Sedm chyb české debaty o islámu
Proč nemohou být spory mezi zastánci a odpůrci islámu dialogem
Polemiky o uprchlické krizi se v české praxi běžně prolínají s debatami o islámu a muslimech, jež jsou často skličující. Zdejší poměry jsou v tomto směru v evropském kontextu srovnatelné snad jen se Slovenskem. V tomto zamyšlení se pokusím stručně shrnout sedm překážek, jež brání tomu, aby zdejší polemiky o islámu někam vedly, aby byly věcnější, smysluplnější a hlavně aby šlo o dialog, nikoliv hlučné míjení se.
Začít lze třeba postavením odborníků v současných diskusích o islámu. Bohužel, jejich hlas není příliš slyšet, neboť lidé – nejen ve vztahu k islámu – často preferují zdroje, které je utvrdí v tom, co už stejně vědí. Hledat ve stále hektičtějším přívalu informací, kde je pravda, na to nebývá čas ani chuť.
Ve sporech mezi odpůrci islámu a jeho zastánci, kde by odborníci mohli sehrávat roli arbitrů, bývají běžně – a neprávem – řazeni na jednu z obou stran barikády. Často se apeluje na to, aby se vědci více vyjadřovali k aktuálním problémům dneška. Z dlouhodobé zkušenosti z debat kolem islámu mám však pochybnosti, zda názory odborníků v reálu spíše „nekazí hru“bez pravidel.
Vzdělanci „v jiném modu“
Druhý bod míří ke kritickému přístupu k informacím, jehož se zde zoufale nedostává. Řada dílčích kauz nás snadno přesvědčí, že jde-li o islám, i mnoho vzdělaných a jinak kriticky smýšlejících jedinců se jakoby „přepne do jiného modu“, aby následně přijímali za nesporné i prokazatelné nesmysly. Nejde přitom o kritické názory na islám, jež jsou nezpochybnitelným právem každého, nýbrž o zaplevelení místního diskurzu záplavou hoaxů, klišé a lží.
Včeské praxi navíc běžně bývá vnímána snaha omyly o islámu opravovat jako zastávání se muslimů. Dnes se takovéto „nálepce“každý raději vyhne, což však napomáhá zakonzervovat beztak neutěšenou situaci.
Třetí bod úzce souvisí s předchozím: Není přeháněním, že v případě islámu a muslimů se u nás prakticky rezignovalo na rozlišování názorů a faktů, jakož i na to, že by se výroky o islámu daly třeba verifikovat. Každý tak má na islám nějaký názor, tyto názory jsou si rovné a vlastně – zdálo by se – ani nejde věcně ověřit, jak je Muslimka Eman Ghaleb z Teplic tomu se všemi těmi salafisty, šaríatskými zónami, misiemi džihádistů a tak podobně ve skutečnosti. O tom, kam až může vést bezbřehé relativizování v tomto směru, se lze dennodenně přesvědčovat na vlastní oči na internetu.
Čtvrtý bod vyplývá z bezradnosti části médií, která sice správně tuší, že to, co chtějí čtenáři slyšet, se nemusí příliš shodovat s tím, co je pravdivé. A tak ve snaze napáchat co nejméně škody se snaží mechanickým způsobem zaujímat „střední pozici“, což v praxi vede k průměrování opačných stanovisek, přičemž protiislámský aktivista běžně „vyvažuje“nejen muslima, ale často i odborníka. Těžko se pak lze divit rezervovanému vztahu řady zdejších odborníků vůči médiím.
Kritika islámu není islamofobie
Pátým bodem zároveň odpovídám na klíčovou otázku, jak vést korektní a věcnou diskusi o palčivých otázkách, aby na jedné straně nedocházelo k preventivní tabuizaci problémových bodů a na druhé ke štvaní či urážení. Musíme rozlišovat mezi kritikou islámu a islamofobií. Potřebné nástroje a poznatky k tomu dnes již máme, jiná věc je, zdali je dostatek vůle.
Obecně platí: Ne každý, kdo kritizuje islám, je islamofob a ne každý, kdo odmítá islamofobii, musí být zastáncem muslimů. Jen věcná a poučená kritika může vzít vítr z plachet zdejším štváčům, kteří se tak rádi ohánějí bojem proti politické korektnosti a tabuizacím nechtěného.
Šestý bod souvisí se zdejší nepočetnou, ve veřejném prostoru téměř neviditelnou, muslimskou komunitou. Neustále se řeší, zdali jsou pro nás rizikem, či nikoliv, oblibě se těší například debaty na téma žena v islámu, ale na možnost, že by muslimové mohli a chtěli k tomu také něco říci, se u nás zpravidla zapomíná.
Na rozdíl od řady států západní Evropy si pak drtivá část zdejší populace pod slovem muslim nedokáže představit konkrétního člověka, nýbrž jde o abstraktní proměnnou, pod níž lze dosadit úplně cokoliv, fakta ze seriózních zdrojů nebo pokleslé, takzvaně alternativní produkce ze sociálních sítí.
Prostor pro excesy
A konečně sedmý bod asi nikoho nepřekvapí. Jedná se totiž o vypjatost i agresivitu českých debat o islámu. Mediální prostor dostávají zejména různé excesy i extrémy a kuriozity. Muslimové navíc vstoupili i do místních politických debat, což přináší své ovoce. Boj proti islamizaci Česka pravidelně plní naše zpravodajství. Ovšem, jak se bude zdejší diskurz skutečně vyvíjet, to už nesouvisí ani tak s islámem a muslimy, jako především s námi samotnými.