Dobře nakreslené písničky

Když autor kreslených vtipů zabrousí do muziky, můžeme čekat humorné texty písní. Jiří Slíva navíc nabízí i plná aranžmá a spolupráci s vynikajícími jazzovými hráči.

Tedy ne, že by se výtvarník a básník Jiří Slíva dal v roli písničkáře, zpěváka a kytaristy na jazz. K podkladu veršů na svém druhém titulu Nemysli na to využívá například žánrových mustrů starosvětského rock’n’rollu či blues, pohybuje se v prostředí inteligentních „šantánových“popěvků a dojde i na valčík. Navíc důležitější než žánr, pro který protagonista volí hezký název „cvok’n’roll“, jsou samotné texty. Ať už výpravné a precizně vypointované, nebo vystavěné na slovních hříčkách a zvukomalbě.

Stejně jako na prvním albu Kup si bicí! (2014) doprovázejí Jiřího Slívu i na druhé desce slavný jazzový pianista Karel Růžička, kontrabasista Petr Dvorský či kytarista Adam Tvrdý. K nim se tentokrát přidala například bubenická legenda Josef Vejvoda. O sofistikovanost hudebního doprovodu je svrchovaně postaráno. Obě alba znějí vlastně podobně, což není myšleno jako výtka. Jeden rozdíl by ovšem měl nápadně vykukovat.

Jiří Slíva se věnuje muzicírování a psaní písniček dlouho. Začínal jako bigbítový bubeník. V 70. letech vystupoval, už s akustickou kytarou, jako host členů písničkářského sdružení Šafrán. Po zániku Šafránu ho na koncerty zvali Jan Burian a Jiří Dědeček. Zkrátka, na tvorbu repertoáru předloňské prvotiny měl Slíva prakticky celý tvůrčí život. Desku Kup si bicí! sestavil převážně z ověřených pamětnických kousků a jen několika nových skladeb. Zatímco většinu písní na druhý titul napsal, jak uvádí v textu v brožurce CD, „v letech 2014 a 2015, ještě v lehké euforii z natáčení prvního alba“.

Jenže onen zásadní rozdíl nezaznamenáme. Starší songy jsou díky obecně lidským tématům nadčasové. A žádný propad kvality, uspěchanost, nedostatek témat nebo menší pestrost v písních nových také není slyšet. Písničkář má dar tvořit (relativně) rychle, snad jde o součást talentu humoristy a karikaturisty.

Mistr zkratky

Schopnost hutného a mnohavrstevného vyjadřování snad nejvíce pobaví (i zamrazí) v písni Jen dál (fotbal, evangelium, kapitál), ve které autor na ploše dvou a půl minuty spojil sportovní zpravodajství, evoluci, politiku nebo třeba teorii umění: „Dinosauři vypadli, bestie jdou dál... Prvohory, druhohory, třetihory, barok/první říše, druhá říše, bůhvíjaká za rok... Poezie vypadla, seriál jde dál.“

Možná jde o autosugesci, protože známe písničkářovu hlavní profesi, ale některé skladby působí, jako by je Slíva nakreslil. Viz píseň Letušky v latinskoamerickém aranžmá: „Letěly letušky na jih / lehce a tak trochu barokně / vlasy jim vlají, až dech se mi tají / kéž by mi přistály na okně.“

V jediné písni se písničkář opakuje. Svéráznou teorii o Zrození DADA (Curych 1916), známou z prvotiny, ovšem teď přeložil do němčiny, „ aby i obyvatelé Curychu rozuměli, jak to v jejich kabaretu Voltaire před sto lety, 5. 2. 2016, mohlo probíhat“. Pobavil „na druhou“a ještě po svém oslavil výročí. Navíc opakovat, že „marxistischer propaganda“je velmi nebezpečný druh dadaismu (nechceme kazit pointu těm, kdo píseň neznají, jen kvůli vysvětlení – na otázku „bist du Agent“tu odpovídá jistá nechvalně známá osobnost dějin), je zjevně stále třeba.

Stejně jako nejsou Slívovy obrázky prvoplánové a dá se k nim i po letech vracet, také deska pobaví i při opakovaném poslechu. Je dobře, že má uznávaný výtvarník takového milého koníčka.

Jiří Slíva: Nemysli na to

Autor je hudební publicista