Od pohanů k ohňům míru
Čarodějná noc, pálení čarodějnic, filipojakubská či Valpuržina noc, keltský Beltine: pro noc z třicátého dubna na prvního května existuje řada pojmenování.
Noc, během níž se duben přehoupne do prvního květnového dne, odpradávna lidé považovali za tajemný čas spojený s příchodem jara, s očistou i láskou. Zvyk slavit přicházející období plodnosti je prastarý a dodnes živý.
Očistit a chránit
Pro naše předky bylo toto datum jedním z důležitých předělů ročního cyklu. Jeho výjimečnost cítí- me i my, když se necháváme unést silou ohně, který během této noci zaplane na mnohých návrších a dalších dobře viditelných místech. Plameny byly pro naše předky symbolem očisty: spálí vše staré a uvolní místo novému, oheň zároveň působil jako ochrana před nepříznivými silami, které v této noci měly mít navrch. Ohromné vatry bývají dodnes spojeny se všeobecným veselím, průvody, hudbou a slavnostmi.
Katolický kalendář často dosazoval do termínů, na které připadaly velké pohanské svátky, významné světce. První májový den se dostali pod ochranu dva Ježíšovi učedníci, svatý Filip a svatý Jakub. Jakub, zřejmě prv- ní jeruzalémský biskup, byl shozen z městských hradeb, Filip byl ukamenován na kříži. Přestože jejich svátek byl následně přesunut o dva dny dále, na třetího května, vžitý název filipojakubská noc pro noc před prvním má-
Čarodějnice a cesta k pokladu
Proč vlastně pálíme čarodějnice? Noc z 30. dubna na 1. května byla časem, kdy je třeba se výrazněji bránit proti temným silám. Patřila mezi ty čarovné noci, kdy se otvírá cesta k ukrytým pokladům, a zároveň právě v tuto noc pořádaly svůj každoroční slet obávané čarodějnice. Na košťatech křižovaly oblohu a na čarodějném shromáždění pak prováděly všelijaké nebezpečné rituály, měnily se ve zvířata a škodily dobytku i pokojným občanům. Účinnou ochranou před jejich působením bylo právě zapalování hranic, v některých oblastech se vyhazovala do výšky zapálená košťata – věřilo se, že se jimi dá srazit na zem čarodějnice v letu, jinde se přes oheň také skákalo. Kromě toho se pro zvýšenou ochranu kropila stavení svěcenou vodou nebo se před vrata pohazovaly trnité větvičky, aby se čarodějnicím zabránilo ve vstupu, případně se kolem domů a chlévů kreslil kruh svěcenou křídou.
Po nočním bdění a rituální očistě ohněm přichází první květnový den, který symbolizuje májka: zelený strom ozdobený věnci a pentlemi. Dodnes si ji na některých místech mladíci kradou – přijít o májku znamená pro vesnici potupu. Příchod jara pak mnozí z nás zpečetí dalším pohanským zvykem: políbením pod rozkvetlým stromem.
Připravila Anita Blahušová