„Česko“je starší, než se myslelo
Ústav pro jazyk český i Wikipedie uvádějí první výskyt jména Česko v roce 1777. Historik a diplomat Jiří Šitler ale našel výraz Česko v knize z roku 1704.
LN Běžně se uvádí první výskyt názvu Česko v roce 1777. Vy jste našel výskyt starší. Můžete popsat, kde to bylo a v jakém kontextu je použit?
Vyskytuje se v knize vytištěné roku 1704 a je o to zajímavější, že jde vlastně o jakéhosi zeměpisného průvodce po mariánských poutních místech po celém světě. Z latiny jej přeložil známý vlastenec a propagátor češtiny Antonín Frozín. Kniha nese titul Atlas Marianus, jejím autorem byl jezuita Wilhelm Gumppenberg a v originále vyšla v několika verzích v letech 1657–1672.
LN Byl tehdy ten výraz adekvátní tomu, jak jej chápeme my, tedy název pro české země včetně Moravy a Slezska?
Autorovo geografické vidění světa odpovídá tomu, jak jej na tzv. asistence a provincie tehdy dělili jezuité. Jezuitská „Česká provincie“(provincia Boëmiae) zahrnovala Čechy, Moravu i Slezsko a přesně tak používá termín „regnum Boëmiae“i Gumppenberg – zahrnuje do něj výslovně kromě „vlastních Čech“(Boëmia proprie dicta) i Kladsko, „východní Moravu“, „západní Moravu“, „Horní Slezsko“a „Dolní Slezsko“. V úvodu k atlasu vysvětluje Gumppenberg ve Frozínově překladu: „Já ku příkladu Vlasko, Německo, Nyderlandsko, Česko, Polsko, Uhersko dřívěji psáti nebudu mocti, leč dřívěji celé Fransko (...) vodbydu. Ani zaseji to Francouzsko nebudu mocti pod péro vzíti, leč dřívěji Španělsko celé s přináležejícími krajinami popíšu. Zase Španělsko nezačnu psáti, až Luzitánské krajiny a království přeběhnu.“Všechny zmiňované regiony víceméně odpovídají jezuitským asistencím nebo provinciím, s výjimkou Uher, které vlastní provincii neměly, protože podstatná část území byla tehdy okupována Turky. Pojem Česko zde tedy jednoznačně označuje území celé Koruny české. Jsem přesvědčen, že ho znalec českého jazyka Frozín použil úmyslně; jinak používá označení Čechy.
LN Také jste posunul první výskyt výrazu Czechia. Kde a v jakém kontextu byl použit?
Výraz Czechia byl v latině 17. a 18. století používán velmi často jako synonymum pro slovo Bohemia, byla to jakási dobová móda; občas se vyskytla i varianta Cechia, nebo dokonce Zechia, protože podle tehdejších učeneckých teorií měli být Češi potomci maloasijského antického kmene Zechů. Najdete tisíce dokladů na nápi- sech, v historických dílech, divadelních hrách, básních, ba i v přírodopisných traktátech. Divím se, že stoupenci názvu Czechia uvádějí kolem dokola několik stejných příkladů. Připadalo mi vždy nepravděpodobné, že by se slovo poprvé vyskytlo až u pobělohorského exulanta Pavla Stránského roku 1634, jak se běžně píše.
LN Hledal jste tedy ve starších tiscích?
Ano, když se rozpoutala současná diskuse, podíval jsem se namátkou do několika starých tisků a našel jsem hned několik předbělohorských příkladů v literatuře katolické i nekatolické. Nejstarší je z roku 1602 a je to oslavný hymnus na Jana Nepomuckého od Jiřího Bartholda Pontana. Nepochybuji ale o tom, že se najdou příklady mnohem starší.
Mnohem zajímavější je použití slova Czechia v knize z roku 1647 o českém povstání přisuzované Ludvíkovi Camerariovi. Camerarius byl totiž v letech 1622–1627 šéfem exilové vlády českého tzv. zimního krále Fridricha Falckého v Haagu. S trochou nadsázky by se dalo říci, že Bohuslav Sobotka a Lubomír Zaorálek nejsou historicky prvními členy české vlády, kteří používají slovo Czechia.
Bez zajímavosti také není latinská hra uspořádaná u příležitosti korunovace Karla VI. českým králem roku 1723. Zde si totiž společně Čechy (Bohemia), Morava (Moravia) a Slezsko (Silesia) vzájemně gratulují, když jim pražské trojměstí (Tripolis Prage- na) zvěstuje uvedení krále a královny na trůn „Czechie“. V tomto textu není Czechia prostým synonymem slova Bohemia, ale jakýmsi exaltovaným výrazem české státnosti.
LN To je ale použití v latinských textech, zatímco dnes řešíme použití slova Czechia v angličtině.
V angličtině nebyla frekvence slova Czechia zdaleka tak velká jako v latině; naší zemi se prostě říkalo Bohemia. Třeba roku 1626 známý anglický kartograf John Speed píše, že „neexistuje žádný problém, pokud se týče názvu této země“. Ten prý „neutrpěl změny, jakými jsme prošli my, od Albionu k Británii, a od Británie k Anglii“. Samozřejmě věděl, že existují čtyři regiony – vlastní Čechy („Bohemia itself“), Morava, Slezsko a Lužice. Také věděl, že si sami Češi („Bohemians“) ve svém vlastním jazyce říkají jinak – čili podle něj Zechové („Zechians“). Další autoři označují Čechy jako Czechians, Czechites nebo Zechs, ale vždy jde jen o doplněk k běžnému názvu Bohemians.
Od začátku 19. století začínají být více používána spojení Czechian provinces, Czechian language, Czech language, a to i samostatně. Slovo Czechia se poprvé v angličtině objevuje roku 1841. Postupně začne být používáno jako označení všech českých zemí. Až do 20. století ale stále dominoval název Bohemia, než se „schoval“pod Czechoslovakia.
LN Co vás jako diplomata k tomuto výzkumu vede?
Vždy mě zajímaly dějiny identit. Jsem původní profesí historik a kdysi jsem psal práci Svaté Čechy Bohuslava Balbína, takže znám docela slušně prameny a vím, kde hledat. Dnes je to díky digitalizaci spousty starých tisků docela snadné. Vše, co zde uvádím, je proto výsledkem práce pouhých dvou víkendů. Svou pracovní dobu totiž musím samozřejmě věnovat úplně jiným věcem.
Ale připomnělo mi to, jak jsem kdysi, když jsem vyjednával odškodnění českých obětí nacismu z Německa a Rakouska, těžko sháněl české historiky, kteří by byli ochotni zpracovat analýzu v přesně daném termínu (jako podklad pro další kolo vyjednávání) na přesně dané téma. Naši akademici nejsou, byť se jim nabízí atraktiv- Česko tu bylo už v roce 1704. ní, a tehdy dokonce placené aktuální téma, ochotni, byť na chvíli, opustit svůj projekt ani své tempo práce. Musel jsem tehdy angažovat studenta, který se výborně osvědčil.
LN Proti výrazu Czechia se dnes na Moravě dokonce i demonstruje.
Pokud vím, tak demonstrovala asi stovka lidí, to mi jako masový protest nepřipadá. Na jednu stranu trochu nálady na Moravě chápu. I mně obyvatelé Prahy připadali arogantní, když jsem do metropole v osmnácti letech přišel z východních Čech. Navíc není možné Moravany a Slezany degradovat na jakousi etnografickou skupinu v rámci českého národa na úrovni Chodů.
Na druhou stranu pokud se dnešní tzv. moravisté pokoušejí Moravu očistit od češství, amputují z ní část identity, která k ní neodmyslitelně patří. A to zdaleka ne až od dob národního obrození, jak se dnes rádo tvrdí. Brněnský historik Wihoda poukázal na řadu pramenů již z doby knížecí, kdy byl pojem Čechy použit i pro územíMoravy. A pro Karla staršího ze Žerotína, přímo ztělesnění moravského zemského patriotismu a nedůvěry k Praze, byl česky mluvící Moravan „přirozeným Čechem“.
Není pravda oblíbené tvrzení, že podobné smýšlení bylo omezeno na české bratry, jako byl právě Žerotín nebo třeba Komenský a překladatel Bible kralické Jan Blahoslav. I katolický biskup olomoucký Stanislav Pavlovský se doložitelně sám označoval střídavě za Slezana (podle místa narození), za Moravana (podle místa působení) a Čecha (podle příslušnosti ke Koruně české a jako český královský kaplan). Ale rozdíl je v tom, že moderní nacionalismus nepřipouští takovoumnohovrstevnatost a nejednoznačnost. Nutí k tomu, aby se člověk rozhodl – buď budeš Čechem, nebo Moravanem, nebo Vietnamcem... Ale proč by člověk nemohl být třeba hrdým Moravanem vietnamského původu a zároveň hrdým Čechem jako občan České republiky?
LN Nebylo by lepší vymyslet ně- jaký nový název, který by odrážel i moravskou a slezskou svébytnost a zemský patriotismus?
Neměli bychom nic přejmenovávat nebo nově vymýšlet. Název Česká republika byl poprvé použit již zmíněným Pavlem Stránským roku 1634 (i když on latinským slovem „respublica“myslel „stát“) a v moderní době, pokud vím, roku 1915 Moravanem, rodákem od Slavkova a pozdějším československým diplomatem Janem Kyjovským. Jako formální název našeho státu nám sluší. Pokud se krátké, respektive zeměpisné formy v angličtině týče, ani zde bychom neměli být zbytečně kreativní. Slovo Bohemia, které se historicky v latině a angličtině nejvíce používalo, asi nemůžeme použít, pokud se i nadále formálně anglicky jmenujeme the Czech Republic. Název Czech Lands by historicky sice obstál, ale v podobě Czechlands už je to neologismus. A tak nám zbývá ta Czechia, v češtině Česko, na teritoriu historických zemí Čechy, Morava a Slezsko.
K obdobnému výsledku dospěl třeba i vývoj ve Švédsku, kde nyní pracuji. To se skládá z historických regionů Svealand (původní Švédsko), Götaland a Norrland a pro celou zemi byl použit název Sverige (původně synonymum pro Svealand). Teprve od roku 1974 nese panovník titul král Švédska, do té doby to byl král Švédů, Gótů a Vendů. Stejně tak Švýcarsko (Schweiz) nese jméno jediného kantonu Schwyz. A v sousedním Bavorsku to vyřešili tak, že celou zemi nazvali Bayern a ta se skládá z historických území Baiern čili Altbayern (Starých Bavor), Franken a Schwaben.
Jména Czechia/Česko jsou výsledkem diskuse, která u nás probíhá neuvěřitelných 23 let, v odborných grémiích, v Senátu, v tisku. Nechápu ty, kteří se nyní probudili a jsou pobouřeni, že vše proběhlo bez diskuse – kde po celou dobu byli? To už lépe rozumím tzv. moravistům, timají alespoň nějaké argumenty, i když z mého pohledu třeba pomýlené. A za úplně bizarní považuji nápad uspořádat referendum o anglickém názvu země u nás, kde anglicky slušně hovoří něco přes 17 procent občanů.