Koně k nezkrocení
ním ideologickým antioxidantem dneška? Vždyť jeho funkcí je krotit volné radikály ve společnosti a tím udržovat její optimální politicko-ideologickou kondici.
Při vypuknutí aféry kolem Panama Papers mně nepatrně subverzivní Žižkova historka o zeleném čaji hned přišla na mysl. Proč?
Aféra Panama Papers (a dosaďte si za tuto aféru další a další různě velká „skandální odhalení“z posledních let…) totiž vyprchá, odezní. Nestane se vůbec nic – pravda, pár lidí odstoupí, ale špatně se mít nebudou. A přijde další aféra (nebo aférka) a pak zase jiná a pořád dokolečka.
A posilováni médii se budeme moci uvztekat, jak chceme, vylévat si instantní hněv, na čem chceme. Globální řád pozdního kapitalismu (či si dosaďte jiné jméno, na tom nesejde) tu s námi zůstane. Nemá totiž alternativu – žádnou. Všechny ve 20. století hanebně selhaly, zanechaly za sebou miliony mrtvých. Éra revolucí je pryč – nad všemi radikálně emancipačními projekty se vznáší krutá Žižkova otázka: nejsou všechny radikální projekty pouze dalším potenciálním totalitarismem? Nepřinesou gulagy a kulky do týla?
Radikálové jsou v tomto de facto fukuyamovském světě vyřízení – jejich boj je marný jako boj škodlivin proti antioxidantům jednoho skvělého zeleného čaje.
Po právu – bohužel.
Svět bez alternativ
Abychom si však nepřipadali jako burlaci na Volze, odevzdáni a bez naděje, jsou k dispozici alespoň nápodoby alternativ – nápodoby radikálních vzpour proti establishmentu.
To slovo (establishment) je ostatně vmódě, hrají se s ním nejpodivuhodnější hry. Například ve Spojených státech prý dnes bijí na vrata establishmentu (toho stranického) jeden z nejbohatších Američanů Donald Trump a letitý senátor Bernie Sanders. Poněkud úsměvná představa, nebo ne?
Psychoanalytička Annie Reichová kdysi napsala: „Když dítě drží noviny stejně jako jeho otec, jde o nápodobu. Když se naučí číst, jde o identifikaci.“Věty Reichové se k Trumpovi i Sandersovi hodí – oba jsou jako děti, napodobují levicové a pravicové populismy (byť jedno může být o dost hezčí než druhé), utíkají se k nim, kopírují jejich styl, ale jsou opravdu jen dětmi, číst se nenaučili, a tak jen napodobují, co už tu bylo – z hlediska globálního ekonomického řádu jsou zcela neškodní.
Platí proto už jednou řečené: náš svět je světem bez alternativ. I když se dnes často říká, že procházíme velikými změnami (technologie atd.), primární podloží těchto změn zůstává. A to je to hlavní, co bychom si měli uvědomit na pozadí Panama Papers.
Někteří říkají, že Panama Papers jsou symptomem krize socialismu. Jsou prý příliš vysoké daně, majetní lidé logicky utíkají – jsou k tomu dokonce tak nějak nuceni socialistickými či pseudosocialistickými vládami, kte- ré je chtějí obrat. Jistě takové a podobné věty znáte. Pro tento účel lidé, kteří takto argumentují (legitimně), používají variace na jednu větu z Pavlova Prvního listu Korintským, jež zní: „Nedáš náhubek dobytčeti, když mlátí obilí.“
Jenže Panama Papers nejsou projevem krize socialismu (či přesocializovaného státu), jde naopak o projev krize plynoucí z neexistence alternativního projektu, jež se začala šířit po roce 1989.
Před tímto datem apoštolův výrok víceméně platil. Pavlova dobytčata – ale mluvme spíš o koních, ať to nezní pejorativně – se držela v jistých mezích, protože se děsila svého pádu. Musela se legitimizovat, musela ukázat, že projekt, jejž spoluvytvářejí, je lepší než jeho východní alternativa.
Jak je to ale s našimi koňmi dnes, ve světě bez alternativ? Nejsou už k nezkrocení?
Možná alternativu potřebujeme – ani ne proto, abychom v ní žili, ale abychom se díky ní spatřili v jiném světle.