Jak se stát v Česku blbcem
řed časem jsem v příbuzenském kruhu prezentoval myšlenku, že by lidstvo mohlo chovat velryby na mléko. Dokonce jsem vyřešil i dojičku v podobě umělých velrybátek, která by nejdříve vycucla mléko z matky a potom my z nich. Byl jsem nazván blboněm.
Jenže slovo blboň nemá ten razantní šmrnc jako blbec. Je to slovo takřka mazlivé, řekl bych moravské. Blbcem premovaným jsem se stal až později. To když tehdejší vysočinský důchodce a dnešní náš pan prezident opakovaně novinářským hyenám tvrdil, že jen blbci novinářští rozšiřují lež, že se chce vrátit do politiky, protože na Vysočině je mu tak dobře, dobře a dobře, že tam i umře, a přijďte se pak podívat na mou rakev. Otázka za milion: kdo byl blbec či blbci? Ti, kteří
PNeff uvěřili, nebo ti, kdo neuvěřili? Nebylo úniku: všichni, já také.
A pak už to šlo, jako když hrom bije. Na jednom serveru, moralistním jako sbor pavlačových dam, dočetl jsem se, že blbcem je dr. Pirk. Dovolil si totiž, pravda, na jednom smradlavém serveru, vyjádřit svůj názor na uprchlickou krizi. Názor to byl určitě „zvláštní“, ale proč hned blbec? Držím se naivní víry, že každý názor, který právě nepáchne Cyklonem B z plynových komor či „diskusní kulturou“klacků a voláním po šibenicích, je legitimní. Prostě blbec.
Blbcem je prý ten, kdo vynalezl slovo Česko, a blbcem je i každý, kdo toho označení používá. Prosím, prosím zde! hlásím se. Blbci (v originále pitomci, ale to vyjde nastejno) jsou také ti zpěváci, kteří na své slavnosti veřejně vyjádři-
Putna
Baldýnský li své občanské postoje k současné vnitropolitické situaci. No to je kolosální exhumaceMilouše Jakeše z Červeného Hrádku! Zpěváci mají zpívat a nekafrat do politiky.
Co má ale dělat poslanec Gabal, když zpívat asi neumí? Z míst nejvyšších nazván blbcem nesvéprávným, neboť na jednom semináři upozornil na prolhanou propagandu ruských serverů na našem území a naznačil, že by se mohly také z moci úřední mazat. Asi by se mi to moc nelíbilo, to na jedné straně. Na straně druhé by možná demokracie mohla dočasně ustoupit ze svých standardů, aby se mohla bránit a posílila. Názor dalšího nesvéprávného blbce.
Jaký prezident, taková diskuse. Masarykovo „demokracie je diskuse“se dnes krčí kdesi pod hospodskými a hradními pípami, skopané do kuličky. A zřejmě stále ješ-
Rejžek tě nemá dost. Při poděkování policii za vynikající práci při návštěvě čínského císařepána totiž pan prezident nás blbce nazval duševně chorými lidmi, které musí ošetřovat policie. A nemá on nakonec pravdu, jako ji měl kdysi Leonid Brežněv? Copak si normální člověk může myslet, že by Tibet mohl mít autonomii? Nebo že republiku tlačí náš prezident kamsi do východních prčic? Či dokonce že má právo pokojně demonstrovat? Takový člověk musí být blázen.
Tak se v Česku stane člověk nejen blbcem, ale i bláznem. Toto bláznovství budiž pochváleno. JIŘÍ HANÁK