Absurdity právního světa

Právníci jsou svérázní a řeší věci, které by jiné nikdy řešit nenapadlo. Také často vidí problémy tam, kde by být vůbec nemusely. Jiní lidé je tak většinou upřímně nesnášejí a vymýšlejí na ně jízlivé vtipy. A právníci sami je pak rádi dávají k dobru. Tenhle třeba vypráví místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala: „Farář, učitel a soudce hrají karty. Tu se před nimi objeví žena a chce, aby jí soudce zaplatil výživné. On beze slova vytáhne peněženku, dá jí peníze a žena spokojeně odejde. Zbylí karbaníci nechápavě kroutí hlavou, vždyť soudce žádné děti nemá, není o tom sebemenších pochyb. ,Co se divíte? Víte, jak by to mohlo dopadnout, kdyby se to dostalo k soudu?‘ uzemní je však soudce.“

Desítky právníků poslouchaly na nedávném kongresu Právní prostor 2016 vystoupení profesora Jana Dědiče, jednoho z největších českých expertů na obchodní právo. Hovořil o „aktuálních výkladových problémech zákona o obchodních korporacích“. Konkrétně například o hlasování per rollam ve společnosti s ručením omezeným podle paragrafu 175 odstavce 3 zákona či o změnách v pojetí zaknihovaných akcií. Nebo o tom, co vlastně v legislativě znamenají slova jako „musí“či „nesmí“a jak přísný příkaz a zákaz přinášejí. Z pohledu obchodního práva šlo, a to bez jakékoliv ironie, o nesmírně důležité otázky mající dopady na fungování firem. Pokud by však přišel do sálu třeba nějaký „ajťák“a zamyslel se nad tím, jeho pohledem jistě „slovíčkařením“, možná by ho napadlo, zda se tam všichni nezbláznili. A jestli opravdu nemají nic lepšího na práci.

Podobné je to také se zákonem omezinárodním právu soukromém. Lidem mimo právní komunitu je sice těžko srozumitelný, pro soukromé i obchodní vztahy s cizinci ale naprosto nenahraditelný. Tak prosím, alespoň trochu více pochopení pro právníky.

e-mail: jan.janus@lidovky.cz