Karel IV.: oči, jež prohlédly v čase

Český král a římský císař pochopil, že pokud Evropa nedokáže utvořit jednotu, pohltí ji vír anarchie a chaosu (700)

Evropa zažívá podobné změny a vše v ní vře stejně nebezpečně jako v době Karla IV. Mezi mocenskými centry Evropy se táhnou stejně hluboké zlomové linie, zuří konflikty stejně hrozivé síly a je naléhavá potřeba vládce či panovníka, jako byl první český král, jenž se stal císařem Svaté říše římské. Při příležitosti 700. výročí narození Karla IV. se nad jeho odkazem zamýšlí maďarský ekonom a filozof László Bogár.

tičtější vyjádření tragédie, která na lidské společenství čeká v případě, kdy jeho vládnoucí elity nemají anebo v ještě horším případě ani nechtějí mít oči, jež prohlédly by v čase. Karel IV. se může dodnes těšit nejhlubší úctě, a to nejen v České republice, ale i po celé Evropě, včetně Maďarska, právě proto, že tyto „oči, jež prohlédly by v čase“, měl.

Jednou z jeho největších zásluh bylo, že pochopil nejen to, že pokud Evropa nedokáže utvořit jednotu, bude pohlcena vírem anarchie a chaosu, ale i to, co a jak – od nejhlubších duchovních vrstev až po konkrétní postupy mocenských technik – je třeba udělat v zájmu toho, aby tato jednota byla trvalá a vydržela. Svědčí o tom například jím provedené úpravy týkající se postupu i systému volby císaře Svaté říše římské.

Praha – centrum Evropy

Karel IV. chápal podstatu i těch nejzávažnějších úkolů a výzev a v každém konfliktu se pokoušel trpělivostí, vlídností a pokorou dosáhnout smíru. Podobně se mu podařilo přesvědčit papeže Urbana V., aby bylo sídlo papežů po 70 letech opět přeneseno z Avignonu do Říma.

Usilovně se snažil zažehnat spory mezi Anglií a Francií, které přerostly ve stoletou válku. Po upevnění jednoty Sva- té říše římské namířil veškerou svou energii na její mírové budování.

Praha se v této době změnila nejen ve smyslu mocenském, ale i duchovním a kulturním v centrum Evropy. Univerzita a most, jež dodnes nesou jeho jméno, se staly symboly – symboly pochopení, spolupráce a mírového rozvoje. Přestože ho často zneklidňovala rostoucí moc měst i rušivý vliv finančních mocenských systémů, ohrožujících sakrální řád, jeho strategie směřovala k pokojnému integrování těchto mocenských hnutí. Narodil se 14. května 1316 v Praze. Syn dědičky Přemyslovců Elišky a českého krále Jana Lucemburského.

Původně byl pokřtěn jako Václav, jméno Karel přijal při biřmování během své výchovy ve Francii po svém strýci a kmotrovi Karlu IV. Sličném.

Jedenáctý český král, který vládl jako Karel I. od srpna 1346 do listopadu 1378.

První český král, který byl od roku 1355 také císařem Svaté říše římské.

Od července 1346 římsko-německý král, od roku 1355 italský (lombardský) král, od roku 1365 burgundský (arelatský) král, v letech 1333 až 1349 moravský markrabě a v letech 1346 až 1353 lucemburský hrabě.

Patřil mezi nejvýznamnější panovníky vrcholného středověku.

Moc využil ke zkonsolidování českého státu, který byl od jeho doby známý jako Koruna česká.

Jako císař byl autorem nejvýznamnějšího říšského ústavního zákona Zlaté buly, který platil až do zániku Svaté říše římské v roce 1806.

Jako český král proslul především založením univerzity v Praze, která nese jeho jméno, výstavbou kamenného Karlova mostu přes Vltavu v Praze a hradu Karlštejna.

Dosáhl významné územní expanze českého státu, především severovýchodním směrem.

Ze čtyř manželství měl jedenáct dětí, mezi něž patřil například Václav IV. či Zikmund Lucemburský.

Zemřel 29. listopadu 1378.

Služba vlasti

Karel IV. chápal podstatu nejzávažnějších výzev a v každém konfliktu se pokoušel vlídností a pokorou dosáhnout smíru. Díky němu bylo sídlo papežů opět přeneseno z Avignonu do Říma.

A jaký je odkaz díla Karla IV. dnešku? Aniž bychom měli v úmyslu jej jakkoliv násilně aktualizovat, je možné říci, že Evropa v současnosti zažívá podobné změny kardinálního významu a všechno v ní vře stejně nebezpečným způsobem jako v dobách Karla IV.

Mezi hlavními evropskými mocenskými centry se dnes táhnou stejně hluboké zlomové linie a zuří konflikty stejně hrozivé síly. A samozřejmě je zde i stejně naléhavá potřeba vládce či panovníka jeho formátu, který by tvořil, budoval a dokázal se rozhodovat s rozvahou i klidem a zároveň s potřebnou energičností a rozhodností.

Zdalipak bude možno za sedm set let prohlásit o dnešní době, jež bude našim potomkům připadat jako dávná minulost, slovy Leonidovými: My učinili, čeho si vlast žádala.

V době Karla IV. se Praha změnila v mocenské, duchovní a kulturní centrum Evropy. Univerzita a most, které dodnes nesou jeho jméno, se staly symboly pochopení, spolupráce a mírového rozvoje.