Mezinárodní maturita – můj sen
Na prestižní zahraniční univerzity se lze dostat i bez mezinárodní maturity IB, přesto jistý význam má
Hledám co nejlepší školu pro své dítě. Tak by mohl znít inzerát, k němuž by se docela jistě připojila většina současných rodičů. V některých ohledech by se přitom jejich představy lišily. Někdo si pod slovem „nejlepší“představuje školu vlídnou s přiměřenými požadavky, jiný naopak co nejnáročnější. Na jedné věci by se ale shodli nejspíš všichni a tou je přání co nejefektivnější výuky cizího jazyka, především ovšem angličtiny.
Řeklo by se, že něco takového nabízejí dneska skoro všechny školy, aspoň na svých internetových stránkách. Jenomže každý ví, že není angličtina jako angličtina. Ta, která se vyučuje pomocí gramatických cvičení, se žákům do krve většinou moc nedostane. Daleko účinnější je dvojjazyčná výuka, tedy taková, která probíhá napříč ne-li všemi, tedy alespoň některými předměty.
Pod sto tisíc jen v Ostravě
„Za něco takového bych si ráda i připlatila, kdyby to nebylo moc,“říká čtyřicetiletá matka dvou školáků Kateřina. Jenže má smůlu. V Česku prakticky nenajdete veřejnou školu, kde by byla angličtina jedním z vyučovacích (tedy nejen vyučovaných) jazyků. A mezinárodní školy, kde je možné získat imezinárodní maturitu IB (International Baccalaureate) jsou drahé. Roční školné pod sto tisíc je zřejmě jen v té ostravské a někde dosahuje až půl milionu korun ročně. Přesto bývá zájem českých rodičů větší, než jaký lze uspokojit. Máme tedy bohatším závidět?
„Fakt je, že anglický program IB mi dal hodně,“konstatuje právnička Kristýna Reitmaier, která patří mezi první české (a tehdy v rámci experimentu i speciálně dotované) absolventy mezinárodní maturity. Ono totiž nejde jen o jednorázovou záležitost. Na absolutoriu se pracuje průběžně dva roky a zkouška se skládá celkem z šesti předmětů. Povinnou součástí je anglický esej v rozsahu 4000 slov, kurz teorie poznání, a dokonce i mimoškolní aktivity zaměřené například na dobročinnost. Deklarovaným cílem neziskové nadace organizace International Baccalaureate, která začala působit v roce 1968, je rozvíjet zvídavé, zasvěcené a soucitné mladé lidi, kteří pomáhají vytvářet lepší svět na multikulturním základě.
Těžím z toho dodnes
„Po dvou letech na českém gymnáziu to byla dost zásadní změna,“vysvětluje Kristýna Reitmaier. „Najednou jsem si zvykala mluvit o věcech, které se probíraly anebo se mne prostě jen týkaly, vytvářet si vlastní názor a obhajovat ho. Těžím z toho dodnes. Například se nedám jen tak odradit dílčím neúspěchem a nepolevím, dokud nenajdu schůdnou cestu.“
Mezinárodní maturita IB ovšem rozhodně není něco, bez čeho se člověk v životě neobejde. A vedle výhod, mezi něž lze při troše dobré vůle počítat i to, že když si k ní student přibere češtinu, je platná i v České republice, má své nevýhody. Všechny práce se posílají k vyhodnocení do Švýcarska a školy za to platí statisíce, což se přirozeně promítá do školného. Třeba International School of Prague v pražských Nebušicích vydává za IB na žáka a rok (připomeňme, že IB program trvá roky dva) dvacet tisíc eur. Faktem je, že touto zkouškou neprocházejí všichni její studenti. Někteří mohou absolvovat podobnou, avšak méně rigorózní zkoušku ISP, která je uznávána jako ekvivalent amerického středoškolského diplomu.
Možnou nevýhodou pro studenty je, že výsledky IB zkoušky nejsou k dispozici tak rychle jako maturitní vysvědčení z běžné české střední školy a většinou je nelze předložit při přijímacích zkouškách na vysokou školu včas. „Zpravidla se to dá vyřešit podmínečným přijetím s tím, že se diplom dodá dodatečně na podzim,“objasňuje Kristýna Reitmaier.
Pro Cambridge aspoň 40 bodů
Bohužel neplatí, že by IB diplom automaticky otevíral dveře prestižních zahraničních univerzit. Ano, je to značka určité kvality, záleží ovšem i na konkrétním výsledku, kterého student dosáhne. Absolvovatmezinárodní střed- ní školu a složit maturitu IB uchazeče obvykle nezbavuje povinnosti projít univerzitními přijímacími zkouškami. Jako příklad, co je považováno za dobrý výsledek, je možno užít požadavky Cambridgeské univerzity. Aby kandidáti mohli uvažovat o přijetí na tuto školu, očekává se, že v rámci IB získají nejméně 40 nebo 41 bodů. K tomu, aby člověk mezinárodní maturitu vůbec získal, tedy aby u ní uspěl, přitom dostačuje 24 bodů.
Když se nedávno na stránkách České pozice objevil příspěvek čerstvého absolventa IB Petra Zelenky, který znevažoval českou maturitu, kdosi pod něj připsal: „Nevím, komu to IB furt cpete. Mám kamarádku, která byla zrovna přijatá do Edinburghu, kam, pokud vím, se docela dost lidem nepovedlo dostat za ta léta, co IB u nás existuje, a to nakonec měli i dobrý skóre. Vtipný na tom je, že ta kamarádka studuje nejhorší gymnázium, co znám.“
Takže co poradit rodičům, kteří nejsou bohatí, a přesto by rádi, aby jejich děti chodily do školy s chutí a opouštěly ji jako konkurenceschopní lidé 21. století, což mimo jiné znamená, že by dnes univerzální angličtinou vládly se samozřejmostí například severských vrstevníků?
Nejsnazší by bylo říct: tlačte na ředitele veřejných škol, kam své potomky posíláte, a to jak těch základních, tak středních. Jenže to někdy bývá, jako kdybyste tlačili na gumu. Prohne se, ale hned se zase vrátí do původního tvaru. „Já se kvůli tomu dala zvolit do rady školy, ale neprosadila jsem ani dávno doporučovanou metodu CLIL, ani využívání učebnic s klíčovými slovy v angličtině,“prozrazuje matka dvou dětí, která je podle svých slov učiteli považovaná za potížistku a ani nechce zveřejnit své jméno. Aby bylo jasno, metoda CLIL u odborného předmětu (například biologie nebo zeměpisu) nevyžaduje učit celou hodinu v angličtině, ale jenom její části. Někdy stačí prozradit žákům klíčová slova tématu anglicky a věnovat se pětminut jejich využití. Materiály k tomu jsou přitom pro učitele k dispozici.
Absolvovat mezinárodní střední školu a složit maturitu IB uchazeče nezbavuje povinnosti projít přijímacími zkouškami
Problémy s příplatkem
Pravdou je, že některé veřejné školy se snažily, většinou ve spolupráci s jazykovkami, poskytnout žákům angličtiny víc, než je obvyklé, narazily však na odpor České školní inspekce i ministerstva školství. Přitom nelze říct, že by výhrady těchto institucí byly úplně neoprávněné. Více angličtiny bylo totiž spojeno s finančním příspěvkem rodičů (i když nepoměrně nižším než v soukromých školách) a s vytvářením placených „anglických“tříd. Jestliže ústava zaručuje bezplatné vzdělávání, není opravdu možné spojovat efektivnější výuku s příplatkem, který může znamenat pro některé rodiny neúměrnou zátěž – a některé na něj zkrátka vůbec nemají.
I proto hledají rodiče kompromisy a využívají každé možnosti, která aspoň trochu splňuje jejich představy a zároveň je úplně nezruinuje. Když tedy například společnost Scio otevřela loni v Praze 11 svoji ScioŠkolu a stanovila školné na 65 tisíc ročně, měla tolik zájemců, že je ani nepobrala. Proto letos otvírá v metropoli další školu, amá pobočky dokonce i v Brně a Olomouci.
Co rodiče tak láká? Nejspíš fakt, že nejde jen o takzvanou nalejvárnu. „Dítě je pro nás partner, se kterým se učíme, ne nádoba, kterou máme naplnit vědomostmi,“tvrdí zřizovatel, a jak jsme si ověřili, skutečně se o to snaží. Předměty se v této škole striktně neoddělují a angličtina včetně té znějící z úst rodilých mluvčích je přirozenou součástí téměř všech činností. Něco takového asi nelze jen tak praktikovat ve třídách s pětadvaceti žáky. Bezpochyby jsou ale moderní přístupy, které by bylo možné praktikovat všude. I bez mezinárodní maturity.