V čem se Karel Kryl spletl

Musím to zaklepat, cítím se v poslední době docela fajn, vychrtlé tělo mi poměrně slouží, rozhodně bych tu ještě pár let rád pobyl, pokud ovšem nebude Josef Hušbauer příště kopat ve Slavii penalty v poslední minutě zápasu, což je na mrtvici. Nemohla mi ji způsobit ani zpráva, že se rozhádali političtí pišišvoři Úsvit a Blok. Ke spokojenosti schází, aby se japonský bojovník za práva českých vlastenců a baráčníků Tomio Okamura odstěhoval do Severní Koreje a bude pokoj. V ohrožení života kvůli utržené slezině po nezvladatelném záchvatu smíchu jsem se však ocitnul při posledním klaunském čísle Jiřího Ovčáčka.

Jak víte, v rámci omluvy vyhnaným skautům z hradního nádvoří, kterým přehorliví policejní sluhové Tomáše Tuhého v neděli zakáza-

Neff li zpívat naši hymnu, se jal tento úžasný komik předevčírem ospravedlnit a se čtyřmi zaměstnanci odkoktal z papíru její text. Z mnoha hodnověrných zdrojů jsem se dozvěděl, že ztrémovaný mluvčí ve skutečnosti pěl: „Kde Zeman můj, kde Zeman můj. Lukoil hučí po lučinách, Mynář šumí po prověrkách, v Hradě skví se čínský květ, ruský ráj to na pohled. A to je ta jejich země, země jejich, jejich hnůj, země jejich, jejich hnůj.“

Dosti šprýmů. Vážně si myslím, že je nutné právě teď vyzdvihnout mnohé čerstvé příkladné činy občanské statečnosti, kterou pro mne představuje třeba postoj ředitele teplického gymnázia Zdeňka Bergmana a jeho studentů, kteří natočili video, v němž se zastávají spolužákyně muslimky Eman Ghaleb proti všem těm ubohým nenávistným vepřoknedlovým bílým nác-

Putna

Baldýnský kům. Dále mohutný a vtipný protest občanů Berounska, kteří dali najevo, co si myslí o tragické Zemanově figuře při jeho návštěvě města. O jeho průběhu mi v pátek vyprávěl milý majitel hostinského podniku U Krobiána, kde jsem měl poslechovku. Znám většinu ze štamgastů, jsou to vesměs vzdělaní lidé se zájmem o muziku, kteří šli vyjádřit legitimní protest na náměstí. Za což je zákeřný Zeman přirovná k oddílům SA! Jasně, na pořad mi vtrhli v hnědých košilích, v kraťasech s padacími mosty, hajlovali a musel jsem na konec zahrát Die Fahne hoch. Fakt už ten prezident najel na toluen?

Bohužel jsem v pondělí nemohl být na hojně navštívené demonstraci za HateFree Culture na náměstí Jiřího z Poděbrad, která reagovala na poslední zbabělé rasistické útoky, ale dodatečně

Rejžek zhlédnuté záběry mě naplnily velkou energií a optimismem. Bystré projevy mladých lidí jako Olga Pavlů, vedoucí pardubického rodinného centra Kašpárek, nadchly pronikavým, nesdělitelným, vnitřně rozteteleným a povzbudivým pocitem sepětí s lidmi, kterým jde o demokracii v této zemi a nepotřebují si nic říkat, podobně jako jsme to zažívali na předlistopadových demonstracích, po pádu režimu nebo při pohřbu Václava Havla.

Mýlíš se, skeptiku na nebesích, Karle Kryle. Neryjeme a nebudeme rýt držkou v zemi! JAN REJŽEK Sobota Hanák