Zákon chrání pivo už 500 let

Řezno i celé Německo má za sebou mohutné oslavy výročí vzniku zákona o čistotě piva

Haidplatz v historickém centru bavorského Řezna připomíná včelí úl. Mezi desítkami stánků a lavic se proplétají v tlačenici stovky lidí včetně rodin s malými dětmi. Je pátek 22. dubna večer,

Pivaři s korbely a sklenicemi podupávají a halekají v rytmu řízné dechové kapely Deuerlinger Blasmusik. Pivo, zejména to od trojice místních pivovarů Bischofshof, Spitalbrauerei a Kneitinger, teče ze všech stran a ze všech stánků.

Den piva slaví Bavoři v tento čas rok co rok jako připomínku, kdy 23. dubna roku 1516 vévoda Vilém IV. v bavorském Ingolstadtu vydal normu, později označenou jako „reinheitsgebot“. Zákon o čistotě piva. Pivo podle něj smělo být vařeno výhradně ze sladu, chmele a vody. Žádné jiné přísady a příchutě.

Kvasinky byly za Viléma velkou neznámou a přibyly do seznamu až později. Z reinheitsgebotu se stala bavorská národní hrdost, záruka pivní kvality, na kterou se odkazuje většina pivovarů v této zemi i leckde v Německu a také leckde za hranicemi, přestože Evropská unie tuhle normu neuznává.

Nebylo to první nařízení, které v Bavorsku i ve světě regulovalo výrobu (ale i cenu) piva. Ale sláva mu už zůstala. Letošní oslavy 500. výročí byly po celém Německu a zvlášť právě v Bavorsku velkolepé.

Lidová Angela Merkelová

Velkolepá párty byla letos na programu hlavně v nedalekém Ingolstadtu, kde řečnili nejvyšší politici a byznysmeni. Kancléřka Angela Merkelová (CDU/CSU) tam během své hodinové návštěvy pronesla cosi ve smyslu, že reinheitsgebot je „velká historická událost s velkým dopadem na lidi“.

O nějakých 80 kilometrů blíž směrem k Česku zvolil primátor Řezna, historicky prvního hlavního města Bavorska (ještě před Mnichovem), pětačtyřicetiletý Joachim Wolbergs (SPD) jako místo k oficiálním proslovům historickou síň staroměstské radnice, kde 140 let, až do roku 1806, zasedal Říšský sněm.

Zatímco konzervativní kancléřka pojala reinheitsgebot spíše „lidovým“stylem, sociálně demokratický Wolbergs dal bavorskému zákonu o čistotě piva ryze konzervativní a nacionální význam. „Pivo pro nás v Bavorsku znamená identitu a tradici. Je to symbol a dar naší vlasti. A vlast je, zejména dnes, důležité téma,“vyjádřil se první muž Řezna.

Pivo je v Bavorsku skutečně symbol země, národní identita. Mnohem větší, než jak se k pivu hlásíme my v Česku. Primátorovu řeč ocenili i čeští zástupci pozvaní na velkou řezenskou slavnost. „Byl to zajímavý projev. Hrdost k pivu mají v krvi,“komentuje Wolbergsovu řeč náměstek plzeňského primátora Petr Náhlík, který na oslavě vedl českou delegaci.

Zvedněte číše!

Zatímco politici a pivovarníci řečnili na radnici, na Haidplatzu už to vřelo. S oficiálním startem letošní slávy, naražením sudů bavorského a českého (tedy přesněji plzeňského) piva, se však čekalo na papaláše, kteří dorazili průvodem z radnice.

Řezenský primátor se trochu polil proudem piva, ale Náhlík to za asistence staršího obchodního sládka Plzeňského Prazdroje Václava Berky zvládl bez nehody.

„Podívej, teď do toho ten pán praští paličkou,“slyším vedle sebe v davu dokonalou češtinou ve chvíli, kdy se Náhlík rozpřáhl. Mladá maminka držící za ruku synka je Češka, která žije se svou rodinou v Řezně. A zdaleka není jediná. Řezno je tak trochu stále i naše už od doby před rokem 973, kdy české země spadaly pod řezenskou diecézi.

Na zdejší univerzitě, kde se vyučují snad všechny myslitelné obory, studují desítky Čechů a vyučuje se tu i čeština. V tomto stopadesátitisícovém městě chodí do zdejší české školky pro předškoláky až čtvrťáky nějakých 30 dětí. Což ale zdaleka nejsou všechny děti ze zdejších českých rodin.

Ve chvíli, kdy řečník na pódiu velebí jedinečnost bavorského piva, otočí se ke mně vedle stojící mladý muž. Česky říká: „No, špatný není, ale to vaše je lepší. Ale to do těch novin snad ani nepište.“

Reinheitsgebot nade vše

Bavoři, ostatně stejně jako další Němci, jsou náležitě hrdí na svou historii. V davu při oslavách v Řezně, v hostincích i obchodech, má na sobě nějaký kroj snad každý desátý. Chlapi tradiční kožené kalhoty a bílé podkolenky, paní a dívky venkovský dirndl.

Na tradici ale dbají v tento velký den především zdejší pivovary. A k tradici patří tvrdit, že kvalita vychází pouze z reinheitsgebotu. Že zkrátka pivo může být výhradně a pouze ze sladu, chmele, vody a pak také kvasnic. Žádná další přísada, žádné ovoce, koření, žádný přidaný řepný či jiný cukr.

„V Bavorsku takto vaří pivo všechny pivovary. Reinheitsgebot je pro nás tradice a závazek. Těch pět set let se ho tu všichni držíme,“tvrdí přesvědčivě předseda Bavorského svazu pivovarů Lothar Ebbertz. Opravdu všichni?

„Samozřejmě. Někteří malí soukromníci doma možná tak vždy nepostupují. I v jiných zemích Německa se reinheitsgebotu v některých případech pivovary nedrží. Ale my ano.“trvá si Ebbertz na svém.

Má zřejmě z velké části pravdu. Bavorský pivovarnický svaz ve svém výborně natočeném reklamním spotu k 500. výročí reinheitsgebotu uvádí: „Bavorsko, to je 650 pivovarů, 40 pivních druhů, 4000 bavorských značek piv, a to vše jen ze čtyř přísad.“

Jde hlavně o marketing

Potíž je spíš ve volnějším výkladu tohoto zákona o čistotě piva. Některé prameny uvádějí, že v ryzí původní podobě se sladem myslel výhradně slad z ječmene, aby pivovarníci neubírali pšenici a žito pekařům.

Už 38 let před vznikem reinheitsgebotu vydal vévoda Albrecht IV. nařízení o ceně piva. Kromě toho ale musel každý sládek přísahat, že bude používat k vaření jen ječmen, chmel a vodu. A to samé pak krátce poté uložil bavorským sládkům i reinheitsgebot.

Jenže pak by muselo být každé v Německu tak typické pšeničné pivo v rozporu s opěvovaným zákonem. Dnes ale pšenice v pivu bavorským pivovarům nebrání, aby se na reinheitsgebot odkazovaly i na etiketách.

„Reinheitsgebot už není oficiální norma, ale především obrovská marketingová značka. Zvlášť v Bavorsku, které je na svou pivovarnickou tradici hrdé jako málokterá jiná země,“shrnuje současný význam historického zákona sládek Plzeňského Prazdroje Václav Berka.

Pivo pro nás v Bavorsku znamená identitu a tradici. Je to symbol a dar naší vlasti.

Made in Plzeňský Prazdroj

Ví, o čem mluví. Značka Plzeňský Prazdroj, pramatka všech ležáků na světě, reinheitsgebotu také vyhovuje. Každopádně toho Prazdroj náležitě marketingově využívá. Nejenže dovezl do Řezna na tu velkou pivní slávu soudek k oficiálnímu naražení a své čepované plzeňské celé dva dny prodával ve stánku, hlavně ale na všech etiketách exportní verze lahvového piva pro německý trh oznamuje, že Pilsner Urquell je vařený podle reinheitsgebotu.

O bavorské pivovarnické hrdosti se při oslavách Dne piva vedla řeč snad u každého stánku. Pavel Borowiec, vydavatel českého magazínu Pivo, Bier & Ale, má Bavorsko procestované skoro pivovar od pivovaru. „Tady všude vidíte obrovský respekt pijáků k těm, co pivo vaří. I na radnici je pivovar téma číslo jedna. V tom nejlepším smyslu slova. Pro Čechy je pivo sice také národní nápoj, ale neumíme být na něj hrdí,“pronáší Borowiec.

„V Plzni jsme to promarnili hned v devadesátých letech,“přidává se Petr Náhlík. „Po privatizaci Prazdroje mělo město část akcií, ale přišli jsme o ně při vytěsnění minoritních akcionářů,“dodává nad půllitrem plzeňského piva na řezenském Haidplatzu náměstek plzeňského primátora s mírnou hořkostí v hlase.