Tajemství ukrytá v prázdnotě

Povídkový soubor s názvem Zavraždění Margaret Thatcherové a jiné povídky vyšel anglicky předloni, obsahuje však prózy různého stáří, které dvojnásobná laureátka Man Bookerovy ceny Hilary Mantelová publikovala již dříve časopisecky nebo v rámci různých antologií.

Britská spisovatelka Hilary Mantelová (* 1952) dnes patří ke globálním literárním celebritám, na uznání a slávu si však musela počkat. Když roku 2009 vyšel její dosud nejúspěšnější román Wolf Hall (čes. 2010), měla již na svém kontě desítku knih – vedle románů též soubor povídek nebo vlastní memoáry. Následovala druhá část plánované (a stále ještě nedokončené) románové trilogie s názvem Předveďte mrtvé (2012, čes. 2013). Touto dvojicí titulů, mezi jejichž česká vydání se vklínil ještě překlad románu Za temnotou, se také expan- ze Mantelové do našich literárních končin na čas vyčerpala – až do letošního jara, kdy se nám poprvé představila coby autorka kratších próz. Povídkový soubor s názvem Zavraždění Margaret Thatcherové nabízí jedenáct próz, jejichž převážná část pochází z první dekády nového tisíciletí a které do češtiny přeložila – stejně jako oba romány „cromwellovské trilogie“– Michala Marková.

Podobně jako autorčina tvorba románová i povídky Mantelové se vyznačují nemalou tematickou, časoprostorovou a stylovou pestrostí, zcela tu ovšem chybí její oblíbená látka historická (pokud k ní nehodláme počítat titulní prózu zasazenou do počátku 80. let). Naproti tomu s druhou, „současnou“linií románů Hilary Mantelové spojuje několik povídek volba námětu odkazujícího ke spisovatelčiným životním zkušenostem. Nejvýrazněji tato autobiografická rovina prostupuje hned úvodní prózou Promiňte, že ruším, odehrávající se v Saúdské Arábii, kde sama Mantelová prožila čtyři nelehké roky (viz její román Eight Months on Ghazzah Street, 1988).

Pestrou sestavu převážně ženských hrdinek do jisté míry stmeluje jejich společná životní zkušenost – většina z nich již zakusila chladnou prázdnotu neexistujících nebo nefunkčních mezilidských vztahů. S všednodenním prostředím a povýtce realistickými zápletkami povídek pak mnohdy kontrastuje atmosféra tajemna, jež je obestírá a kterou autorka umně buduje prostřednictvím jemných náznaků a víceznačných motivů. Někdy je ono ladění spjato s vnějšími atributy hlavní hrdinky – zdravotní potíže narušující psychiku postav rovněž patří k autobiograficky podbarveným motivům –, jindy můžeme hovořit přímo o vlivu hororového či fantastického žánru.

Zdařilé navozování atmosféry obecně souvisí s autorčiným darem výstižné charakteristiky postav a barvitého popisu prostředí, což platí zejména pro londýnské kulisy. Důraz na podrobné vylíčení dějiště příběhu ovšem mívá hlubší opodstatnění – autorka totiž své hrdinky s oblibou nahlíží právě optikou jejich aktuálního prostředí, ať už se jeví být jeho přirozenou součástí, nebo do něho naopak nezapadají.

Hilary Mantelová dokáže i na ploše kratší prózy prodat své nevšední vypravěčské schopnosti. Ačkoliv zápletky některých povídek mohou ve výsledku působit trochu banálně a několika prózám by prospěl méně explicitní závěr, kniha nabízí celou řadu zajímavých textů, v nichž se prázdnota všedního života prolíná s tajemnem i obyčejným lidským neštěstím a které zdaleka neslibují jen příjemné ukrácení našeho čekání na další z autorčiných románů.

Hilary Mantelová: Zavraždění Margaret Thatcherové a jiné povídky

Autor je publicista