Židé v politice Karla IV.

Narůst zadlužení křesťanů u židovských věřitelů přinášel prospěch královské komoře

idé nebyli považováni za nepřátele křesťanů. Podle sv. Augustina měli být zachováni jako svědkové spásy. Pokud nebyla situace vyhrocená, žily obě komunity celkem poklidně. Středověké právo sice Židy postupně omezovalo, zejména v možnostech profesního uplatnění a styku s křesťany, na druhé straně je ale i chránilo.

Židé v Českých zemích byli pod ochranou knížete (později krále) a jeho výlučným majetkem, tzv. regálem. Statuta krále Přemysla Otakara II. (1254) zaručovala Židům určitý, byť omezený právní prostor, v němž se mohli dovolávat ochrany i plnění závazků. Specifikem Židů bylo zejména poskytování půjček na vysoký úvěr středním a nižším městským vrstvám. Nárůst zadlužení, z něhož měla ovšem zisk královská komora, však tyto vztahy opakovaně vyhrocoval.

R. 1356 Karel IV. potvrdil Přemyslova statuta s odvoláním na to, že tak učinili i jeho otec a děd. Život Židů byl vymezován také církevními nařízeními, zejména závěry třetího a čtvrtého lateránského koncilu (1179, 1215). Některá byla vtělena i do statut Arnošta z Pardubic, např. zákaz vycházení Židů o Velkém pátku, zákaz držení křesťanských služebníků v židovských domech či zákaz smíšených sňatků. Poněvadž tato nařízení byla vydávána opakovaně, byla zřejmě porušována.

Byl Karel IV. antisemita?

Antisemitismus se projevoval např. nucením Židů ke křtu. Později se šířila agitace obviňující je z rituálních vražd křesťanů a znesvěcování hostií. Od třicátých let 14. století se objevují také fámy o tom, že Židé přivolávají nemoci. Do éry Karla IV. spadá jedna z nejsilnějších vln genocidy Židů, související s morovou epidemií v letech 1347–1350.

Židé byli obviňováni, že otrávili studny s pitnou vodou. Středověké pogromy vždy znamenaly pro Židy katastrofu. Vedle ohrožení na životě přicházeli zpravidla o veškerý majetek a nenacházeli zastání ani u panovníka. Zachránit se mohli jen včasným útěkem. Velmi často však krátce po pogromu bylo přeživším nebo novým židovským rodinám povoleno znovu se usadit ve městě s cílem obnovení příjmu z regálu.

Neblaze proslulá je likvidace Židů v říšském městě Norimberku. Karel IV. v konfliktu s dědici Ludvíka Bavora využil židovského majetku jako prostředku k získání podpory města. Městské radě 2. října 1349 potvrdil beztrestnost pro případ pogromu a v dokumentu ze 16. listopadu (tři týdny před pogromem!) povolil městu zbořit židovskou školu a domy a na jejich místě zřídit dvě náměstí a kostel.

Karel IV. se ale nenechal připravit o své zisky. Když likvidací Židů přišel o výnos z regálu, nechal hned následující den po pogromu (k němuž došlo 5. prosince) vypsat mimořádnou daň. Vlastní pogrom Karel IV. sice ani neschválil ani ne- zažil, přesto jako ochránce Židů nijak nezasáhl a nikoho nestíhal. Tato epizoda a několik dalších podobných událostí z let černé smrti ( jako např. z Basileje, Štrasburku, Špýru či Frankfurtu nad Mohanem) přispěly k tomu, že je moderní historiografií Karel IV. hodnocen jako antisemita. Jeho jednání však bylo pragmatické a bylo diktováno politickou situací.

V Čechách ani na Moravě za Karla IV. žádný pogrom neproběhl

Karel IV. založil v domě Žida Lazara na Starém Městě v Praze mistrovskou kolej (1366). Není známo, co bylo v té době s Lazarem a jeho rodinou. Snad byl už po smrti; kdysi se však těšil panovníkově podpoře. V Čechách ani na Moravě není v Karlově době zachycen jediný pogrom. Došlo však k pogromům ve vedlejších zemích, ve Vratislavi (1349) a v Chebu (1350). Vratislavští obvinili z podnícení pogromu neznámé cizince. Karel IV. je pověřil stíháním těchto cizinců, krátce nato (1351) ale úlevami podpořil nové židovské osídlení.

Chebský pogrom byl sice podnícen fanatickým kázáním, skrytým motivem byla ale opět předluženost. Karel IV. po zaplacení pokuty městu Chebu odpustil. Nejtragičtější událost v lucemburských Českých zemích se odehrála až jedenáct let po Karlově smrti, na velikonoční neděli 1389. Výsledkem bylo povraždění značné části pražských Židů a vydrancování židovských domů. Václav IV. ve prospěch Židů nijak nezasáhl, v době pogromu ani nebyl v Praze.