Vzhůru na Prahu!

Aby nedošlo k mýlce: řeč bude o výletu do některých A Praha je jméno druhé nejvyšší hory v hlavním brdském hřebeni.

Desítky kilometrů dlouhé Brdy mají nejvyšší vrcholy ve své západní části. Místní to nepřekvapí, ale lidé odjinud s překvapením zjišťují, že se ocitnou ve skutečných horách. Mohutnými stromy, skalisky a balvany připomínají Šumavu, Novohradské hory či Slavkovský les.

Do Brd lze přijít z kterékoli strany. Oblíbený a často používaný pěšími turisty i cyklisty je přístup z jihu – jak od Rožmitálu, tak z příbramského směru, z Bohutína nebo z obce Láz. Každý, kdo sem zamíří, by si však – alespoň zatím – měl uvědomit, že vstupuje do míst, kde téměř chybí turistické značení, v lesích velmi často není mobilní signál a nelze spoléhat na navigace ani na online mapy. Tištěnou mapu Brd si však lze koupit, určitě je to řešení pro každého, kdo nemá s orientací podle mapy potíže.

Pohoří je protkáno hustou sítí lesních silnic většinou se slušným povrchem, tím je dobře dostupné. Ocení to především cykloturisté. Auta do lesů nesmějí, což potěší.

Výlet o minulém víkendu představil hory z jejich drsnější stránky: po chladném ránu s bezmračnou oblohou předvedl konec dubna nevyzpytatelné změny aprílového počasí. Po poklesu teplot se dopoledne nebe zatáhlo a vánice vtiskla kraji atmosféru připomínající víc advent než pokročilé jaro.

Z Bohutína je cesta poněkud snazší; zprvu ji vyznačuje zelená turistická značka. Bohutín je typická hornická obec, kde se dříve těžilo stříbro a olovo. Ve vsi je malé hornické muzeum, důl Řimbaba, pokud máte čas, stojí za návštěvu, ještě než vyrazíte do hor.

Mám rád, když se kdekoli v horách objeví jezero. K horám prostě vodní plochy patří, už jen proto, aby se v nich zrcadlily okolní horské hřbety. Po zelené značce se po 4 km dostanete k přehradě Pilská, jedné z údolních nádrží, které zdejším horám sluší. Že jde o rezervoár pitné vody, vůbec nevadí. Byla postavena roku 1853, aby zásobovala důlní a hutní provozy Příbramska vodou. Cesta odsud bude pokračovat už jen jako neznačená lesní silnice.

Pokud bychom se vzhůru do Brd dostávali od sousední vsi Láz, povede nás cesta vzhůru zpočátku také kolem vodní plochy – i to je vodárenská nádrž – Láz.

Obě lesní silničky se krátce poté spojí na velké mýtině mezi vrchy Brdce, Zavírka a Bílá skála; jmenuje se Skelná Huť. Sklářská huť tu skutečně vznikla v roce 1749 a prosperovala několik desítek let.

Protože jedním z cílů výletu je výstup na Prahu (862 m), vydáme se podle mapy po cestě směrem na západ. Ta se posléze stočí na jih, směrem k podbrdské vsi Nepomuk. Až tam ovšem nedojdeme, pod poměrně strmým svahemMa- Pokud se vypravíte do Brd, lého Toku (ten je třetím nejvyšším vrchem Brd, má 843 m) zahneme téměř před vesnicí vpravo a prudce stoupající cestou zamíříme vzhůru, už po svazích Prahy.

Praha při pohledu zdola v táhlém hřebeni nijak nevyniká, odliší- me ji pouze podle šedesátimetrové věže meteorologického radaru. Radiolokátorovou základnu tu měl již wehrmacht, pak československá armáda. Nakonec ji převzal Český hydrometeorologický ústav. Je odtud dokonalý výhled, který u nás naleznete jen málokde. V ideálním případě spatříte celou českou kotlinu, lemovanou pohraničními horami. Jde o jeden z nejlepších turistických cílů v celých Čechách. Zhatit vyhlídku ale může počasí, třeba mlha a sníh uplynulého víkendu.

Zbude-li čas a síla pokračovat, můžete na východ od hory Praha navštívit oblast Padrťských rybníků, původně zásobárnu vody k plavení dříví. A cenný biotop o celkové rozloze asi 900 ha, kde hnízdí například orel mořský, žije vydra či čáp černý. Zdejší vody poháněly v minulosti mlýny, pily a hamry pod horami.

Připravil Bedřich Hloušek, spolupracovník LN