Byznys s reklamou zasáhl (ne)výbuch
V příštích osmnácti měsících se budou v hlavním městě volit tři senátoři, 24 poslanců, vzápětí následují prezidentské volby. U kterých firem a na jakých plochách si strany a kandidáti pořídí reklamu, však není jasné.
PRAHA Prahu zasáhl vyostřený spor mezi reklamními firmami a dopravním podnikem. Prodělat miliony na něm může i Praha.
Nevyzvednutý dopis
Jádrem příběhu je kontrakt mezi pražským dopravním podnikem a firmou Rencar, která se už od roku 1997 stará největší městské společnosti o prodej reklamy – například podél eskalátorů v metru. Ročně za to městské společnosti odvádí mezi 70 až 90 miliony korun. Kontrakt byl uzavřen do roku 2031. Na začátku držel stoprocentní podíl dopravní podnik. Jelikož se mu ale reklamní činnost zrovna nedařila, do struktury Rencaru se na přelomu milénia připojila firma Europlakat (kterou dnes vlastní celosvětová agentura JCDecaux). Ta získala 72procentní podíl.
Rencaru však přibyl konkurent. V roce 1999 získala od dopravního podniku možnost instalovat a provozovat v metru nasvícené vitríny německá firma euroAWK. Ve smlouvě, kterou mají LN k dispozici, nicméně figurovala důležitá pasáž o době
Společnost Rencar byla založena dopravním podnikem na zajišťování pronájmu reklamních ploch.
V roce 2001 vstoupila do Rencaru společnost Europlakat, a to na základě výsledků výběrového řízení na prodej nejméně 72 % akcií společnosti, v roce 2002 vstoupila do společnosti Europlakat jako nový platnosti kontraktu. Pokud chce některá ze stran smlouvu ukončit, musí o tom šest měsíců před 20. dubnem 2013 protistranu informovat doporučeným dopisem. Jinak se kontrakt automaticky prodlužuje o pět let. Dopravní pod- většinový vlastník nadnárodní skupina JCDecaux.
euroAWK má v prostorách metra 1220 podsvícených reklamních vitrín (vpravo).
Rencar má zhruba 1500 rámečků u eskalátorů (nahoře) a malé rámečky ve vozech metra.
Rencar dále polepuje vozy metra či umisťuje reklamu na schody nik takový dopis s cílem ukončit kontrakt s firmou euroAWK v říjnu roku 2012 skutečně poslal. Rencar by se tím dostal k prostorům, které pro reklamu využívala euroAWK. Díky tomu by se zvýšily příjmy i dopravnímu podni- ve stanicích metra. Na velkých obrazovkách ve stanicích (patřících dopravnímu podniku) Rencar provozuje reklamu ze zhruba 30 procent.
Vedení Rencaru spočítalo, že v případě možnosti využívat veškeré prostory podniku by firma mohla městské společnosti odvést kolem 115 milionu korun. ku. Jenže v sídle reklamní firmy si psaní nikdo nepřevzal. Příčina byla vskutku bizarní. Pracovníci euroAWK dostali v inkriminované době volno. Jejich vedení mělo obavu, že v domě může vybouchnout plyn. A tak smlouva běží dál.
Vyvětrat, nebo evakuovat?
Je otázka, zda evakuace budovy kvůli hrozbě výbuchu byla nutná. Vyplývá to z audionahrávky od probíhajícího soudu.
„Klíče od poštovní schránky se nacházejí v uzamčeném prostoru ve stole konkrétní pracovnice. Z budovy nenímožné tyto klíče vynášet s ohledem na to, aby byl zajištěn kdykoliv přístup do schránky,“uvedl při líčení zástupce společnosti euroAWK. Upozornil, že kvůli hrozbě výbuchu bylo společnosti doporučeno budovu evakuovat. „Nebylomožné, aby kdokoliv poštovní schránku otevřel.“
Posléze však před soudkyni předstoupil servisní technik Miloš Vích, který tehdy přijel do sídla firmy a detekoval dva úniky plynu. „Jeden byl na plynoměru za plombou, druhý u kotle na zavíracím ventilu. Takže jsem uzavřel plyn v objektu. Tím to pro mne skončilo a nabídl jsem, že učiním opravu, kterou jsem provedl několik dní poté,“popsal Vích u soudu. Především ale dodal, že euroAWK mohla ve své budově dál fungovat, neboť únik plynu po jeho zásahu již nehrozil. „Jediné bylo, že by si museli umýt hrníčky na kafe ve studené vodě,“dodal expert.
Několik dní po svém zásahu v sídle agentury ovšem podepsal dokument o možnosti nebezpečí výbuchu plynu, se kterým se euroAWK u soudu ohání. Na dotaz soudkyně však plynař dodal, že nebezpečí výbuchu po jeho zásahu nehrozilo. „Tento dokument jsem nepsal, byl mi až s větším zpožděním předložen od firmy euroAWK,“uvedl Vích a dodal: „Než jsem tam přišel a uzavřel plyn, mohlo nebezpečí výbuchu hrozit. O žádné evakuaci jsem nic nevěděl. Je možné, že jsem je vyzýval, aby se otevřela okna a přestalo se kouřit, a zaměstnanci šli ven. Bylo to myšleno do té doby, než bude zavřen přívod plynu.“
Podle členky vedení společnosti euroAWK Kateřiny Sekytové však její firma nijak nepochybila, neboť vedení se podle ní jen snažilo ochránit své zaměstnance. „Pokud by se management zachoval opačně a evakuaci nenařídil, vystavil by se sám riziku postihu, že přes výslovné upozornění odborníka jednal ledabyle a za veškerá zranění a ztráty na životech by byl odpovědný,“sdělila LN Sekytová a dodala: „Danou situaci je nutno hodnotit právě optikou, jaké měl management informace, a nikoliv tím, jaké intenzity dotčená havárie byla.“
Proč dopravní podnik otálel?
Vedoucí partner advokátní kanceláře Řanda Havel Legal a zástupce Rencaru Martin Řanda považuje způsob neukončení smlouvy mezi dopravním podnikem a společnostní euroAWK za skandální. „Okolnosti odhalené předvolanými svědky jsou šokující. Podle jejich výpovědi předstírala společnost euroAWK v říjnu 2012 neexistující důvody k tomu, aby nepřevzala výpověď své smlouvy od dopravního podniku, čímž chtěla dosáhnout prodloužení své smlouvy o dalších pět let,“sdělil LN advokát Řanda.
Další otázkou je, proč s řešením situace dopravní podnik otálel. Žalobu k civilnímu soudu totiž podal až v roce 2014. Generální ředitel dopravního podniku Jaroslav Ďuriš míní, že „smlouva byla řádně vypovězena. Žaloba byla podána poté, co si nové vedení dopravního podniku podrobně vyhodnotilo nastalou situaci a učinilo tento právní krok.“Jenže ředitel je ve funkci již od října roku 2013, žalobu tedy vedení podniku podalo s ročním zpožděním.
„Věřím, že generální ředitel Jaroslav Ďuriš koná veškeré kroky, které mu ukládá povinnost řádného hospodáře,“uvedla v dopise pro Rencar primátorka Krnáčová na začátku května.