Německá kolonie hrůzy měla jméno Dignidad
BERLÍN/PRAHA Měl to být azylový dům pro sirotky a válečné vdovy. Postupně se však uzavřená komunita Colonia Dignidad (Důstojnost), založená po druhé světové válce v Chile militantním německým kazatelem Paulem Schäferem, stala jedním velkým vězením.
Muži a ženy byli přísně odděleni. Zapovězeny byly soukromé hovory, stejně tak pohlavní styk mezi dospělými. Děti byly podle týdeníku Die Zeit systematicky zneužívány, odděleny od rodičů.
Disciplína tam byla tuhá. Za každý sebemenší prohřešek násle- dovaly tvrdé tresty. Nešťastníci se svíjeli v bolestech způsobených elektrošoky. Věřící baptisté, kteří se vydali z Německa do vzdálené země, se stávali v podstatě bezprávnými otroky.
Nyní, po dlouhých dekádách mlčení, se otevírají německé archivy o těchto událostech.
Příběh několika stovek Němců, kteří následovali Schäfera do osady, vzdálené asi 400 kilometrů od metropole Santiago de Chile, navíc nyní ožívá ve filmu Kolonie, s herci Emmou Watsonovou a Danielem Brühlem, režírovaném Florianem Gallenbergerem.
Film mapuje skutečné hrůzy, které se odehrávaly ve vesnické kolonii, stejně jako spolupráci Paula Schäfera, zapřisáhlého antikomunisty, s Pinochetovým vojenským režimem, který se dostal k moci po roce 1973.
Šéf německé diplomacie Frank-Walter Steinmeier k otevření archivů včera uvedl, že film, který nyní přichází do evropských kin, by se měl stát základem osvobozující diskuse.
„Rozhodně to není světlá kapitola naší zahraniční politiky,“prohlásil včera ministr Steinmeier. Podle něj zůstává zásadní otázkou, jak se něco podobného vůbec mohlo odehrát. „Těžko říct, každý, kdomá rád jednoduché odpovědi, bude zklamán,“dodal.
Vše začalo téměř idylicky. Počátkem šedesátých let minulého století putovaly za Schäferem stovky Němců, kteří uvěřili jeho apokalyptickým předpovědím, že celé Německo už brzy obsadí sovětští vojáci. Nadaný řečník neměl problémy přesvědčit stovky věřících. Ti žili za plotem z ostnatých drátů, v režimu krutého omezování osobní svobody. Kultem se stala otrocká dřina, obyvatelé komunity nepoznali, co jsou to svátky a volné dny.
Pokud se někdo vzpíral dodržovat otrocký režim, putoval do mučírny, kde jej vytrvalé bití, pálení cigaretami a zejména bolestivé elektrošoky brzy přesvědčily, že se vyplatí oddaně naslouchat Schäferovi, neomezenému vládci této kolonie. Respekt k lidským právům a svobodám byl na tomto území vytrvale pošlapáván.
A německé úřady mlčely. Německý velvyslanec Erich Stratling kolonii v sedmdesátých letech veřejně ocenil – ve stejné době, kdy už byla kolonie v Chile synonymem koncentračního tábora a kdy ochránci lidských práv žádali nápravu. „Ministerstvu zahraničí trvalo dlouhou dobu, než připustilo skutečný rozsah problémů,“připustil Steinmeier .
Bývalý nacista Schäfer nakonec skončil za mřížemi v Chile, zemřel tam před šesti lety.