K oslavám zvaly nejen církevní svátky
Kpanovnickému dvoru neodmyslitelně náležely okázalé slavnosti. Církevní rok, jenž vyplňovala řada svátků, k tomu poskytoval mnoho příležitostí. Svátky vycházely z křesťanské tradice a věrouky, kterou oslavy připomínaly coby stále živoucí a aktuální součást života středověké společnosti. K nejvýznačnějším patřily Vánoce, Velikonoce a Letnice. Další slavnostní příležitosti navazovaly na životní události, jakými byly kupříkladu svatba či narození a křest dítěte. S nemenší pompou probíhaly také pohřební ceremonie.
Oslavy svátků začínaly církevními obřady, mší, čtením z evangelií či životů svatých a dalšími bohoslužebnými úkony. Při každoroční slavnostní mši v předvečer Narození Páně sám Karel IV. předčítal úvodní slova evangelia. Význam každé slavnostní události umocňovala hojná účast vybraných hostů. Například o Velikonocích roku 1372 se do Prahy sjel výkvět říšské církevní i světské šlechty, nechyběli však ani urození vyslanci uherského krále či alexandrijský patriarcha, který pokřtil císařova syna Karla.
Přitažlivost pražských velikonočních oslav ještě zvyšovalo vystavování říšských relikvií a korunovačních insignií, které se odehrávalo první neděli po Velikonocích v kapli Božího těla na Novém Městě. Událost do Prahy přitahovala množství poutníků, kteří si mohli dokonce zakoupit poutní odznak jako doklad absolvování cesty.
Pro výjimečné chvíle jako křty či svatby se významné svátky liturgického roku stávaly vhodnou kulisou – vzájemné propojení rodinných oslav a církevních svát- Rekonstrukce Karlovy korunovace českým králem ků umocňovalo lesk a reprezentativnost celé události. Patrně nejokázalejší slavnostní okamžik zažíval středověký panovnický dvůr při korunovaci panovníka, která se stávala oslnivou prezentací královské moci a bohem posvěceného majestátu. O významu, který Karel aktu přikládal, nejlépe svědčí korunovační řád, jenž nechal pro tuto příležitost sepsat a na jehož znění se patrně sám podílel.
Obřady měly podle řádu začínat v předvečer korunovace na Vyšehradě, odkud se panovník vydal na Pražský hrad, aby se zúčastnil podvečerní bohoslužby. Na druhý den ráno se do jeho ložnice dosta- vil pražský arcibiskup s dalšími preláty. Panovníka nalezli již oblečeného ve slavnostním rouchu a doprovodili jej v procesí do svatovítského chrámu. Duchovní hodnostáře následovali světští páni nesoucí korunovační insignie.
Vlastní korunovace začínala pomazáním posvátným olejem, teprve poté obdržel budoucí král odznaky světské moci: náramky, prsten a meč, následované jablkem a žezlem. Vrcholný moment obřadu představovalo vložení koruny na hlavu panovníka. Na liturgickou část oslav navazovaly hostiny, turnaje, hudební i divadelní produkce a další světské radovánky.