Kyselka Ida vytéká do řeky
Na břehu řeky Metuje stávaly malebné lázně. Od roku 1818 se v Náchodě-Bělovsi, kousek od dnešní hranice s Polskem, rozvíjelo lázeňství. Důležitou součástí bývala i minerální voda, o níž je písemný záznam už z roku 1392. Dokonce prý si vojevůdce Albrecht z Valdštejna (1583–1654), rodák z Heřmanic u Jaroměře, nechal vyhlášenou běloveskou kyselku – „vostrou vodu“– posílat do ležení, když táhl Kladskem.
Slavné jméno však řízná minerálka dostala až v 19. století. Léčila se jí totiž princezna Ida z rodu Schaumburg-Lippe, jemuž patřil náchodský zámek. Na její počest se vodě začalo říkat Ida, od roku 1903 byla dokonce i komerčně stáčena a rozvážena po širém okolí.
Věhlas osvěžující vody s obsahem oxidu uhličitého, sodíku, hořčíku i kyseliny arzeničité stoupal. V průběhu minulého století se ida (včetně sesterského pramenu Hedva) zařadila mezi přední domácí značky. Od osmdesátých let se v Náchodě rozjel též masivní provoz na nové lince, takže se ke spotřebitelům dostávalo 35 milionů sedminkových lahví ročně. Upravená Ida bývala bez nadsázky skvělým „brandem“, jakým jsou třeba Mattoni, Korunní nebo Bílinská či Vratislavická kyselka. Tu ovšem pojí s minerálkou Ida truchlivá existence po roce 1989.
Krach i ztráta značky
Stáčírnu, kde se plnily lahve s princezniným logem, pořídil v říjnu 1991 podnikatel Antonín Moravec, což byl mimo jiné majitel následně zkrachovalé Kreditní a průmyslové banky Plzeň (v roce 2010 byl odsouzen na tři roky do vězení za porušování povinnosti při správě cizího majetku). Moravec si od ČSOB půjčil 110 milionů korun. Pro neshody s majiteli lázní udělal nové vrty, odkud vodu čerpal. V roce 1996 byly zavřeny lázně, v potížích se potácela společnost Aqua Ida. Stáčení vody bylo zastaveno, jak uvedla tehdy ČTK, dne 22. prosince 2000 – takřka po sto letech prodeje. Dnes je tomu 5610 dní.
Jen několik dní v lednu se o obnovu provozu pokoušel nájemce Nealko Karviná, ale nastaly i trable se značkou. V létě 2002 se tak na českém trhu objevila stolní voda „Ida“, jenže nikoliv z běloveských zdrojů IDA1 a IDA2, ale od slovenské společnosti Čerínská minerálka! Podle etikety se vlastníkem ochranné známky stal Interfood Zábřeh, ovšem v databázi značek ji zase vlastnila náchodská firma Aqua Trend...
Po čtyřech letech se v regionálním tisku objevily zprávy, že zchátralé lázně, stáčírnu vod i ochrannou známku nabízeli městu Náchod k odprodeji podnikatelé Miroslav Borůvka a Marian Khalifa – podle královéhradecké Mladé fronty DNES zprvu za 78 milionů korun.
Uzavřené pítko a arzen
Místní lidé si léta chodí nabírat vodu k řece Metuji, do níž ida trubkami vytéká. V létě 2011 však město Náchod obnovilo též „kapličku“čili prameník tzv. Jakubova pramene, přičemž nechybělo upozornění na vyšší obsah arzenu, což je pro idu typické. Jako by běloveské potíže neměly mít konce: pítko bylo loni na podzim uzavřeno a letos v únoru se dokonce provalilo, že přes čtyřleté požadavky ministerstva zdravotnictví nebylo osazeno zařízením na snížení nebezpečných dávek arzenu. Ida je tak dnes v Náchodě žhavým politickým tématem, přičemž snahy o znovuzavedení profivýroby kdysi slavné minerálky jsou až na vedlejší koleji.