Politika solidarity je nespravedlivá
David Beňák
Romové zažívají i vícenásobnou diskriminaci, hodnotí na základě výtek amerického ministerstva zahraničních věcí situaci v Česku nejvýše postavený státní romský úředník David Beňák. Pracuje na Úřadu vlády jako zástupce náměstkyně pro řízení sekce pro lidská práva.
LN Americké ministerstvo zahraničních věcí zkritizovalo postavení Romů v Česku. Jak ho hodnotíte vy?
Jsou oblasti, kde jsme zlepšení zaznamenali. Je například více romských vysokoškoláků i středoškoláků. To je klíčové pro vzestup celé komunity. Nedaří se zlepšovat ale jejich každodenní život. Podařilo se však poukázat na hlavní problémy. Už nemusíme přesvědčovat politiky, že se děje třeba diskriminace na trhu s bydlením, stejně tak diskriminace na trhu práce. Faktem ale je, že situace se ve prospěch Romů nemění. Nezvyšuje se počet zaměstnaných Romů. Jedna rovina je postoj lidí a to těžko změníme z roku na rok. Nestačilo nám ani 20 let. Pomůžeme tomu ale, a to je druhá rovina, konkrétními opatřeními. Specificky zaměřené programy ovšem často dráždí veřejnost, která říká: zas se něco dělá pro Romy, ale oni přitom nepracují. Protože výzkumy ukazují, že 80 procent populace tuto komunitu nemá rádo, a to říkám velmi korektně. Jiní odborníci jsou pro obecně popsané programy, do kterých se „vejdou“i Romové.
LN Může být prvním krokem společné vzdělávání?
To je hodně důležité. Princip společného vzdělávání v konečném důsledku pomůže všem, i když část veřejnosti o tom přesvědčená není. Po nějaké době snad všichni pochopí, že to je jediná cesta, která může zlepšit soužití. Je legitimní rozlišovat lidi podle toho, zda jsou dobří, nebo špatní. Ale skutečně je posoudit, neodsuzovat jenom podle vzhledu. Netvrdím, že inkluze je samospásnámyšlenka. Některé problémy budou přetrvávat.
LN Nemáte pocit, že se inkluze řeší hlavně kvůli obavě z dětí, které spadají do kolonky sociálně vyloučené?
Může to tak klidně být. Ale to právě může vyřešit, že se budou potkávat jak děti, tak i rodiče mezi sebou. Pokud jsoumezi romskými, ale i ostatními dětmi ty zlobivé, má na to mít systém nastavená opatření. Je potřeba, aby ško- ly, sociální služby a další instituce jednaly, jestliže je to nutné.
LN V jednom svém příspěvku jste řekl, že praktické školy zdecimovaly romskou kulturu. Jak jste to konkrétně myslel?
Zvláštní školy, kterým se dnes říká praktické, jsou špatným svědomím této země vůči Romům. V dobré víře, že tam dětem bude poskytnuto alespoň nějaké vzdělání, v nich skončilo téměř každé druhé romské dítě. Tento systém se i mě snažil dvakrát nacpat do zvláštní školy. Jednou při zápisu, pak během první třídy. Maminka ale řekla, že s tím nesouhlasí. Stovky dětí tohle štěstí neměly. Když se s těmito školami začínalo, byly některé dokonce čistě romské. Až 50 procent romské populace v určitých ročnících prošlo zvláštním školstvím. A co s touto skupinou, když je v produktivním věku, společnost chce dělat? Ti lidé byli vzděláváni jako mentálně retardované děti.
LN Připravoval je tedy systém rovnou na životní nezdary a neúspěchy?
Tento systém byl asi opravdu připravený s dobrými úmysly. Mysleli si, že Romové jsou ti nejlepší dělníci. Můj děda pokládal koleje, babička pracovala ve sklárně, maminka také.
LN Pořád platí, že je téměř polovina Romů v produktivním věku nezaměstnaná?
Pokud se podíváme celkově do romské populace, tak ano. V sociálně vyloučených lokalitách je ale situace ještě horší, tam je to v průměru okolo 80 procent. Jsou ale i lokality, kde nepracuje nikdo. Žijí tam lidé, kteří nikdy nepracovali nebo jsou i 20 let bez práce. Značný počet Romů je dlouhodobě nezaměstnaných a to je opravdu velký problém. Pokud by pracovali, extrémně by to pomohlo lokálním ekonomikám a čtvrtě by se hodně zvedly. Myslím, že hodně mladých lidí a dětí, kteří žijí v sociálně vyloučených lokalitách, nemá šanci žít normální život.
LN Ve zprávě také stojí, že 48 procent firem by Roma nezaměstnalo. Existují projekty, které je k tomu mají motivovat?
Nevím o tom, že by stát takové programy specificky pro Romy dělal. Nepochybně jsou neziskové organizace, které se snaží firmy ovlivňovat. Je to ale pracné a drahé. Vznikají sociální firmy, které si uvědomují handicapy lidí, zdravotní i sociální. Pomáhají jim vyrovnat se s realitou pracovního trhu, aby se z nich stala konkurenceschopná solidní pracovní síla. Bez speciální asistence se ale umisťují velmi těžce. Jsou samozřejmě výjimky. V Česku žije okolo 250 tisíc Romů, v průměru kolem 80 tisíc z nich, když odečteme děti, pracuje standardně. Celé je to ale trochu zacyklené. Přijde nevládní organizace – nebo i úřad práce dělá takové programy –, řekne, že bude pracovat s touto skupinou, nalijí se tam peníze, vše je skvělé a na konci vám zbude skupina motivovaných lidí. Pak ten proškolený a připravený člověk přijde do firmy, vytlačí ho kolektiv, už má špatnou zkušenost a bojí se ji zažít znovu. Nebo se potká přímo s „ne“.
LN V Česku je více než 600 sociálně vyloučených lokalit. Dostat se z nich a najít si bydlení jinde je těžké už jenom kvůli romským příjmením...
Jsou lidé, kteří znají tu komunitu a znají i příjmení. To je prostě realita. Smutné je, že se to netýká jen Romů. S diskriminací se setkávají i rodiče samoživitelé, lidé, kterým je 55 plus, a mladí lidé bez praxe. Pokud Rom patří do některé z těchto kategorií, je diskriminace vícenásobná.
LN Překvapila vás vůbec kauza s realitní makléřkou, která odmítla zájemkyni o byt, jež sehrála, že je Romka?
Já jsem to zažil před čtrnácti lety, když jsme hledali bydlení v Praze. Trvalo to skoro sedm měsíců, než se nám to nakonec podařilo. Přiznávám veřejně, že jsem úmyslně rozdával vizitky s logem Úřadu vlády. Myslel jsem si, že když zjistí, že jsem úředník, že to pomůže. I v inzerátech se objevovalo: Romové, nevolejte. Rozumím, že chce mít majitel jistotu, že pronajímá svůj byt solventnímu nájemníkovi. Musí to být ale fér. Může si přece říct o referenci.
LN Ghetta ale podle romské asociace vytvářejí často přímo samosprávy. Sociální byty staví na okraji. Co s tímto?
Domnívám se, že to jde jen těžko ovlivnit, protože je to právě činností samosprávy. Tu smí přezkoumat v této republice pouze soud. Nebo ji lze upravit zákonem, samozřejmě. Následky toho, že se rozhoduje o přidělování bytů tímto způsobem, si pak obec nese sama. Bohužel, u voličů to má pozitivní odezvu. Pamatuji si, že když jsme se snažili zavést program prostupného bydlení, obyvatelé na diskusním fóru psali o nepřizpůsobivých, že se bojí. Těžko jsme jim vysvětlovali, že jde o lidi, kteří by museli projít až dvouletou intenzivní spoluprací se sociálními pracovníky. To je ale nezajímalo.
LN Strategie pro integraci Romů skončí v roce 2020. Jaké hodnoty bychom měli za tyto čtyři roky naměřit?
Pro romskou komunitu je důležitý posun ve třech oblastech: bydlení, zaměstnanost a vzdělávání. A ten musí být viditelný. Aby sami Romové řekli, že došlo ke zlepšení. To by byl velký úspěch. Čtvrtá důležitá oblast je participace samotných Romů na věcech, které se jich dotýkají. Nejsou dnes plnohodnotní partneři a dost často o nich rozhodují úplně jiní lidé. V podstatě je to tak, že Romové ani nedostali šanci něco zkazit.
Před šesti sedmi lety nebyly výsledky různých programů, které vytvářel stát, měřitelné. Teď už se to mění. Vytváříme robustní monitorovací systém pro strategii integrace Romů. Musíme počkat alespoň dva roky, než se všechna data seberou. A může se samozřejmě ukázat, že některé programy či aktivity jsou neefektivní.
LN Pocházíte z Teplicka a znáte i Mostecko. Jak vypadala tato lokalita tehdy a jak dnes?
Vezměme třeba Chanov. Pamatuji si, že tam byla čistě jen zvláštní škola. Kulturní dům byla zřícenina, teď je to prostor, kde se dělají úžasné věci a podporuje to celou komunitu. Je tam organizace, která zaměstnává lidi, pořádá rekvalifikace. Je vidět, že lokálně je možné ovlivnit podmínky pro každodenní život. Systémově napříč Českou republikou se to ale neděje.
LN Americké ministerstvo zmiňuje i dluhy romské komunity. Jak učit obyvatele sociálně vyloučených lokalit finanční gramotnosti?
Problémem je regulace nabídky, která je za hranou etiky. Ti lidé mají jen základní vzdělání, proto nerozumí tomu, co je úrok a RPSN. Tomu nerozumí často ani vysokoškoláci, natož člověk, který je deset let bez práce a nemá vidinu osobního růstu. Lidé jsou frustrovaní z chudoby a možnost říct si o půjčku deset tisíc je pro ně prostě velmi lákavá. Když žijí v sociálně vyloučené lokalitě, dostanou se do spirály a jsou prakticky bez možnosti začít žít normální život. Nikdo neříká, že se dluhy nemají platit, ale musíme uvážit, za jakých okolností vznikly. Ne vždy to bylo k těm lidem fér. Narozen v Teplicích. V roce 2001 po absolutoriu na Vyšší odborné škole sociálněprávní v Mostě studoval na Filozofické fakultě UK v Praze, kde získal magisterský titul v oboru pedagogika a usiluje o Ph.D., učí.
V průběhu studia v Mostě realizoval řadu projektů a aktivit zaměřených na integraci Romů a rozvoj sociálních kompetencí.
V roce 2001 získal pracovní místo na Úřadu vlády. Od této doby žije v Praze.
Od roku 2005 pracoval jako vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví Prahy 14.
Od června 2015 je na Úřadu vlády ČR zástupcem náměstkyně pro řízení sekce pro lidská práva.
Vytýká Česku již poněkolikáté diskriminaci a násilí proti romské menšině.
V Česku žije kolem 300 tisíc Romů, kteří čelí různou měrou diskriminaci ve vzdělávání, na pracovním trhu i v bydlení.
32 procent Romů bylo někdy napadeno a přibližně 66 procent tento čin nenahlásilo.
Podle průzkumů veřejného mínění 79 procent respondentů považuje Romy za nesympatické. Čtyři procenta s Romy soucítí.
48 procent firem by nezaměstnalo člověka romského původu a 29 procent pracovníků by se cítilo dobře, pokud by pracovalo s Romem.
Třetina Romů žije v sociálně vyloučených lokalitách nebo ghettech. Těch už je v Česku 600, v roce 2006 jich byla polovina. Počet lidí, kteří v nich žijí, vzrostl z 80 tisíc na 115 tisíc.
Podle dat z roku 2014 třetina romských dětí chodí do takzvaných praktických škol. LN Američané kritizují i výroky českých politiků na adresu Romů nebo migrantů. Zmiňují hlavně prezidenta Miloše Zemana. Jak hodnotíte slova hlavy státu, že by seměly snížit sociální dávky nepřizpůsobivým, kteří je zneužívají, aby nemuseli pracovat? Hovořil dokonce jen o existenčním minimu.
Ten výrok je velmi nešťastný. Co znamená zneužití dávky? Něco takového zákon nezná. Zákon zná termín použití dávky v rozporu s účelem a to je nutné prokázat. Je to spíš otázka proministerstvo práce a sociálních věcí a aktivní politiku zaměstnanosti, jestli to, co dělá, dělá dostatečně efektivně. Mimochodem, existenční minimum je také sociální dávkou.
LN Sledujete podobné výroky?
U mnoha politiků je to na podobné úrovni. Znám zákonodárce, kteří se vyjadřují podobným způsobem a zaobalují to jakousi sociální spravedlností. Odpovídám, že tedy musíme změnit systém sociální politiky. Tu máme založenou na solidaritě a ta je ze své podstaty nespravedlivá. Pokud ji změníme, doplatí na to ale všichni, kdo pobírají jakékoliv dávky. Líbí se mi, co řekl Petr Polák, bývalý slovenský vládní zmocněnec pro romskou komunitu: „Zrušme zvláštní školy, protože vyrábí profesionální pobírače dávek.“Neztotožňuji se s ním zcela, ale něco pravdy na tom je. Společnost by se měla snažit z takto oslabené skupiny obyvatel dostat co nejvíce.