Čtyři ženy Karla IV.
Blanka z Valois, Anna Falcká, Anna Svídnická a Alžběta Pomořanská – kterou z nich opravdu miloval?
Jaké byly Karlovy manželky? Co víme o jejich životech? Známe důvody jednotlivých sňatků Karla IV. – hybatelem manželského slibu byla vždy politická hra o větší výhody a zisk. Jaký na to ale měly názor jeho čtyři ženy a jak pohlížely na soužití s Karlem? Vídaly ho skutečně tak spoře, jak se snaží naznačit Jaroslav Vrchlický ve svém stylizovaném díle Noc na Karlštejně, kde vystupuje čtvrtá choť, Alžběta Pomořanská?
Nejspíš to nikdy nezjistíme, scházejí totiž prameny typu vzpomínek nebo deníkových záznamů o životě té které ženy či vzpomínky jejich družin a podobně. Podobný zdroj známe až z následujícího století, jde o vzpomínky Heleny Kottnárové, která byla dvorní dámou královny Alžběty Lucemburské, matky Ladislava Pohrobka a vnučky Karla IV.
Láska z dětství
Historiky jsou královny popisovány poměrně shodně. Blanka z Valois je líčena coby vlídná a milovaná přítelkyně z dětství. Spíše nemilovaná se jeví druhá, Anna Falcká. Naopak krásou k nám i po staletích plane z karlštejnských nástěnných maleb třetí choť, Anna Svídnická. Někteří dokonce předpokládají, že k ní Karel choval největší city. Konečně Alžběta Pomořanská je vykreslována coby žena, jež si dokázala vydobýt respekt a dala Karlovi širokou rodinu.
Z líčení dobových pramenů můžeme přidat, že Blanka byla vlastně Markéta. Pro plavé vlasy se jí však říkalo Blanche – Bílá. Za Karla se provdala v sedmi letech na francouzském dvoře a francouzská královská pokladna také platila svatební šaty nevěsty. Manželství bylo v souladu s kanonickým právem naplněno později. Církev totiž umožňovala takzvané dětské symbolické sňatky, které se naplnily, až když děti dosáhly příslušného věku: dívky mezi 12. a 13. rokem, chlapci ve 14 letech.
Z drobných zpráv o Blančině životě přidejme, že když přijela poprvé do Prahy, provázel ji početný doprovod. Na žádost domácích se však musel vrátit do Francie. Tento zvyk nebyl v Čechách patrně ničím novým a neznamenal ani ne- vraživost vůči cizincům. To samé pravděpodobně potkalo již družinu babičky Karla IV. z matčiny strany Gutu Habsburskou, když přijela na dvůr Václava II. Přišedší manželky většinou obklopily dívky z domácí šlechty, jež utvářely družinu. Blanka králi porodila dvě dcery, roku 1348 však ve věku 31 let zemřela.
Dvě královny Anny
Podruhé se Karel ženil hned následujícího roku. Volba Anny Falcké směřovala k rozbití nepřátelského tábora. Anna byla totiž dcerou z konkurenčního svazku ve svaté říši, konkrétně falckraběte Rudolfa, bratra Karlova protivníka na říšském trůně Ludvíka Bavora. V manželství Anna porodila záhy zesnuvšího chlapce Václava (1350–1351). Roku 1353 Anna zemřela. Podle nálezů z královské hrobky na Pražském hradě se můžeme domnívat, že měla velmi drobnou postavu.
Třetí žena, Anna Svídnická, na nás hledí z nástěnné malby v kapli svaté Kateřiny na Karlštejně. Stejně jako v triforiu svatovítské katedrálymámódně rozpuštěné zvlněné vlasy, čímž se liší například od královny Blanky, která je na triforiu zachycena s účesem z první poloviny 14. století, takzvanými beraními rohy. V kateřinské kapli je naproti Anně vyobrazen Karel IV. Zdá se, že spíše než na kříž, jenž oba manželé proti sobě pozvedají, hledí na svou třetí ženu. Může být zřetelný jas v očích krále pohlížejícího na Aninu krásu nebo dědic, kterého Anna porodila roku 1361, důvodem, proč uvažujeme o lásce v tomto manželství? Možná ano. Nicméně do roka po její smrti (1363) se pragmatický Karel ženil počtvrté. Politický kalkul vedl k vnučce polského krále Kazimíra I. Velikého Alžbětě Pomořanské.
Ideální manželka?
Králi dala několik dětí, navštěvovala v Praze kázání reformního kazatele KonrádaWaldhausera, zajímala se o politické dění, provázela ho v roce 1375 na vojenském tažení k Erfurtu a podle tradice vynikala značnou silou. Když Karel IV. roku 1371 onemocněl, modlila se za jeho zdraví. Úloze dobré manželky dostála i po Karlově smrti (1378), můžeme-li tak soudit podle toho, že při pohřbu jela v černém odění před ostatními ženami v průvodu a během obřadu náležitě prožívala bolest. S povinnostmi jí musela pomáhat snacha Johana Bavorská. Jako vdova žila až do roku 1393 ve věnném městě českých královen Hradci Králové.