Zastřelen pár hodin před osvobozením
PRAHA Starší generace ještě měla zažité rčení Býti platný jak vládní vojsko v Itálii. Vázalo se k dnes již pozapomenuté kapitole našich moderních dějin, existenci protektorátního vládního vojska. Tato početně omezená a slabě vyzbrojená jednotka příslušníky praporu jej 25. května 1944 odeslali do Itálie, kde již 24. srpna uprchl k partyzánům. Za ne zcela vysvětlených okolností se 15. září vrátil s legendou, že byl unesen. Znovu opustil svou posádku 6. listopadu 1944 během železničního transportu a vrátil se k partyzánskému oddílu. Lze soudit, že motivem návratu k jednotce byla snaha kontaktovat další zájemce o přeběhnutí k hnutí odporu. Účastnil se pak protinacistického odboje, ale 1. března 1945 padl s dalšími spolubojovníky do zajetí při velké německé protipartyzánské operaci. Byl tvrdě vyslýchán a 5. března odsouzen německým polním soudem k trestu smrti za zběhnutí. Přes protesty velitele vládního vojska generála Jaroslava Emingera byl zastřelen ve Veroně
těsně předtím, než do města vstoupily první americké jednotky. Jeho osud sdíleli další dva zběhlí vládní vojáci Jaroslav Bohuslávek a Romeo Reisinger, kteří zaplatili zapojení do odboje rovněž cenou nejvyšší. Narychlo pohřbená těla českých vojáků byla po válce exhumována a se všemi vojenskými poctami uložena ve Veroně na hřbitově Cimitero Monumentale, Ludvík Sečkář do hrobu číslo 548. Hroby tří statečných Čechů se zde nacházejí dodnes.
1945, 25. dubna