Stáhnout z kůžičky

Na produktech firmy Zaplo je paradoxně nejzáludnější, že jsou vlastně zcela férové. Pokud nabízí první půjčku zdarma, pak to platí. Žádná malá písmenka skrytá pod čarou na straně patnáct, která by výhodnou půjčku změnila v oškubání neviňátka. Půjčíš si osm tisíc, vrátíš osm tisíc. Tečka.

Riziko přichází, pokud se spokojený klient vrátí pro další půjčku – ta už výhodná nebude. Ale ani zde nemůžeme firmu chytit při podloudném jednání: všechno mají hned na hlavní stránce přesně a jasně namodelované. Pokud si třeba chcete půjčit osm tisíc korun a vrátit je až za měsíc, pak zaplatíte 9840 korun, úrokovou sazbu firma sama vypočítá na těžko uvěřitelných 279 procent a celkové náklady (RPSN) na vpravdě marťanských 1141 procent.

Jasně napsaná půjčená částka, jasně napsaná celková splátka, jasné RPSN však fungují jen pro třicetidenní a kratší úvěr: při delší lhůtě či zpožděném placení přicházejí sankce v astronomických výšinách. A to si půjčit se „základními“náklady 1141 procento může jen negramot, ale přesto to lidé dělají...

Povinností státu je chránit lidi v tísni, proto novela zákona definuje nejvyšší míru úroku z prodlení i pokut i celkové dodatečné náklady – fajn, po dlouhé době důležitá regulace. Ale základní otázka nezmizí: jak moc můžeme a máme dospělé a svéprávné lidi chránit před jejich rozhodnutími učiněnými v klidu a bez nátlaku? Jak moc chránit člověka před jeho sebevražednou svobodou?