Bublinková sprcha za pět milionů eur
Už je to 50 let, co se v motorsportu na stupních vítězů stříká šampaňským. Jak vznikla tradice, za kterou dnes jeho výrobci platí F1 pět milionů eur ročně?
PRAHA Kdo by si toho při všech hádkách ohledně kvalifikace všiml. Letošní novinka v F1 zůstává pro fanoušky dál poměrně v utajení, byť ji mají přímo před očima.
Až po zítřejším závodě v Soči dostanou tři nejlepší šampaňské – zřejmě zase od ruského prezidenta Vladimira Putina – všimněte si značky moku. Po 15 letech s Mummem se teď ve formuli 1 „pije“Moët et Chandon. Že je to zbytečná informace?
Jasně, Niku Rosbergovi to k další výhře, letos už případně čtvrté, nepomůže, jenže zároveň je změna dodavatele šampaňského pro F1 návratem ke kořenům (Möet byl sponzorem už v letech 1966 až 1999) a také slušným byznysem – neboť za to, že jezdci smějí na stupních vítězů slavit právě s touto značkou, platí francouzští vinaři ročně pět milionů eur (135 milionů korun).
„Je to cena, kterou má smysl platit, protože z hlediska viditelnosti a povědomí jsme dosáhli obrovského úspěchu,“stálo v lednovém prohlášení, když šampaňské Mumm „oznamovalo“odchod z F1. Teď se jím stříká v sérii formule E.
Šampaňské od prvního ročníku
Oslavné odšpuntování šampaňského, následné postříkání soupeřů i sličných dívek okolo a pak jeden hlt je dnes obvyklou záležitostí ceremoniálů většiny motoristických podniků. Jenže byť je šampaňské v F1 odměnou už od počátku, tak scénář, jaký známe dnes, se ve skutečnosti zrodil na čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans v červnu 1966, tedy téměř před 50 lety.
Ale postupně – teď se vraťme do 2. července 1950, kdy Argentinec Juan Manuel Fangio v Remeši ovládl šestý závod vůbec premiérového ročníku formule 1. A jelikož se tak stalo v regionu Champagne, hned v cíli k němu přispěchali Paul Chandon Moët a jeho bratranec hrabě Frederic Chandon z Brailes, zdejší výrobci šampaňského, a dali mu třílitrovou lahev (Jeroboam) jejich moku.
Prameny sice už neříkají, jakým způsobem ho Fangio, pozdější pětinásobný šampion, „zlikvidoval“, nicméně dozajista šlo o decentnější způsob, než že by ho celý vystříkal na stupních vítězů.
Jsem trochu ovíněn
K tomu došlo až o 16 let později. A omylem. Francouzský prezent se totiž ujal, a tak šampaňské dostávali vítězové napříč motoristickými odvětvími. Dočkal se ho i Jo Siffert, jeden z vítězů Le Mans. Když však vychlazenou lahev na pódiu přebíral, omylem zavadil o korek, který vystřelil, a Švýcar tak nechtěně postříkal všechny okolo.
Rok nato musel „nehodu“na přání zopakovat Dan Guiney a následně se dnes už neodmyslitelné gesto lavinovitě rozšířilo. Třeba v F1 si za ty roky vybudovalo i svá pravidla. Z velké části už je mok například odšpuntovaný, aby s ním jezdci na pódiu nezápa- sili. Jedna plná lahev s podpisy pilotů je vždy uschována a později vydražena – zájemci jsou ochotni zaplatit i 480 tisíc korun. Jedno z log na lahvích šampaňského je vzhůru nohama, aby bylo v televizi vidět ze všech úhlů.
Tradicí je i to, že piloti se z lahve napijí. „Což po závodě, kdy jsou dehydrovaní a unavení, přináší úsměvné chvíle. Stačí jim pár loků a jsou připití a přiznávají, že se jim na následné tiskové konferenci plete jazyk,“říká Pavel Turek, který se v prostředí F1 roky pohyboval.
Brrr, to není šampaňské
A je-li řeč o šampaňském, hned si vzpomene na Kimiho Räikkönena, kterak v roce 2005 dojel v Bahrajnu třetí, pak se na stupních vítězů napil a přišel velký úškleb. V muslimských zemích se totiž alkohol nepodává, a tak je v lahvích s logem šampaňského sladký grepový nápoj. Nic pro Räikkönena.
Ani pro partu mechaniků, která dychtivě stává pod stupni a čeká, až jim jezdec zbytky „šampíčka“hodí dolů. Chytit láhev z pěti šesti metrů je však často těžší než vyměnit kola za tři vteřiny.
„Pro ně je to odměna, a rozbije-li se lahev stáji, která tak často na stupních není, je to pro mechaniky malá tragédie,“vypráví Turek. Snad se zítra v Soči střepů nedočkají.