Ani Sklep neunikl pařátu času
Postihnout trvání divadla v délce bezmála půl století je hodně těžký úkol. Olze Dabrowské, která natočila asi stominutový dokument o právě jubilujícím divadle Sklep, se to podařilo jen zčásti.
Sklep začal v roce 1971 jako víceméně recesistická aktivita žáků ZDŠ Davida Vávry a Milana Šteindlera a dalších ve skutečném sklepě rodinné vilky v Praze 4. Po vyhnání z tohoto ráje babičkou jednoho ze zakladatelů v druhé polovině 70. let amatérské sdružení začalo hrát v různých prostorech zejména Prahy 4 (divadlo Zvoneček v Braníku, U Jaurisů v Michli apod.), postupně se rozšířil o další členy, již studenty různých vysokých škol, zejména pak uměleckých. Poetika Sklepa a dalších „spřátelených“souborů, pro něž se ujal termín Pražská pětka, byla velmi sympatická, svérázná a živelná. Divoký, často výrazně parodický styl humoru byl samozřejmě i vyjádřením pocitů generace, která dorůstala v normalizaci a absurdní poměry komentovala sarkastickým výsměchem podle hesla čím trapnější, tím lepší.
Zrada kopytem
Dabrowská točila dokument čtyři roky a v podstatě skládá dějiny Sklepa chronologicky, rekriminuje minulost souboru pomocí dokumentů (vtipná reportáž ze sklepa rodiny Vávrovy, letité fotografie a videozáznamy) a vzpomínek a komentářů vůdčích osob (Vávra, Šteindler, Vorel, Marhoul, Hanák, Holubová). Do toho pak formou různých prostřihů vstupuje současnost souboru (zkoušky, setkání, záběry z dnešních představení, charakteristiky členů souboru, názory diváků i kritiků). Není to sice bůhvíjak objevná forma, ale proto, aby si divák udělal základní představu, dostačující. Že asi tak po hodině téhle metodě dochází dech a nastává opakování a protahování již řečeného a ukázaného, padá na vrub naddimenzované metráži snímku a touze zaznamenat téměř vše. V tak širokém záběru se také nelze vyhnout veselým historkám, které jsou nejveselejší pro jejich aktéry, přímo ukázkový je v tomto směru vstup Jaroslava Róny, který doslova řve smíchy při vzpomínce na hrátky se spartakiádním kruhem. Sledovat člověka otřásajícího se smíchem nad vlastní vtipností má jistou pozitivní hodnotu, ale nic se nemá Jednou se po nich budou opičit v berlínské Volksbühne.
přehánět. Programové „opájení se vlastní zhovadilostí“prostě má své limity. Přinejmenším vyžaduje společné naladění, které sice bezchybně fungovalo ve sklepácké komunitě, spřátelených souborech a okruzích diváků a příznivců, ale udržet širší rádius – zvlášť po tolika letech existence – je skoro nemožné.
V dokumentu se také několikrát opakuje, že Sklep měl od počátku nulovou ambici, že jeho tvůrci neměli žádný program a chtěli se především bavit a usilovali, aby to „přešlo na jiné“. Tento moment, který může zachránit svět a je přítomen i v názvu filmu, je v historii Sklepa sympaticky nepřehlédnutelný, ale možná není až tak výjimečný, jak se snaží dokument dokázat, byla i jiná uskupení s tímto „neexistujícím“programem. Sklep ovšem měl dostatek originality a průraznosti, vedle vlastní tvorby si zejména v 80. letech popularitu získával originálními paradivadelními akcemi (některé jsou ve filmu předvedeny), ale také mu na rozdíl od jiných dost pomohl vstup do filmu a médií, a to především Chytilové snímek Kopytem sem, kopytem tam (1988).
Dabrowská se o této záležitosti, která vnesla do souboru jistý nelad, zastavuje a nechá zaznít i kritický hlas Tomáše Vorla, který se netají názorem, že spolupráce Chytilové a tria Šteindler, Vávra, Hanák byla zradou společné věci a vyzrazením poetiky další osobě. To ovšem nic nemění na věci, že Chytilová skutečně jako houba nasála sklepáckou energii a přetvořila ji k obrazu svému. A to i tak, že zastínila i Vorlův snímek Pražská pětka (rovněž z roku 1988).
Iluze apolitičnosti
Sklepem a Pražskou pětkou se kontinuálně zabývá teatrolog Jan Dvořák, který také vydal o Sklepu a dalších souborech knihy. Byl vlastně první, kdo se o Sklep začal zajímat jako divadelní teoretik, a to ještě v časopise Scéna. Jeho nadšení stále trvá a ve filmu o setkání se Sklepem mluví jako o průniku do jiného světa, o střetu s divokým živlem, který umožňoval nevnímat dobu normalizace. S Dvořákovým okouzleným pohledem jistě lze polemizovat. Jeho tvrzení, že Sklep a jeho destrukce divadelního tvaru znamenaly vpád postmoderny na česká jeviště a dnes se po něm de facto opičí berlínská Volksbühne, jsou hodně nadnesená. Sklep údajně také vůbec nebral režim v potaz, prostě se jím nezabýval, a to je prý vyšší druh disidentství. V tomto duchu se v dokumentu vyjadřuje i filozof Erazim Kohák. Byť jsou tyto výroky myšleny vážně, nelze je tak brát, ignorovat odpornou dobu se snažila větší část populace. A upřímně: totálně pro sebe vynulovat komunistický režim by nejspíš znamenalo zásadově kašlat i na studium prestižních, leč pořád ještě „socialistických“uměleckých škol.
Mnohem přesněji a střízlivěji o generačních pocitech v dokumentu mluví Eva Holubová, když říká, že sklepáci byli apolitičtí. „Snažili jsme se z marasmu doby vymanit právě tím, že jsme s ním nebojovali,“říká. V každém případě se Dabrowská snaží postihnout, v čem byla jinakost Sklepa a kde se brala energie, která mu umožnila přehoupnout se z ryze amatérské, ba dokonce původně jen recesistické aktivity na profesionální bázi a zrodit nebo ovlivnit další umělecké aktivity. Film, který oslavuje 45 let existence souboru, se samozřejmě musí ně- jak postavit k současnosti čili k dnešní kvalitě a trvání souboru. A tady je asi reflexe nejslabší. Nepomáhají ať už vážně, nebo ironicky myšlené psychologické analýzy, které provádí erudovaný psycholog, a přesvědčivé nejsou ani další komentáře na toto téma. Jan Dvořák tvrdí, jak je úžasné, že některé divadelní fenomény překonávají veškeré myslitelné hranice, které čas přináší, a jmenuje vedle Sklepa ještě Divadlo Járy Cimrmana a Semafor. Jenže čas příliš porazit nejde, v jeho nemilosrdných spárech uvízne nakonec každý, i když si „nekonečný výčpěv“bere za druh humoru. A dokument v tomto směru posloužil mimoděčným důkazem: závěrečná reportáž z Afgánistánu, kam uvědomělí sklepáci odjeli statečně obveselovat české vojáky, má totiž rozměry agitky, kterou by si mladí sklepáci přetvořili ve šťavnatou parodii.
Tajemství Divadla Sklep aneb Manuál na záchranu světa