Němci se přou o roli armády
Vládní křesťanští demokraté by dali armádě ve výjimečných situacích – například při ohrožení terorismem – větší prostor.
BERLÍN/PRAHA Maskáčové uniformy, barety a samopaly v ulicích. Pro obyvatele Paříže a Bruselu, metropolí, které v posledníchměsících zažily velké teroristické útoky, se už bohužel staly celkem běžnou součástí všedního dne. V Berlíně ani jiných německých městech podobný obrázek neuvidíte. Nejen proto, že v Německu naštěstí k podobnému incidentu zatím nedošlo. Nasazení armády v zemi totiž až na výjimky zapovídá ústava. A to by se mělo změnit, myslí si někteří politici.
Bundeswehr slouží k vnější obraně, o pořádek uvnitř hranic se stará policie. Tato jednoduchá zásada platí v zemi dlouhá desetiletí. Striktní oddělení úloh obou složek plyne z neblahých zkušeností s nacistickým režimem. Jasná pravidla pro mimořádné situace si tehdejší bonnská republika stanovila až téměř dvacet let po svém vzniku. V roce 1968 přijala takzvané nouzové zákony, které stanovily pro nasazení armády v zemi přísná omezení, jež platí dodnes.
Vojáci podle nich smějí přispěchat na pomoc pouze v případě skutečně vážného ohrožení demokratického režimu, při velkých přírodních katastrofách nebo závažných neštěstích. V minulosti se zapojili například při povodních, lesních požárech nebo po velkých dopravních nehodách – namátkou po vykolejení vlaku v obci Eschede, které si v roce 1998 vyžádalo stovku životů.
Vojáci pomáhají uprchlíkům
V rámci takzvané úřední pomoci se tisíce německých vojáků od loňského roku podílejí také na zvládání uprchlické krize. Armáda běžencům poskytla ubytovací kapacity a lůžka, až do letošního léta by měla pomáhat při přepravě či rozdávání stravy.
Není to málo, ale zejména podle politiků CDU/CSU to nestačí. Požadavek na rozšíření působnosti bundeswehru na domácí půdě je jejich dlouholetým evergree- nem. Nově tento bod pronikl i do návrhu bílé knihy o bezpečnostní politice, která vzniká pod taktovkou ministerstva obrany Ursuly von der Leyenové (CDU). Ve vládě by se její text měl začít projednávat v červnu.
Už nyní se ale rýsuje zásadní spor mezi křesťanskými a sociálními demokraty (SPD). Mluvčí poslanecké frakce CDU/CSU pro obrannou politiku Henning Otte zdůraznil, že současná bezpečnostní architektura neodpovídá rostoucí nejistotě doby. SRN by prý měla zapracovat na lepším propojení armády, policie a tajných služeb a dát vojákům ve výjimečných situacích – třeba při ohrožení terorem – větší prostor.
Jeho kolega z bavorské CSU Florian Hahn prohlásil, že situace, v níž se stírají rozdíly mezi vnitřními a vnějšími hrozbami, si žádá změnu myšlení. Historicky podmíněné výhrady vůči nasazení armády v zemi jsou podle něj zcela neoprávněné. S tím ale koaliční SPD zásadně nesouhlasí.
Řečeno slovy mluvčího pro obranu frakce SPD Rainera Arnolda, prosazování státní moci je a zůstává úkolem policie. Bylo by prý smysluplnější posílit ji než přidělovat další úkoly tak jako tak přetížené armádě. Úkolem bundeswehru je především bránit zemi a spojence a účastnit se zahraničních misí OSN, EU a NATO, zdůrazňují socialisté. Proti změnám současného stavu je také opozice – Zelení a levice.
CDU/CSU to tak se svým návrhem na změnu ústavy, k jehož přijetí by potřebovala v obou komorách parlamentu dvoutřetinovou většinu, nebude mít jednoduché. Za současného rozložení politických sil je zřejmě bez šancí.
Někteří komentátoři, třeba Daniela Vatesová z Berliner Zeitung, za jeho předložením vidí především pokus křesťanských demokratů o vymezení se vůči koaličnímu partnerovi a snahu o posílení pravicového profilu strany v době sílící Alternativy pro Německo (AfD).
Občané si zapojení armády při zvládání vnitřních bezpečnostních rizik zřejmě přejí. Podle výzkumu, který koncem loňského roku (tedy po útocích v Paříži) vypracovala společnost YouGov, odmítá angažmá bundeswehru v podobných situacích zásadně asi jen sedm procent lidí.