Czechia není žádný neologismus

Kdybychom měli volit slovo roku už dnes, s velkou pravděpodobností by se na prvních příčkách umístilo Česko, respektive jeho navrhovaný překlad do angličtiny Czechia (čti čekija).

Přestože je to téma v posledních dnech a týdnech vášnivě probírané ze všech stran a úhlů a mnohokrát diskutované, nedá mi to, abych přece jen také nepřišla se svou troškou do mlýna. Nečekejte ale žádné objevné sdělení, jen pouhé shrnutí tématu z čistě jazykového pohledu.

Především je třeba zdůraznit, že nepřichází změna názvu. Ofici- ální politický název státu je Česká republika, přeloženo do angličtiny Czech Republic. K tomu máme ještě jednoslovné zeměpisné jméno a tím je Česko. Navrhovaný výraz Czechia má tedy být anglický překlad pro Česko, nikoli nový název státu. Ze slovotvorného hlediska je to výraz zcela přijatelný. Vychází z původně latinského slovotvorného modelu, kterým se v angličtině tvoří názvy zemí a států pomocí přípony -ia, např. Austria (Rakousko), Australia (Austrálie), Slovakia (Slovensko) apod. Stejným způsobem jsou utvořeny i názvy historických českých zemí Bohemia (Čechy), Moravia (Morava), Silesia (Slezsko).

Czechia není neologismus, jak se mnozí lidé domnívají. Nejstarší známý doklad latinské formy tohoto názvu pochází z r. 1634. Další jednoslovné podoby, které se v angličtině objevují jako překlad pro Česko, jsou Czech a Czechland/Czechlands. Podoba Czech

JAZYKOVÉ OKÉNKO

je zcela nepřijatelná, protože v angličtině znamená Čech/Češka, český, česky nebo čeština. Vznikla prostým vytržením z celého sousloví Czech Republic, patrně z potřeby jednoslovného názvu.

Složenina Czechland/Czechlands je slovotvorně v pořádku. Námitky proti ní vycházejí z toho, že je to na rozdíl od podoby Czechia skutečně neologismus (i když to samo o sobě nemusí být na závadu) a je spojována hlavně s historickým pojmenováním českých zemí. Jedna z dalších navrhovaných variant Czechomoravia by implikovala, že původní název v češtině je něco jako Českomoravsko, nikoli Česko.

Výtky proti Czechii týkající se jejího ztotožňování s Čechami a chybějících názvů ostatních částí země totiž opomíjejí základní fakt, že jde pouze o překlad názvu Česko. Tyto námitky tedy ve skutečnosti směřují k samotnému původnímu názvu Česko. O něm už bylo napsáno mnohé, a přesto- že se v češtině během let ustálil a stal se běžně používaným výrazem (jednoslovnost má zkrátka v komunikaci své výhody), stále existují lidé, kteří s tímto zeměpisným názvem nesouhlasí. Argumenty proti němu však nejsou jazykové (slovo je utvořeno v souladu se slovotvornými pravidly češtiny a rozhodně nejde o neologismus ani o pahýl vzniklý odtržením od složeniny Československo), námitky vycházejí spíše z politického či estetického úhlu pohledu. Tyto aspekty je rovněž třeba brát v úvahu, přesahují však už rámec jazykovědy.

Autorka pracuje v jazykové poradně ÚJČ AV ČR