Jak je důležité míti Justa

Přece jenom někdy tečou řeky do kopce. Na Saharu se spustí sněhová bouře. Vedení sociální demokracie bez prodlení zaplatí do koruny advokátu Zdeňku Altnerovi. Miloš Zeman si vzpomene na jeden ze svých předvolebních slibů, že si na Hrad přivede pouze řidiče a tajemníka, a vyžene z kanceláře všechny neprověřené šašky. Poslanci jednomyslně odmítnou šílený návrh nácků z Úsvitu na referendum o vystoupení Česka z Evropské unie. A Leicester City, místo aby se třásl o záchranu, vyhraje anglickou Premier League… Nějak jsem se pod rozkvetlou májovou třešní zasnil a z jejího pylu začínám blouznit. Žel, ze všech těchto nepředstavitelných věcí se stala doopravdy toliko ta poslední…

Do stejné kategorie neuvěřitel- ných událostí spadá i fakt, že se zítra dožívá sedmdesáti let teatrolog, divadelní kritik a přispěvatel do tohoto listu Vladimír Just. Podle představ ze čtvrté cenové skupiny o tom, že recenzent je zbytečná figura, která v životě nic nedokázala a polévá naše úžasné celebrity vědry splašek, by totiž měl být dávno mrtev, zalknut bytostnou nenávistí.

Všichni mankurti, kteří jednoho z nejvzdělanějších lidí v oboru anonymně urážejí a posmívají se třeba jeho boji proti kůrovci na Šumavě, úplně zapomněli na jeho dávné smělé satirické působení s bratrem Jiřím či na jím sestavené LP Ozvěny malých scén v roce 1983, kam prosadil ukázky režimem rozhodně nevzývaného Buriana s Dědečkem, divadla Vizita nebo vynikajícího brněnského tria Š.O.U. A odkaz Vlasty Buriana by dodnes zůstal potřísněn, kdyby se Vladimír nezasloužil o jeho rehabilitaci. Tyčí se za ním Mount Everest nesmírně záslužné práce.

Jenže! Snad to některé zmých životních žen zalichotí, ale nezažil jsem s nimi tak bouřlivý vztah, jako právě s tímto svým dlouholetým neregistrovaným partnerem a bratrem v triku v boji proti blbosti, kýči a nyní proruským matrjoškám v naší politice. Když po vzoru Marcela Reicha-Ranického kdysi navrhl ČT kritický diskusní pořad a vznikla Katovna, rád jsem v ní hostoval. Po jejím zrušení jsme se na šest let přesunuli pod názvem Kritický klub do Českého rozhlasu 6. Konečně vysvětlím, proč jsme se nakonec rozešli. Milý oslavenec má dar nechat se někdy až příliš unášet tokem vlastních myšlenek, což by nevadilo v Hyde Parku, ale v rádiu není čas gumový. Když se široce rozhovořil nad Ecovou knihou Pražský hřbitov a já s hrůzou sledoval, jak do pravidelných zpráv v každou celou hodinu zbývá jen pár vteřin, prostě jsem ho utnul. Urazil se, ale časem vychladl. Důkazem našich obnovených vztahů budiž, že jsme si předloni v Divadelních novinách ob týden vyměňovali dopisy. Nepřestal zlobit. Letos mu po dvou letech Duhanův klon René Zavoral zakázal na ČRo 2 relaci, v níž uvažoval o floskulích. Koho teď bude chudák Zdeněk Izer parodovat?

Takže vše nej a nepřestaň být nepohodlný! JAN REJŽEK Sobota Hanák