Nepředvídatelná Amerika

Kandidát na amerického prezidenta promluvil o zahraniční politice. Raději nikoliv spatra

Donald Trump pronesl tento týden ve středu první významný a ucelený projev na téma zahraniční politiky, na který se dlouho čekalo. Trump byl totiž v této oblasti zatím jako obvykle provokativní, ale dosud nečitelný a útržkovitý. Trump si to hlavně rozdal s Obamou a jeho absencí „vize, směru, smyslu a strategie“. Po pravdě řečeno zrovna nás tady ve střední a východní Evropě moc neuklidnil, spíše vystrašil. Nejvíce se nás týkají dvě pasáže projevu.

V první pravil, že setřese „rez“z americké zahraniční politiky a bude usilovat o „lepší vztahy“s Ruskem a Čínou. Na druhou stranu pravil, že pokud to bude možné, „bude uvolňovat napětí s Ruskem z pozice síly“a slíbil, že Amerika pod jeho vedením bude držet krok s ruským a čínským vyzbrojováním.

Víc nevíme. Vytvářet či udržovat napětí mezi státy „jen tak pro nic za nic“jistě není moc dobrý nápad, ale je-li to napětí dáno tím, jak se Rusko chová, nebo tím, jak změnilo v poslední době své chování ve smyslu agresivity, asertivity, tak asi není špatné, že to napětí existuje. Na druhou stranu je hezké, že Trump bude s Ruskem vyjednávat „z pozice síly“, i když nás poněkud překvapuje, že by si Američané vůbec připouštěli, že tu sílu vůči Rusku nemají nebo že už jsou ve stadiu, kdy musí Rusko nebo Čínu dokonce dohánět.

Buďme ale na druhou stranu rádi, že se tentokrát Trump vůbec nezmiňoval o Putinovi a o tom, jak by se mu s ním dobře jednalo a mluvilo. Asi mu někdo poradil, že už to říkat nemá, že to nebyl dobrý nápad, takže už tušíme, že Trump začíná poslouchat nějaké rozumnější poradce. Žádného jasného pojmenování dnešního Ruska jsme se od Trumpa nedočkali, na druhou stranu buďme zase rádi, že Trump nevolal třeba po zrušení protiruských sankcí.

Když se nebude vyhrávat, přestane se bojovat?

Druhá část Trumpova projevu, která nás musí eminentně zajímat, se týká toho, že evropské a asijské země budou muset nést více finanční zátěže na svou obranu, jinak jim Amerika jasně řekne, že se mají o svou bezpečnost starat sami. „Nemáme jako Američané jinou možnost,“dodal.

Nic proti tomu, Trump říká jasně a tvrdě, co současný a bývalí prezidenti říkali opatrně a měkce a moc to zatím k ničemu nevedlo. Na druhou stranu i tady může být člověk nervózní. Pokud začne „evropská odnož NATO“pořádně zbrojit, mohou si izolacionisté v USA říci, že je o důvod více konečně ponechat Evropu svému osudu.

Dále Trump pravil, že „nebude váhat rozmisťovat ve světě americké jednotky, pokud nebude alternativa. Na druhou stranu Amerika musí bojovat, aby vyhrála. Nikdy nepošlu naše nejlepší do boje, pokud to nebude absolutně potřeba, a udělám to jenom tehdy, až bude jasný plán na vítězství.“

Zde asi nelze nic namítat, takhle má asi lídr mluvit. Zvlášť když je zjevné, že v Afghánistánu či v Sýrii a Libyi Amerika (a s ní celý Západ) žádný plán na vítězství nemá a už vůbec nemá plán na to, co by bylo po vítězství. Na druhou stranu – jak budou tohle číst třeba v takovém Pobaltí? Kdyby Rusko zahájilo válku vůči Pobaltí, je tu naděje, že NATO bude první dny či týdny jenom vyhrávat? Když se nebude vyhrávat, přestane se bojovat?

Otázku Severní Korey spojil Trump s otázkou celkového vyrovnání s Čínou, jejíž obchodní praktiky vůči Americe mu připadají agresivní a Obama si podle Trumpa před Číňany lehl na lopatky. Číňané mají ale respekt jenom k síle, nikoli ke slabosti. Takže v rámci toho, že se Číňanům ukáže americká síla a rozhodnost v rámci obchodu, dostanou od Američanů ještě za úkol postarat se o severokorejský jaderný arzenál.

Jinak asi stojí za zaznamenání, že to bylo teprve podruhé, co Trump četl svůj projev z monitorovacího zařízení, což je něco, kvůli čemu se on sám neustále vysmívá Baracku Obamovi i Hillary Clintonové. Asi šlo o to, že si dával výjimečně záležet na tom, aby neplácl úplný nesmysl a vypadal o něco více prezidentsky, jak se po něm teď leckde žádá. Například se už nepřihlásil k tomu, že bude obnoven waterboarding jako účinná výslechová metoda.

America first

Zopakoval, že z hlediska zájmů bude klást Ameriku na první místo („America first“), což lze vykládat jako jistou formu měkkého (zatím) izolacionismu. Amerika už se pod jeho vedením nebude angažovat v žádném budování národů a států jako v případě Iráku a Afghánistánu.

To je na druhou stranu vlastně docela pochopitelné, na to má dnes v USA energii málokdo, na druhou stranu taková Ukrajina si americkou (a hlavně evropskou) pomoc při budování státu asi zaslouží.

Ještě je nakonec nutné zmínit, jak se chce případný prezident Trump vypořádat s Islámským státem či ISIS: „Jejich dny jsou sečteny. Neřeknu jim ale jak, a neprozradím kde.“Aby vysvětlil tuto jakousi vágnost a nečitelnost, dodal pan mogul, že „Amerika musí být jako nation (národ, ale zde myšleno jako stát) více nepředvídatelná“.

Tomu – tedy té „nepředvídatelnosti Ameriky“v projevu – se pochopitelně a dle očekávání nejvíce vysmál každý bystrý komentátor, i když je asi docela jasné, že Trump chtěl asi pouze říci, že nebude zbytečně prozrazovat nepřátelům taktiku. Ale co bychom toho Trumpa hájili, ať se snaží sám.