeslu světa. A vidím před svým vnitřním zrakem neforemné, s životem nespokojené fousaté babizny, jako led studené mladé feministky a impotentní pantáty, kteří si své užili, a teď nechtějí nikomu dopřát to, na co se sami nezmohou. Možná bych se divila, možná jsou úplně jiní, avšak jejich kázeňská rozhodnutí tomuto popisu odpovídají.

Bizarní protesty

Není dne, aby ve Francii někdo nestávkoval a nemanifestoval. Většinou za vyšší platy. Když stávkovali policisté, bylo mi jasné, že zločinci mají pré, ale nebylo mi jasné, jestli ti, co udržovali pořádek kolem protestního pochodu, byli stávkokazi, nebo jestli se nějak losovalo, kdo zůstane ve službě. Ještě bizarnější mi připadají zdejší demonstrace studentů. U nás v Česku, zaplaťbůh, studenti obvykle demonstrují za svobodu, za lidská práva, za to, abychom si vážili přírody a dostatečně ji chránili. Ve Francii za cokoli, hlavně že můžou dělat randál. Při tom nejen řvou jak pominutí, ale házejí kamením. Je jim úplně jedno, jestli zraní náhodného chodce, důležité je, že vyšli do ulic hájit nějaká práva, ať jakkoli pofiderní.

V posledních dnech se v několika městech rozpoutaly studentské bouře proti novému zákonu (konečně smysluplnému!), podle nějžmá zaměstnavatel právo propustit zaměstnance, pokud firma neprosperuje a musí snižovat stavy, nebo pokud se zaměstnanec opakovaně dopustí vážného deliktu. Ti mladí ještě nikdy nepracovali, ještě si nezkusili, co znamená uživit se prací, neboť je živí rodiče, ale předem zuří a ohrožují kamením kolemjdoucí zpívajíce bojovnou státní hymnu.

Není tedy divu, že jsem fandila prostitutkám. Můj muž děl ponuře: Jako bychom neměli dost nezaměstnaných, teď budou ještě ke všemu nezaměstnané prostitutky. Odvětila jsem, že jako jediné demonstrují oprávněně, neboť se na rozdíl od všech ostatních lenochů dožadují práva na práci. Bez výhrad s tím souhlasil.