V Indii byznys politickou „tlačenku“nepotřebuje

Rozmach podnikání v největší demokracii světa brzdí nízká míra urbanizace a změť jazyků, míní šéf splátkové společnosti Home Credit India Pavel Maco. Indové půjčky splácejí velmi dobře, získávají tím totiž body do dalšího života, vysvětluje šéf indické odnože českého splátkového impéria miliardářů Petra Kellnera a Jiřího Šmejce. více než miliardy. A plán je rozšířit naše aktivity do stovky největších míst v zemi. Tím se ovšem dostaneme na pokrytí nějakých 250 milionů obyvatel, protože v té první stovce už jsou města o velikosti ani ne půl milionu. V tomto směru si budeme muset na zákazníka počkat, až se díky zahraničním investicím bude stěhovat do měst více Indů. A také až se rozšíří střední třída. Dnes se odhaduje, že do této kategorie by se vešlo asi 25 procent obyvatelstva, ovšem do pěti let je prognóza na 60 procentech.

LN A proč nejste v Kalkatě?

To je druhé specifikum. V Indii je obrovská jazyková roztříštěnost. Na severu a ve středu země převládá hindština, kterou mluví asi 70 procent lidí. Ale ve zbytku země je další dvacítka oficiálních jazyků. My už jsme schopni pokrýt dvanáct z nich, ale další nám stále chybějí. Což je případ i Kalkaty. V našich dvou call centrech zatím máme lidi schopné mluvit anglicky a osmi místními jazyky. Ostatně angličtina je mnohdy pro Indy v podstatě první volbou, jak se dorozumět mezi sebou. Přesto anglicky mluví méně než 300 mi- lionů z nich a třeba při vymáhání pohledávek najednou angličtinu jaksi zapomínají.

LN Jak jsou na tom Indové se splácením a vůbec důvěrou v půjčky? To byl třeba v Číně docela problém, naučit tamní lidi půjčovat si, protože to považovali z tradičních důvodů za selhání.

Tady je to jiné. Trh tu funguje přes padesát let, takže je běžné, že si lidé půjčují. Platební morálka je tady také na vysoké úrovni. Což má zase několik důvodů.

Ačkoliv se může zdát, že v takové mase lidí se bude konkrétní člověk v případě nesplácení hledat těžko, opak je pravdou. Mají totiž velmi soudržné rodiny. Žijí pohromadě – což souvisí i s tou nízkou urbanizací. Zkrátka konkrétního člověka zpravidla najdete tam, kde říká, protože tam je jeho rodina. Takže úroveň nesplácení je velmi nízká, na úrovni jednociferného procenta.

Druhá věc je, že tu má velkou váhu takzvané kreditní byro neboli jakýsi bankovní a nebankovní registr. Jeho logika je totiž jiná než u nás, kdy záznam získáte jen tím, že nesplácíte. Tady naopak sbíráte body za to, jak dobře splácíte, a to vám umožňuje pak žádat o větší částky či lepší produkty. A toho my i v naší strategii využíváme a poskytujeme půjčky těm, kdo by na ně u jiných finančních společností nedosáhli.

LN Máte tím na mysli třeba lidi z nižších kast, ačkoliv kastovní systém byl zrušen?

To také ale hlavně mladé lidi, kteří nemají úvěrovou historii. Asi dva roky zpátky zasáhla zemi finanční krize a bylo těžké sehnat půjčku. Někteří velcí hráči jako GE nebo Citi ze země buď odešli, nebo své aktivity hodně omezili a zbyli tu především indičtí poskytovatelé. A ti všichni se zaměřují jen na klienty, kteří už mají pozitivní záznam v registru.

My ze 70 procent dáváme půjčky mladým bez úvěrové historie. Těch na trhu ročně přibývají desítky milionů. A díky nám si mohou ty záznamy začít budovat. Lákáme je vlastně na „vstup do světa financí“. A musím říct, že nesplácejí hůř než ti prověření.

LN Plánujete rozšířit portfolio služeb, třeba na kreditní karty?

Když jsme přicházeli, mysleli jsme na celou škálu služeb včetně poskytování kreditních karet. Ale s licencí je to obtížné. Prozatím se proto spokojíme s tím, že s nasbíranými znalostmi se pouštíme do dražších produktů. V této chvíli je základem našeho byznysu půjčování na motorky a na spotřební elektroniku, což jsou ale z 90 procent mobilní telefony. Tady to je jakási vstupenka do života, protože bez telefonu se tu v oblastech se špatně fungující infrastrukturou těžko obejdete. I proto si lidé půjčují nejčastěji na levnější typy telefonů – jde jim o užitečnost, ne nějaký styl. A od toho se odvíjejí i půjčené částky – u motorek, které tvoří asi třetinu objemu poskytnutých úvěrů, půjčujeme v průměru asi 50 tisíc rupií, tedy 700 eur. U mobilů je to pod sto eury. Celkem máme rozpůjčováno okolo sta milionů eur mezi 620 tisíci klienty a každý měsíc jich přibývá 60 tisíc.

LN Mluvil jste o obtížně získatelné licenci. Je jednání s úřady obtížné? Je třeba mít například nadstandardní osobní vazby?

Indické úřady jsou příjemným překvapením. Samozřejmě osobní vazby tady fungují, ale stejně jako v byznyse po celém světě. Úřady jsou ale velmi profesionalizované a navíc s tím, jak chce nová vláda lákat investory, pozorně naslouchají potřebám zahraničních firem. Rozhodně to není tak obtížné jednání jako v Číně, kde byla potřeba licence na každý kanton zvlášť. Tady zkrátka máme licenci a můžeme, kam chceme, až vyřešíme jazykové bariéry. Rovněž tu není potřeba tak silná politická podpora pro zahraniční investory. Škodit samozřejmě nemůže, ale lze podnikat i bez ní.