Kyberšikana: co měsíc, to sebevražda
Jednou z nejohroženějších skupin na internetu jsou děti. V bezpečí ale nejsou ani senioři. Zatímco první jsou ohroženi mravnostními trestnými činy, na druhé útočí podvodníci nabízející fiktivní nebo kradené zboží, popisuje Martin Kožíšek, manažer společnosti Seznam.cz pro internetovou bezpečnost.
Spolupracoval jste na případu z Ústí nad Labem, kdy vedoucí skautského tábora zneužívali na 40 dětí. Čím byla tato kauza výjimečná?
Určitě rozsahem. Počet poškozených do té doby nebyl nikdy tak vysoký, v dřívějších případech jich bylo tak do deseti. Rozsah byl obrovský i v tom, že většina obětí si to nechávala pro sebe. Pachatelé navíc využili celou řadu manipulativních technik, které do té doby nebyly ani dobře popsány. K útokům používali internet, psychický nátlak, znalost prostředí i ten skautský oddíl samotný, takže většina obětí vedoucím věřila, že to, co dělají, dělají správně. Co vím, spousta poškozených se vůbec neozvala, takže jich určitě bylo mnohem více.
LN Kolik asi?
Jeden z útočníků využíval chatovacích služeb, různých fór a diskusí asi šest let. Co se týká zasílání dětské pornografie, vylákání nahých fotek, obětí mohlo být několik set. Jeden z útočníků, se kterým jsem pak mluvil ve vězení, si to vlastně ani sám nepamatuje, odhadoval to na několik desítek. K fyzickému útoku pak přešel proto, že už ho nebavilo vyměňovat si fotografie na internetu, protože se často opakovaly.
LN Jeden z pachatelů figuruje i ve vašem filmu Seznam se bezpečně. Je časté, že se pachatel zapojí do prevence?
Znal náš projekt, bylo to v době, kdy už jsme natočili první díl. Pocházíme navíc ze stejného města, takže věděl, kde najít informace, spoty, klipy. V době premiéry druhého dílu v roce 2012 se nám sám ozval, že udělal něco špatného, jde po něm policie a jeho kauza bude obrovská. A že by byl rád, kdybychom o něm natočili film. Nevěděl jsem v tu chvíli, o co jde, ale popsal mi v e-mailu, že zneužil desítky dětí a že ho policie vyšetřuje. Šel pak do vazby a ozval se za rok a půl, poslal svoje deníky a dopisy z vězení a nabídl, že jeho příběh můžeme zfilmovat.
Ředitel věznice to dlouho nechtěl povolit, bál se, že bychom vytvořili negativní celebritu, protože s největší pravděpodobností se pachatel skrz dokument chtěl nějakým způsobem obhájit. Natáčení nakonec prošlo, trvalo dva dny.
LN Jak jste na tom případu spolupracoval s policií?
Dávali jsme jim veškeré informace, které jsme o pachatelích měli. Záznamy komunikace, obsahy e-mailů, záznamy připojení. A pak jsme samozřejmě měli zpracované jeho deníky a dopisy.
LN Vaše spolupráce s policií ale není ojedinělá…
Ne. Zrovna teď tady mám pár věcí, které jdu oznámit. Je to forma dětské pornografie. Když jsem říkal, že případ z Ústí byl ojedinělý rozsahem, v současné době se vyšetřuje několik případů, kde může být poškozených až několik set. Kdybych měl oznámit policii všechno, co má znaky protiprávního jednání a co jsem viděl, podal bych až 200 oznáme- ní denně. Na službách, které Seznam.cz poskytuje, se setkáváme s případy, kde by se mohlo jednat o protiprávní jednání, ale chybí nám jednoznačné důkazy, abychom to mohli policii předat. Bohužel bez důkazů policie nemůže jen tak zahájit trestní řízení, takže případů, které nakonec oznámíme, je pouze zlomek.
Snažíme se to zamezit spíš na úrovni našich služeb a předávat policii jasné poznatky. Na jižní Moravě jeden člověk zneužíval třináctileté děti, byla jich celá řada, a pak po měsíci dostal amnestii. To nedodá moc optimismu. Jsou případy, kdy si říkám, že to je jasné, a policie mi řekne, že nelze zahájit vyšetřování, protože důkazů není dost.
LN Počet obětí se zvyšuje. Je to tím, že se na to dřív prostě nepřišlo?
Je to rozmachem neomezeného internetu a vznikem sociálních sítí, které tomu nahrávají. Ať už je to Facebook, nebo aplikace a služby typu Snapchat, Skype, Lidé.cz, Líbímseti nebo iBoys. Důvodem je také rozvoj informačních technologií, chytrých telefonů s fotoaparáty. Děti velice často používají telefony k sextingu – posílají si svoje intimní fotografie. Máme zdokumentováno, že během prvních dvaceti vět děti asi v polovině případů někomu pošlou svoji první nahou fotku.
LN Až 78 procent dětí mezi čtvrtou až devátou třídou má chytrý telefon s připojením na internet, jen 28 procent z nich se ale od rodičů dozví, jak se bezpečně pohybovat na síti. Mají kampaně mířit na děti, nebo raději na rodiče?
Spíše na školy, na učitele. Učit rodiče být technologicky zdatný je docela velký oříšek. Pro rodiče určitě také, ale tam je to spojené také s důvěrou. Pokud by mělo dítě nějaký problém, obrátilo by se na rodiče a učitele až v případě, že by mu teklo skutečně do bot. Jde s tím v první fázi spíš za kamarádem. Děti se totiž většinou bojí, že dostanou doma zaracha nebo že jim rodiče zakážou internet, a ještě budou mít strašnou ostudu. Takže se to snaží vyřešit samy.
LN Jak funguje v českých školách výuka bezpečnosti na internetu?
Výuka digitální gramotnosti není úplně sjednocená. Jsou školy, kde mají geniální přístup, spoustu materiálů, výukové filmy, různé projekty – a pak jsou takové, které se zaměřují spíš na to, aby se děti naučily psát všemi deseti. Do škol se navíc dostává řada organizací, které nabízejí, že vás za spoustu peněz vzdělají, ale výsledek je nulový.
LN Jsou děti nejohroženější skupinou na internetu?
To je těžká otázka. V současné době máme rozjetý projekt se seniory. Zatímco děti jsou ohroženy mravnostními trestnými činy, u seniorů je to ohrožení při nakupování a důvěřivosti, vyplňování různých informací, hodně klikají na reklamy, které slibují nemožné. Neumí dobře využívat platební kartu a nechávají se na internetu často podvést. Začínají častěji nakupovat. Většinou jim k tomu pomáhají děti, které jim kupují počítače, tablety. Za pár let to pro ně bude úplně běžná věc.
LN Nový šéf ústavu kriminální policie a vyšetřování Mazánek v rozhovoru pro LN říkal, že výrazně klesla násilná trestná činnost s finančním motivem, protože se pachatelé přesunuli na internet. Vnímáte tento trend?
Zhruba 60 procent kriminálních případů tvoří podvody. Spousta podvodníků se přesunula na internet na různé bazary, kde nabízí fiktivní nebo kradené zboží. Není výjimkou, že někdo něco vykrade a za pár dní nabízí vrtačky, kočárky... Spousta podvodníků navíc přišla na to, že trestný čin je ohraničen pěti tisíci korunami, takže nabízejí zboží pod touto hranicí. Většina podvedených jsou ženy, které nakoupí „výhodně“, zaplatí předem, čekají a žádné zboží nedostanou. Jdou tedy případ oznámit, ale je odložen, protože nebyl spáchán trestný čin. Poslední dobou se navíc vyskytují případy, kdy podvodní- kům stačí malé částky, řádově za stovky korun. I tyhle případy se vyšetřovat daří, ale je potřeba, aby se poškození obrátili na policii a ta si ty věci dokázala spojit.
LN Policie se chce právě na kyberkriminalitu zaměřit. Jak to funguje dnes?
Koncepcí byla řada. Jednu z nich na pražském krajském ředitelství zavedlmajor Václav Písecký, ta se pak aplikovala po celé republice. V každém kraji je oddělení internetové kriminality. Policie ale může dělat jen to, co jí zákon nařizuje, a v současné době nemá moc možností, jak spravedlnost žádat.
LN Takže by se měl změnit zákon?
To není tak jednoduché. Na jedné straně se bojíme o svobodu internetu a zneužití nástrojů moci ze strany policie. Ale v okamžiku, kdy se my nebo naši blízcí ocitáme mezi poškozenými, vyvíjíme tlak na policii, aby případy šetřila co nejrychleji. Ona ale tyto možnosti nemá. I kvůli skupině poslanců v čele s panem Bendou, kteří se báli možného zneužití zákona o odposleších. Důsledkem toho vznikla takzvaná šedá zóna internetu, kdy vyšetřovatelům chybí nástroje, jak internetovou kriminalitu řešit. Policie třeba nesmí provokovat, což by u mravnostních trestných činů bylo potřeba. Řešením by byla větší spolupráce nejen mezi různými internetovými poskytovateli a provozovateli služeb, ale i mezi policií a zákonodárci. To se sice děje, ale velice pomalu. LN Nedávno Lenka Dusilová v přímém televizním přenosu prohlásila, že nesouhlasí s tím, jak se chová český prezident. Následně se na jejím facebookovém profilu objevila řada neli- chotivých postů. Lze to označit za kyberšikanu?
Ne. Kyberšikana je dlouhodobá, vytrvalá a intenzivní. Tohle byla jednorázová akce, což se u veřejně známých osobností dá očekávat. Muselo by to přejít do dlouhodobého charakteru. Klasická kyberšikana je spojena s řadou jevů, včetně vydírání, vyhrožování a dalších věcí. Jedinou radou je na tyhle vulgární zprávy neodpovídat, protože přesně na to útočníci čekají.
LN A různé výjevy, které známe z diskusí pod internetovými články, jsou nějakou formou zločinu v kyberprostoru?
Jestli narážíte třeba na pana Konvičku, který bude souzen za výroky ve facebookové skupině, tak by musela být obviněná půlka republiky. Bojím se toho, protože by byl obětním beránkem.
LN Není to ale tak, že v případě pana Konvičky by šlo o krok, jak ukázat, že existuje nějaká hranice?
Proti tomu, co vídám na internetu, mi pan Konvička přijde umírněný. Jsou diskuse, kde lidé vyhrožují zabitím, zplynováním, a stíháni za to nejsou. Například Facebook tyhle skupiny ignoruje, protože je to americká služba, která se řídí podle amerického práva. Na tom možná i případ pana Konvičky ztroskotá, protože píše na službu USA, kde mají dodatek ústavy zaručující svobodu projevu. Byl by to zajímavý precedent a jsem na to sám zvědavý. Spíš bych řekl, že je důležitější zaměřit se na to, jak se chovají sami provozovatelé služeb. Řada českých poskytovatelů, kteří nabízejí služby dětem – třeba seznamovací servery, sociální sítě – má ve svém nastavení možnost zaškrtnout třeba i velikost pohlaví. A nikomu to vlastně nevadí.
LN Zabývá se policie podobnými provozovateli?
Ne, protože ani nemůže. Neexistuje na to totiž žádný zákon.
LN Lze říci, kolikrát za den dojde na síti k případům, které jsou kriminální?
Jen v Praze víme průměrně o dvanácti pokusech denně získat prostřednictvím našich služeb dítě mladší patnácti let na sex. Většinou jsou to muži hledající dívky. Z dvanácti pokusů jsou asi tři případy, kdy hledají nezletilé chlapce. Zaznamenáme asi sto případů denně, kdy se lidé na sociál- ních sítích vydávají za někoho jiného s cílem někoho využít, zneužít nebo okrást. Inzertních podvodů je několik desítek denně. Počet neoprávněných žádostí o cizí heslo je každý den několik tisíc.
Dokážeme rozpoznat pachatele jenom díky tomu, že přijde na sociální sítě a řekne „ahoj“. Když si někdo založil účet před pěti minutami, okamžitě si tam nahrál třeba 50 fotek a jde na fóra, kde se vyskytují hlavně nezletilí, víme, že to je rizikový uživatel. Teď řešíme například vyhledávání, protože pět až deset tisíc lidí denně hledá dětskou pornografii. Snažíme se jim nabízet jenom takové výsledky, kde dětská pornografie není.
LN Jaké nejvážnější důsledky může zneužívání dětí na internetu mít?
Až jedno dítě měsíčně spáchá sebevraždu, důvodů je celá řada, například únik nahých fotek. Nejvíc dokonaných sebevražd spáchají chlapci. Znám případ, kdy student vyskočil uprostřed vyučování z okna, protože točil dětskou pornografii.
LN Je možné, co do důsledků, srovnat kyberšikanu s klasickou šikanou?
Klasická šikana je obvykle spojena s kyberšikanou. Dítě, kterému se to děje ve škole, je většinou šikanováno i na internetu. Tam to má navíc svoje specifika. Útočník nemusí být fyzicky zdatný, stačí mu IT znalost. Tím, že pachatel může vytvořit několik identit, má oběť dojem, že ho šikanuje celá skupina, a přitom je to jeden spolužák. Navíc to, že někdo vypne počítač, neznamená, že se pak ve škole nemůže nic stát. U kyberšikany je také nebezpečí, že oběť neví, kdy útok přijde. Zatímco ve škole předpokládá, že když půjde domů, může být napadeno, tak na internetu netuší, odkud útok přijde – jestli prostřednictvím sociálních sítí, anonymu, zda anonym nepřijde rodičům...
Ale přijít může i do práce, protože oběti kyberšikany jsou samozřejmě i dospělí. V současnosti děláme výzkum šikany učitelů. Začali jsme ještě před kauzou z Třebešína. Zajímavé je, že mnohem závažnější kauza se stala před pěti lety, tuším, v Železném Brodě. Ředitel školy byl natočen, jak dal pohlavek jednomu ze studentů poté, co ho záměrně vyprovokovali. Žáci pak to video zveřejnili. Strhla se kolem toho mediální kampaň proti učiteli a on nakonec spáchal sebevraždu. Byla to známá kauza, ale kdo si na ni dnes vzpomene... Podobné případy se přitom dějí docela často.
Máme zdokumentováno, že během prvních dvaceti vět děti asi v polovině případů někomu pošlou svoji první nahou fotku.
S policií spolupracoval na známém případu z Ústí nad Labem. Soud nakonec poslal dva bývalé skautské vedoucí na deset let do vězení. Odsoudil je za znásilnění, sexuální nátlak, pohlavní zneužití, ohrožování výchovy dítěte a výrobu dětské pornografie.
Řada českých poskytovatelů, kteří nabízejí služby dětem, umožňuje zaškrtnout i velikost pohlaví. A nikomu to vlastně nevadí.
Spolu s majorem Václavem Píseckým z pražského krajského ředitelství policie napsal knihu Bezpečně na internetu.
Stojí také za projektem Seznam se bezpečně, který už má na kontě tři pokračování. Filmy mají vzdělávat mladistvé v oblasti rizikového chování na internetu. V druhém díle vystupuje také jeden z odsouzených skautských vedoucích z ústeckého případu, který se sám pro natáčení nabídl.
Projekt Seznam se bezpečně získal v roce 2013 od prezidenta republiky ocenění Zlatý záchranářský kříž za výjimečný nebo kreativní počin v oblasti osvěty a vzdělávání.