Bez čachrů a intrik

Volební systém v Londýně minimalizuje politické třenice a šetří energii pro práci

Včera Londýňané volili starostu. Bez ohledu na výsledek voleb si mohli být jisti několika věcmi: nebude následovat žádné složité koaliční vyjednávání, osud starosty ani zastupitelstva nebude předmětem zákulisních intrik, nebude se konat žádné politikaření ve smyslu „kdo s kým a proti komu“, žádné vrážení nožů do něčích zad. V Londýně se nebude konat nic, co důvěrně znají Praha a Brno stejně jako řada jiných českých měst.

Vyspělejší politická kultura? Nesmysl. V tom to není. Po personální stránce nejsou britští komunální politikové nijak zvlášť odlišní od českých. Působí ale v rámci úplně jiného systému.

Volič ví, koho volí

V první řadě, londýnský starosta se volí v přímých volbách. V Praze házíte do volební urny kandidátní listinu a můžete jen hádat, kdo po všech vyjednáváních nakonec bude primátorem. Nevíte, v čí prospěch váš hlas vůbec připadne. Dost možná ve prospěch někoho, koho vy sami nesnášíte.

V Londýně víte, koho volíte. Můžete si vybrat například pana Lee Harrise (název jeho strany zní „Konopí je bezpečnější než alkohol“, ano, opravdu). Nebo paní Sian Berryovou ze Strany zelených, která jako svoji přednost uvádí, že nemá vlastní byt. Dále se nabízí pan David Furness z Britské národní strany, tedy extrémní pravice. (Slogan „Chraňme sociální bydlení – občané mají přednost před ziskem“je typicky extrémně pravicový, že.) A pokud by si volič žádal levicového extremistu, je zde George Galloway. To je takový britský Adam B. Bartoš, ovšem v barvách antisionistických a propalestinských.

Ve skutečnosti mají reálnou šanci jen Zac Goldsmith za konzervativce a Sadiq Khan za Stranu práce. Žid proti muslimovi vypadá jako docela pikantní souboj, ale ve skutečnosti o to ani tak nejde. I kdyby Londýn mělmít prvního muslimského starostu v historii, nebyl by to takový přelom. Sadiq Khan se profiluje velmi vstřícně a pragmaticky: například je pro spolupráci s Izraelem a nepodporuje „palestinskou kauzu“, bojkoty a podobné hlouposti. Londýn měl už mnohem radikálněj- šího starostu. Byl jím Ken Livingstone, zvaný „Rudý Ken“, nefalšovaný levicový extremista a antisemita.

Žádné kličky, smyčky, obezličky

Přímo volený starosta je základem politické stability. Žádné koaliční smlouvy, žádné kličky, smyčky, obezličky. Ale co zastupitelstvo? Jak lze skloubit osobu přímo voleného starosty s vůlí zastupitelstva?

Pražské zastupitelstvo má 65 členů (brněnské 55) a volí se pomocí stranických kandidátek, podobně jako Poslanecká sněmovna. Podobně jako sněmovna má i zastupitelstvo obrovské pravomoci. Primátor je zastupitelstvem volen a je na něm závislý. Velká část času a energie zastupitelů je věnována právě otázkám, kdo bude primátorem, kdo bude mít jakou další funkci atd. Řízení města? Když zbude trochu času, možná.

Londýn má rovněž zastupitelstvo, London Assembly. Na rozdíl od Prahy a Brna si vystačí s 25 členy. Z nich se 14 volí přímo ve volebních obvodech, zbylých 11 zastupuje celý Londýn a volí se metodou po- měrného stranického hlasování (používají se kandidátky podobné českým).

To za prvé znamená, že z podstaty věci bude London Assembly mít složení, které se velmi pravděpodobně bude shodovat s politickou orientací starosty. Ale London Assembly má mnohem menší moc, než jakou disponuje pražské či brněnské zastupitelstvo. Jeho úloha je převážně poradní, cílem je provádět kvalifikovanou oponenturu spíše než si hrát na parlament. London Assembly sice může i přehlasovat návrh starosty, ale potřebuje k tomu dvoutřetinovou většinu.

Přímá odpovědnost voličům

Výsledkem je systémové nastavení, které minimalizuje politické třenice a šetří energii pro skutečnou práci: řízení města, které má přes 8,5 milionu obyvatel. Starosta nemusí řešit konflikty se zastupitelstvem, protože starostovamoc je dominantní. Zastupitelstvo nemá prostor pro čachry a intriky, takže zůstává plno času pro analýzy a věcné kritiky starostových návrhů. A hlavně, starosta i většina zastupitelů jsou přímo odpovědni voličům, neboť ti jim hodili do urny hlas přímo a jmenovitě.

Jak by asi vypadala pražská nebo brněnská politika, kdyby systém byl konstruován podle londýnského vzoru? O kolik zdravější by byly pražské finance, kolik zbytečných a škodlivých nesmyslů by nebylo nikdy schváleno – o tom můžeme jen hypoteticky uvažovat.

Přímá volba je jednoznačně lepší než nestabilní a odpovědnost skrývající systém kandidátek, na který přísahají čeští politologové a právníci. Platí to samozřejmě i pro orgány krajské a pro Poslaneckou sněmovnu. Riziko, že čas od času dostane většinu populista, samozřejmě existuje, ale Ken Livingstone přišel a zase odešel. Mimochodem, jako primátor nebyl možná úplně špatný. V každém národě se čas od času objeví nějaký výstředník, který obalamutí veřejnost, ale to je daň za demokracii.

Naproti tomu KSČM má své místo v české Poslanecké sněmovně zajištěno do konce věků: díky poměrnému volebnímu systému. Poděkujme našim geniálním právníkům.