Náš Emil, náš hrdina
eský olympijský výbor se neznámo proč rozhodl, že rok 2016 bude rokem Emila Zátopka. V rámci jeho propagace si najal historiky a umělce, aby slavného atleta vylíčili v těch nejlepších barvách. Již na konci minulého roku vyšla kniha Pavla Kosatíka Emil Běžec. Recenzentu týdeníku Respekt Petru A. Bílkovi evokovala „někdejší příběhy o Fučíkovi, Leninovi či Gottwaldovi psané pro děti a pro vlastní autorskou kariéru“. Podle Bílka Kosatík přejal legendistické pohledy svých předchůdců a na jeho portrétu slavného atleta je nové jen „slohové cvičení“.
Možná že jsou to vůči Pavlu Kosatíkovi příliš příkrá slova, i když v jádře pravdivá. Jeho kniha je přinejmenším nevyvážená: Zátopkova selhání jsou sice zmíněna, ale bagatelizována nebo ospravedlňována dobou.
To komiks Jana Nováka a Jaromíra 99 (Jaromíra Švejdíka) Zátopek ... když nemůžeš, tak přidej! je ve srovnání s Kosatíkem čirá hagiografie. Končí slavným helsinským olympijským maratonem a Zátopkovo vítězství je prezentováno také trochu jako vítězství nad vládnoucí stranou, která mu házela klacky pod nohy. Zátopek je hrdina bez bázně a hany, který velmi odvážně a obětavě prosadí, aby režim na olympiádu pustil jeho přítele Stanislava Jungwirtha. O tom, jak si naopak komunistická strana Zátopka přivlastnila a učinila z něj – s jeho souhlasem – jednoho z hlavních maskotů své hrůzovlády, o tom se rozhodl „přední český spisovatel“a obdivovatel bratří Mašínů Jan Novák pomlčet.
Ukončení propagačního komiksu v roce 1952 je vlastně jediný způsob, jak se vyhnout atletovým selháním na počátku normalizace. Tehdy dvakrát u soudu podrazil své přátele, ponižujícím způsobem se kál a svou politickou činnost sváděl na to, že byl sveden spoluobžalovanými kamarády. Husákovu režimu toto pokání a sebekritika stejně nestačily a atleta nechal vyhodit z armády. To, že komiksový Klement Gottwald v kruhu rodiny sleduje Zátopkův triumf na olympiádě v Helsinkách v televizi, která v té době ve skutečnosti ještě nevysílala, je ve srovnání s celkovou tendenčností knihy jen roztomilý historický lapsus.
To, že komiksový Klement Gottwald v kruhu rodiny sleduje Zátopkův triumf na olympiádě v Helsinkách v televizi, která v té době ještě nevysílala, je ve srovnání s tendenčností knihy jen roztomilý historický lapsus
Pavel Mandys v recenzi Novákova a Švejdíkova díla na portálu iLiteratura.cz napsal, že „asi poprvé má komiksové dílo vydané u nás skutečně masivní reklamu“. A výsledek se dostavil: „Zátopek se rychle po vydání umístil v žebříčcích nejprodávanějších knih.“Ano, Češi mají rádi pohádky o svých hrdinech. V případě Emila Zátopka by ale bylo užitečné si nejprve položit otázku, zda je hrdinou někdo, kdo jen dokázal utíkat rychleji než ostatní.
O tom, že Zátopek byl fenomenální sportovec, o tom nikdo nepochybuje. Ale propagovat jej (navíc z veřejných peněz!) jako národního hrdinu je přinejmenším neuctivé vůči všem těm nevolníkům stalinismu, kteří na počest jeho vítězství museli odpracovávat mimořádné směny.