Mikuláš Lucemburský, patriarcha akvilejský

Mikuláš se narodil jako nemanželský syn kolem roku 1321/1322 v Praze. Jeho otcem byl Jan Lucemburský, jméno matky není známo. Předpokládá se, že vyrůstal na pražském královském dvoře v době, kdy Karel byl už vychováván ve Francii. Jan se o svého nelegitimního syna postaral a zajistil mu dispens (prominutí nemanželského původu), aby mohl najít uplatnění v církevních úřadech. Roku 1342 se Mikuláš stal proboštem v Žatci.

Jeho vztahy ke Karlovi byly zjevně dobré, protože to byl právě Karel, kdo pro svého nevlastního bratra zajistil post biskupa v Naumburku (1349). Mikuláš se tak stal jednou z postav Karlovy zahraniční politiky. V Naumburku se mu ale nedařilo. O rok později pro něho Karel IV. získal titul akvilejského patriarchy, odvolávající se na tradici pozdně antického biskupství.

Mikulášovo působení v Akvileji bylo pro Karla velmi důležité. Projevilo se to zejména při Karlově císařské korunovační jízdě do Říma (1354–1355). Mikuláš se ke Karlovu průvodu připojil v Udine a doprovázel jej až do Říma. Karel IV. ho za jeho podporu jmenoval nejprve vikářem v Terstu, pak generálním vikářem v Toskánsku a posléze vikářem ve Feltre a Bellunu. Mikuláš ale krátce nato v roce 1358 zemřel. Je pochován v katedrále v Udine.

Obsah následujících pěti dílů:

2. 5. 3. 5. 4. 5. 5. 5. 6. 5. Karel IV. a jeho děti Karlovy hrady Karlova Praha Lucemburk versus Habsburk Avignon, Paříž a Řím