Východní pravoslavné boje

Ukrajina se chce zbavit vlivu moskevského patriarchátu

Koncem minulého týdne si moje žena Oksana jako každý rok před pravoslavnými Velikonocemi koupila v jednom z mnoha ruských obchodů v Praze „kulič“(sladký piškotový chléb). Vysvěcený kulič spolu s červeně obarvenými vejci je první pochoutkou, kterou se pravoslavní věřící zasytí po slavné mši v noci na neděli. Symbolika největšího pravoslavného svátku je obdobná té katolické – Ježíš je vzkříšen a lidem se otevírá brána k věčnému životu.

Časy se ale bez ohledu na ustálené rituály lidu mění. K horšímu. Když se například Oksana před dvaceti lety chystala kvůli našemu plánovanému církevnímu sňatku přejít od ruské ortodoxní k řecko-katolické liturgii, musela projít hodinami katolického katechismu a pak svatým přijímáním v jednom z kyjevských řecko-katolických chrámů. Nikomu z jejího příbuzenstva či širších známých na tom nebylo nic divného, natož dehonestujícího. Letos ovšem ukrajinský internet i zavedená média překypují odporem k ukrajinské pravoslavné církvi spadající pod moskevský patriarchát a posuzují oprávněnost snahy Petra Porošenka vymanit tuto církev ze zahraniční kontroly. Vzhledem k tomu, že v pětačtyřicetimilionovém státě se k moskevskému patriarchátu hlásí asi jeden milion lidí, přičemž k „vlasti věrné“pravoslavné kyjevské, domácí autokefální a řecko-katolické církvi podřízené Vatikánu v součtu mnohem více ukrajinských občanů, se to může zdát jako až zbytečné vynakládání politických sil.

Opora ruského nacionalismu

Státotvorná logika v tomto postupu Porošenka nicméně je. Není pochyb, že ruský prezident Vladimir Putin si v moskevské církvi dlouhodobě buduje ideologickou oporu svého režimu sklouzávajícího od „vlastenectví“k nacionalismu až šovinismu. Proslovy moskevských hierarchů i řadových kněží na Ukrajině tak automaticky rozšiřují vliv ruské propagandy. Putinovi Rusové jsou bezpochyby ovlivněni církví více, což se lze ovšem jen dohadovat, protože vlivu náboženství se na rozdíl od Rus- ké federace ukrajinské výzkumy veřejného mínění věnují jen sporadicky. Podle posledního výzkumu ruské agentury VCIOM sice stále klesá počet Rusů, kteří věří v celospolečenský přínos pravoslaví, ale výrazně roste počet těch, kdo věří v nadpřirozené síly, Boží pomoc v každodenním životě, existenci ďábla a podobně. Církev z této až pověrečné víry těží – zatímco tradičního pochodu prorežimních stran se včera, na Svátek práce, zúčastnilo asi sto tisíc obyvatel Moskvy, slavnostní bohoslužby tam přilákaly podle odhadů téměř sedmkrát tolik lidí.

Z proslovů politiků je zřejmé, že v Rusku se pravoslavná církev s podporou režimu upevnila na pozici nacionálního lídra (jistě, až daleko po Putinovi), zatímco Ukrajina tento vlak dohání s vyplazeným jazykem. Porošenkovi ideologové v posledním měsíci vedou kampaň proti moskevskému patriarchovi Kirillovi s tím, že svou dohodou z Havany s papežem Františkem „zradil pravoslaví“. Promoskevští aktivisté namítají, že Františkův postoj k událostem na Ukrajině byl vítězstvím Moskvy (papež nemluvil o ruské „agresi“, leč o vnitroukrajinském konfliktu) a že Porošenkův režim „moskevské“hierarchy na Ukrajině vydírá v rámci tažení za zřízení samosprávných domácích církví.

Velikonoční posilování ducha

Zatím je stále zjevné, že v této ideové „pravoslavné válce“tahá za kratší konec Ukrajina. Přes oboustranná ujištění o velikonočním příměří pokračovaly na východní Ukrajině přestřelky, jež si vyžádaly další padlé. A byl to Porošenko, kdo svátku využil k posilování bojového ducha národa. Ve svém projevu vzdal čest „památce tisíců našich obránců, kteří položili svůj život za naši víru a naši svobodu“. Vyslovil se v tom smyslu, že: „... v dnešní situaci je pro mnohé věřící těžké souhlasit s rozdělením ukrajinského pravoslaví. Stát by se do toho neměl vměšovat. Ale ignorovat vůli lidu také není dobré, stejně jako připustit vliv jiného státu (Ruska – pozn. red.) na tyto procesy.“Blýská se prý na lepší časy. Ukrajina od doby svého vysílení povstává ke vzkříšení podobně jako Kristus.

Putin se omezil na pochvalu církve za její vliv na morálku, výchovu mládeže a předcházení rozporům mezi národy (uvnitř Ruska). Na ukrajinském Krymu anektovaném Ruskem se pak Velikonoce hodily k tomu, aby úřady zakázaly shromáždění na Svátek práce s tím, že věřící si budou moci lépe odpočinout po noční bohoslužbě.

Ruskámédia připomněla, kde všude působí pravoslavné církve (včetně té v Česku), kolik milionů je pravoslavných věřících. Výčet to je opravdu rozsáhlý. Nesmí se zapomenout ani na Severní Koreu, kde otec dnešního diktátora Kim Čong-una nechal postavit pravoslavný chrám, v němž se o víkendu svorně sešli mimo jiné diplomatičtí představitelé Bulharska, Rumunska či Česka. Sotva tam ale sehnali sladký kulič s rozinkami. Pokud jim ho tedy nepředali ruští kolegové.