Víno pro šlechtu, pivo pro všechny
Od nepaměti lidstvo provázejí nápoje, jejichž hlavním úkolem je naplnit základní potřebu po tekutinách. Patří mezi ně i ty alkoholické, které mají roli více společenskou. Klíčovým nápojem však i ve středověku byla voda. Naši předkové rozlišovali mezi vodou říční a studniční. Za kvalitnější považovali vodu říční, kdežto studniční pro ně byla méně bezpečná. Voda ze studní totiž mohla být zvláště ve městech kontaminována odpadky či mršinami, takže představovala možný zdroj nákazy různými nemocemi a třeba i smrti.
Víno: nápoj i lék
Mezi lahodné nápoje se počítala medovina, o níž se zmiňuje již tzv. I. staroslověnská legenda a kronikář Kosmas v díle Kronika česká. Legenda uvádí, že (sv.) Václavovi nabízel medovinu mladší bratr Boleslav, když dorazil do (Staré) Boleslavi. Stejný text ale praví, že mu podával i víno. Vinná réva se podle legend dostala do Čech v 10. století. Ostatně sv. Václav prý chodil na vinice, sklízel hrozny a lisoval víno. Archeologie naproti tomu dokládá pecky vinné révy v Praze již v 9. století. Víme rovněž, že se víno ochucovalo kořením, např. bobkem či zázvorem (což kritizoval Jan Hus).
Podle lékaře posledních Lucemburků, Albíka z Uničova, platilo víno i za lék, který posiluje, pomáhá při mdlobách, navozuje radost a kulhavým je po něm do skoku. Oblíbenost vína zvláště ve vyšší společnosti vysvítá z pramenů po staletí a kronikáři i při hostinách zpravidla vždy uvádějí tři suroviny: maso, chléb a víno. Sv. Václav při práci na vinici
Pivo na pití i jako polévka
Neméně vyhledávané bývalo pivo, dostupné i pro nižší vrstvy, které se vařilo z pšenice a ječmene. Ke sladu se mohl přidávat chmel – jeho pěstování dokládají listiny již v 11. a 12. století. Pšeničné pivo se označovalo za světlé amladé, pivo z ječmene pak za tmavé a staré. Vařilo se původně podomácku, ale pravidla se postupně zpřísňovala, takže ve městech ve 14. století jemohli vařit pouze vlastníci domů, zatímco nájemníci již tuto možnost neměli. Postupně se pak ustavovalo tzv. právo várečné a vznikaly pivovary.
Pivní mok míval ve středověku různou podobu, od tekuté po kašovitou. Ta se po- važovala nejen za sytící, ale také za potenciálně léčivou. S nastupujícím novověkem přibývají jak recepty na vaření piva, tak i doklady o pivní polévce. Jednoduchý recept z přelomu 15. a 16. století říká: „ Pivo nalej na smaženou cibuli a povař.“Z piva se vyráběl také ocet.
Pily se rovněž mošty, i když o nich máme málo zpráv. Uvést však můžeme, že oblíbené byly moruše, o nichž kupř. veršuje básník z přemyslovského dvora (2. pol. 13. století) Oldřich z Etzenbachu v eposu Vilém ze země Slovanů, když uvádí, že na hostině podávali nápoje z medu, vína a moruší. Z ovoce si předkové připravovali také ovocná vína, která jsou doložena už ve starověku.