Táta Mumford najel na elektřinu
Londýnská kapela Mumford & Sons se 20. května vrátí do Prahy. Od předchozí návštěvy vyměnili držitelé dvou Grammy starosvětský šraml za současný pop rock a dorostli do kapacity O Areny.
Když u nás hráli Mumford & Sons v březnu 2013 poprvé, slavili ohromný úspěch. Původně měli vystupovat v Lucerna Music Baru, ale vyprodali ho za chviličku a koncert se přesouval do velké Lucerny. Ani tam se nevešli všichni, přestože sál doslova praskal ve spárách. Euforickou atmosféru nelze jen tak zapomenout.
Nyní jsme svědky dalšího růstu popularity. Mumford & Sons se chystají na O arenu. Proč by nechystali, z mezinárodních turné už jsou na podobné kapacity hal dávno zvyklí.
Oproti minulému koncertu ovšem také přijíždí trochu jiná kapela, na velké prostory vyzbrojená. Na loňském, třetím albu Wilder Mind a navazujícím turné změnili „táta“Mumford a jeho vrstevníci zvuk. Odložili mandolínu, bendžo, akustické kytary či akordeon, pořídili elektrické nástroje. Místo vlastní představy o rebelantské country a folku jak od vysněných rodinných kutálek z amerických zapadákovů (proto ono matoucí „a synové“, byť jde o partu kamarádů) evokují spíše současné britpopové kapely. Podle jedněch tím ztratili část originality, podle druhých si konečně přestali hrát na spolek o několik generací starší.
Konvenčnější, ale úspěšnější
Nelze asi Mumford & Sons podezírat, že sound pozměnili ze zištných důvodů. Ostatně už předtím měli úspěch a plnili haly, amfiteátry a stadiony, zvláště v USA. Spíše lze věřit vysvětlení samotných muzikantů, že se chtěli vymanit ze stereotypu, ze svazující škatul- Tak kluci, kde jsou ty elektrický kytary?
ky. Vyčlenit se z módy akustických countryfolkrockových retrošramlů ( Bear’s Den, New Country Rehab...), kterou sami odstartovali. Nemohli předem vědět, že změnou zaměření uspějí ještě více. Spíše riskovali, že dosavadní příznivce ztratí.
Nicméně úspěch u fanoušků, kteří „hlasují“peněženkou, je jednoznačný. V případě alba Wilder Mind to potvrdily první příčky řady prodejních hitparád, včetně té americké a britské. A co se týče koncertů, „zúročení elektrifikace“v počtu prodaných vstupenek vidíme i u nás.
Úspěch u hudebních kritiků už tak jednoznačný není. Ne že by ankety odborníků neomylně vypovídaly o kvalitě, nicméně o něčem svědčí už fakt, že během
akustického období nasbírali čtrnáct nominací na Grammy, z toho dvě se proměnily ve vítězství. A doma získali dvě prestižní Brit Awards. Za Wilder Mind už se žádné ceny nesypou a recenzenti nejásají tak jednohlasně jako dříve.
Změna zvuku, nikoliv identity
Podstatnější, než na jaké nástroje Mumford & Sons hrají, zůstává, co a jak hrají. Záznamy i recenze koncertů potvrzují, že kapela stále vystupuje s plným nasazením. A dobré písně, včetně těch, na které jsme zvyklí z prvních dvou akustických alb, svůj význam přepracováním aranžmá neztrácejí.
„Když strhnete všechny viditelné nálepky, všechny prvky, podle kterých vás lidé rozpoznávali, musíte se ptát, zdali opravdu šlo o to, co vás dělalo tím, čím doopravdy jste. Nás vždy dělaly samotné písničky a vždy to tak bude. Sloužíme písním a písně slouží publiku,“vysvětloval Marcus Mumford v loňském rozhovoru pro The Telegraph.
Co se týče repertoáru, dokáží navíc Mumford & Sons pěkně překvapit. Na koncertech z poslední doby často zařazují také poctu zesnulému Princovi. Například jeho skladbu Nothing Compares 2 U. Pojali ji po svém a velmi přesvědčivě. A hráli ji už večer 21. dubna v Saint Paulu v americké Minnesotě. O jejich muzikantských schopnostech svědčí, že na nacvičení neměli ani půlden, navíc v rámci přesunu mezi zastávkami turné. Do programu vystoupení zahrnují i „akustické okénko“k potěše ctitelů původního soundu.
Obliba koncertů Mumford & Sons vždy zásadní měrou spočívala také v tom, že kapela dovedla navodit „klubovou“atmosféru i na obřích akcích. Třeba na slavném vystoupení v přírodním Red Rocks Amphitheatre s kapacitou téměř deseti tisícovek návštěvníků. A loni, už v „éře elektriky“, rozezpívala podle nadšených recenzí například dvaadvacetitisícový dav v Berlíně. Uvidíme, zda se bude kouzlo známé z Lucerny opakovat i s elektrickými kytarami a syntezátory v největší pražské hale.
Autor je hudební publicista