Muži, kteří prodali Usámovu smrt

ABBOTTÁBÁD/PRAHA Byla neděle 1. května krátce před půlnocí východoamerického času, když se z Bílého domu nečekaně ohlásil k národu v živém vysílání prezident Barack Obama. Ráznou dikcí tehdy oznámil zprávu, na kterou Amerika čekala deset let.

„Dnes večer mohu informovat americký lid a svět, že Spojené státy provedly operaci, při níž byl zabit Usáma bin Ládin, vůdce al-Káidy a terorista zodpovědný za smrt tisíců nevinných mužů, žen a dětí,“vzkázal tehdy.

Bylo to zhruba osm hodin poté, co se 11 000 kilometrů východně od Washingtonu – v do tmy ponořeném pákistánském Abbottábádu – rozběhla jedna z nejriskantnějších tajných operací v dějinách. Operace Neptunův trojzubec, od níž nyní uplynulo pět let.

Druhého května půl hodiny po půlnoci místního času vtrhla komanda elitních jednotek Navy SEALs amerického námořnictva do komplexu na konci prašné cesty, skrytého za vysokou zdí. Rozprostíral se na okraji horami obehnaného města, jen něco málo přes kilometr od sídla pákistánské vojenské akademie.

SEALs odmítli říct Obamovi, který z nich stiskl spoušť

Přestože bylo tehdy do ambiciózní operace podle listu The New York Times povoláno 79 členů útočného týmu a celkově se na ní podílely dost možná stovky lidí v terénu i kancelářích v ústředí CIA v Langley, veškerá pozornost byla nakonec upřena k několika málo mužům, kteří si nakonec proklestili cestu až nahoru do třetího patra. Do bin Ládinovy ložnice, kde jeden z nich přesně mířenou ranou do čela zabil nejhledanějšího muže planety.

Když si je nedlouho poté předvolal prezident Obama a ptal se jich, který z nich onu osudnou ránu vypálil, svorně tehdy odmítli odpovědět.

Týmový duch však nedlouho po této schůzce vzal zasvé. Psaná pravidla i nepsaná pravidla svazující životy členů elitních jednotek námořnictva padla o necelý rok později – v létě 2012, když se jeden z nich rozhodl zveřejnit své paměti nejprve na internetu a záhy také v knižním vydání. Navzdory kritice svých kolegů i ostré rétorice Pentagonu, který mu hrozil stíháním za vyzrazení tajných informací.

Tím, kdo jako první prolomil slib, který si členové SEALs dali mezi sebou, i právní závazek mlčenlivosti, byl dnes čtyřicetiletý Mark Bissonnette. Pod pseudonymem Mark Owen vydal tou do-

Jak probíhal zásah

bou již bývalý člen komanda ve spolupráci s novinářem a spisovatelem Kevinem Maurerem knihu Nelehký úkol, která se okamžitě stala světovým bestsellerem. Jenom za první týden se jí prodalo čtvrt milionu výtisků.

Bissonnette se však hájil, že pro peníze takříkajíc s kůží na trh nešel. „Nikdy jsem se na to nedíval tak, že díky tomu zbohatnu. Neočekával jsem nikdy, že si díky tomu nacpu kapsy penězi.“Ačkoliv se dušoval, že věnuje velkou část příjmů z prodeje knihy na různé charity věnující se veteránům, své bývalé kolegy ani ministerstvo obrany neobměkčil.

Pro Pentagon se stal svého času veřejným nepřítelem. Jak on sám namítal, nikoliv pro to, co ve své knize uvedl. Neodhalil ani identitu střelce, jenž ukončil život vůdce al-Káidy, přestože připustil, že sám na něj vystřelil až poté, co ho již zasáhl někdo jiný. Podle Bissonnetta mu šel Pentagon po krku tak tvrdě, protože kniha vyšla zrovna v době, kdy vrcholila prezidentská kampaň, v níž se Barack Oba- ma ucházel o znovuzvolení do nejvyššího úřadu. Likvidace bin Ládina byla přitom jedním z nejhvězdnějších okamžiků jeho čtyřletého působení v Oválné pracovně.

Ne však již tolik na stránkách zmíněné knihy – její autor naznačoval, že si prezident úspěch za akci přisvojil, zapomínaje na bezejmenný seznam těch, kdo operaci roky připravovali. Obama se k tajné operaci vyjádřil v knize jiného autora, která získala posvěcení oficiálních míst. Z uniklých informací také vyplynulo, že CIA přímo aktivně zasahovala do práce scenáristovi budoucího hollywoodského trháku o tajné akci 30 minut po půlnoci a některé scény nechala upravit.

Členy komanda najali herní vývojáři jako konzultanty

Bissonnette byl nakonec nucen zaplatit vládě vyrovnání ve výši 4,5 milionu dolarů. Pentagon však nebyl jediný, s kým bojoval. Za veřejný terč ho označili islamisté, žádající pomstu za smrt vůdce al-Káidy.

Pro samotnou knihu to však byla nejlepší možná reklama, jakou si snad dovedl představit.

A existenci lukrativního milionového byznysu za příběhem, u něhož byla světová veřejnost doslova lačná po každém detailu, si brzy uvědomili i další z těch, kdo oné noci v domu na kraji prašného Abbottábádu byli. Bissonnette ještě v roce 2012 naverboval dalších šest členů komanda jako placené poradce pro herní vývojáře.

Když se celá věc dostala na veřejnost, byli postaveni před disciplinární řízení, na jehož konci jim byl zkrácen plat a v budoucnu upřeno povýšení za to, že firmě vyvíjející videohru odhalili, jaké zbraně měl úderný tým k likvidaci bin Ládina k dispozici.

Trvalo jen pár měsíců, než veřejnost dychtící po dalších podrobnostech utajované operace dostala svou příští dávku senzace. V únoru 2013 poskytl rozhovor americkému magazínu Esquire další bývalý člen Navy SEALs. Pseudonym Střelec si přitom nezvolil náhodou.

„Narazil jsem na něj, byl přímo ve dveřích. Stál tam bin Ládin. Ruce měl na ramenou té ženy a tlačil ji dopředu.“Vůdce al-Káidy si udělal živý štít z jedné ze svých manželek. „Vypadal zmateně. Byl mnohem vyšší, než jsem čekal. Měl na sobě čepici a nezdál se být zasažený.“

V tu vteřinu jsem ho střelil. Dvakrát do čela. Prásk! Prásk! Podruhé to bylo, když už padal k zemi. Zhroutil se na podlahu před svoji postel a já ho zasáhl znovu. Viděl jsem ho se naposledy nadechnout.“

Někdo z bývalých parťáků vyzradil jeho identitu

Totožnost muže, který si přisvojil zásluhy za smrt nejhledanějšího teroristy světa, zůstala po tomto třaskavém svědectví ještě rok a půl oficiálně veřejnosti utajena. Ve Washingtonu však postupem času začalo čím dál intenzivněji rezonovat jedno jméno – Robert O’Neill. Další někdejší člen SEALs, který řady elitní jednotky opustil v roce 2012.

Těžko říct, zdali ho k tomu vedla vidina zpeněžení jeho příběhu, vědomí toho, že svou identitu již zřejmě příliš dlouho neuchrání, nebo obojí. Na podzim roku 2014 se ale Střelec rozhodl ukázat svou tvář na obrazovkách stanice Fox News a v listu The Washington Post zároveň. Týden před ostře sledovaným vystoupením však jeho totožnost unikla do médií. Vyzradil ho někdo z jeho bývalých parťáků. Zjevně záměrně.

Za svoji šestnáctiletou službu v námořnictvu obdržel O’Neill sice celou řadu vyznamenání a na kontě má zapojení do více než 400 misí, včetně záchrany amerického kapitána Richarda Phillipse v roce 2009, jehož příběh o únosu somálskými piráty o několik let později ožil na filmovém plátně ve ztvárnění Tomem Hanksem. Stačilo však pár slov, v nichž si přisvojil výstřely, které ukončily život bin Ládina, a také on se stal personou non grata. Stejně jako Bissonnette čelil kritice bývalých kolegů i vedení námořnictva. Někteří ho označili za lháře, jiní hovoří o tom, že pravdu se nikdy nikdo nedozví. Zdali to skutečně byl on, kdo osudnou ránu vypálil, jak tvrdí, odmítl potvrdit také Mark Bissonnette.

Ten o své kariéře v řadách SEALs později napsal ještě jednu veleúspěšnou knihu. Tentokrát ji však raději již předložil Pentagonu ke kontrole. Devětatřicetiletý O’Neill se živí jako motivační řečník. Nutno podotknout, že velmi úspěšný. Příběh kluka, který vyrostl na maloměstě kdesi v Montaně a jedné temné noci v Abbottábádu zabil Usámu, prodává.