Chudák Pulitzer
Sté Pulitzerovy ceny získali i autoři fotografií uprchlíků v Evropě. Stalo se to před několika týdny a o úžasných novinářích, kteří letos obdrželi ocenění považované západním světem, nebo alespoň jeho levicově liberální částí, za nejprestižnější, se napsalo mnoho oslavných článků. V České republice víme, kdo, komu a proč rozdává různé novinářské ceny, ale u té, kterou založil americký novinář Joseph Pulitzer, přece jen není příliš namístě pochybovat o tom, zda porota nerozhoduje na základě politické objednávky a jestli důkladně prověřuje věrohodnost hodnocených materiálů.
Letos byly oceněni i fotografové agentury Reuters za snímky na témamigrační krize. Když jsem si prohlížel tuto sadu fotek, zarazil jsem se u jedné a vykřikl: Tohle nemůže být pravda! Vždyť to je podvod! Chudák Pulitzer, ten se musí obracet v hrobě!
Mezi snímky vyznamenaných fotografů jsem našel onen nechvalně proslulý případ, co se odehrál loni v září na vlakovém nádraží v maďarském městě Bicske, které se nachází mezi Budapeští a Vídní. Na snímku leží mezi kolejemi policisty obklopená vyděšená uprchlická rodina s malým dítětem. Fotografie zapadla do tehdejšího a bohužel dodnes vládnoucího narativu evropského mainstreamu: má to být důkaz o tom, jak hrubě a bezcitně zacházel tak- ISTVÁN LÉKO zvaný iliberální maďarský stát protievropského diktátora Viktora Orbána, jehož vzorem je Vladimir Putin, s chudáky uprchlíky a že jeho policie neváhala nasadit fyzické násilí ani proti matce s dítětem. Účelem, který světí prostředky, bylo čtenáře uvést v omyl.
Takže nyní pojďme popsat, jak se ta scéna na nádraží odehrála doopravdy, což porotě udělující Pulitzerovu cenu zřejmě uniklo. V průvodním textu ke snímku se píše, že se rodina migrantů vrhla na koleje poté, coměla být na nádraží v Bicske policií zadržena. Jak to ale bylo ve skutečnosti? Stačí snadno najít na internetu přísluš- nou nesestříhanou videonahrávku, na které je jasně vidět, co se stalo. Jeden nelegální migrant z Blízkého východu jako smyslů zbavený přistoupil k těhotné ženě s kojencem v náručí, hrubě je strhl na koleje, přemohl je a přitom pro okolní fotografy s křikem sehrál scénu, jako by je na zem shodili brutální maďarští policisté, zatímco on jako otec pouze chrání svoji rodinu před nelidskou agresí bezpečnostních složek. Aby scéna měla větší grády, muž, o němž později vyšlo najevo, že k ženě vůbec nepatřil, vzal dva velké kameny do rukou a začal si s nimi mlátit o čelo, aby na záběrech byla i pro média atraktivní krev…
Na snímky vzbuzující falešný dojem upozornila už loni v listopadu Rakouská tisková rada, která je stavovskou organizací novin a časopisů vydávaných v této zemi. Vyzvala redakce, aby při uveřejňování fotek k uprchlické krizi dbaly o jejich zasazování do správného kontextu. Senát rady dostal několik podnětů právě v souvislosti s výše popsaným incidentem v Bicske. V prohlášení tiskové rady se konstatuje, že „čtenáři mohli kvůli snímkům dostat špatný obraz o situaci přímo na místě a neprávem vznikl dojem, že se jedná o případ policejního násilí vůči uprchlíkům“. Rada také konstatovala, že pokud srovnatelná situace nastane a noviny zasadí uveřejněné fotky do nesprávného kontextu, mají v následujícím článku uvést vše na pravou míru.